Brotherhood - Loki a Thor

#16 Mám tě, bratře

Tři roky po tom, co porazili Thanose a galaxie byla zachráněna, si Thor myslel, že svého bratra nadobro ztratil. Ale mýlil se... Nebo ne?

~~~

„Jsi si jistá? Jsi si vážně jistá, že je to on?"

„Tak se přesvědč sám." Natasha pokrčila rameny, posouvajíc složku po stole směrem k němu. Thor na složku položil ruku, aby jí zabránil ve sklouznutí ze stolu. Bůh hromu na ni stále skepticky hleděl, jako by byl pořád přesvědčený, že je to vtip - krutý vtip - a otevřel ji. Uvnitř byly rozmazané fotografie pořízené bez vědomí člověka, jenž byl na nich vyobrazen, ale Thor by ty havraní vlasy poznal kdekoli. Lokiho volba oblečení ho skutečně překvapila. Když došlo na vzhled, jeho bratr byl vždy vybíravý a na úrovni, ale na fotografiích měl na sobě jen potrhané triko a volné kalhoty. Měl rozcuchané vlasy a vypadal... ušpiněně a paranoidně. I když byl člověk, který fotografie pořídil, ukrytý, Thor v bratrově očích viděl strach. To mu nebylo podobné! Ale Thorovi teď nezáleželo na tom, jak Loki vypadá. Bohu hromu vyrazilo dech už jen zjištění, že je Loki naživu. Na celých třicet sekund Thorovi došla slova. Nedokázal dělat nic jiného, než upřeně hledět na fotografie ve svých rukou, jako by díky tomu mohl člověk magicky vyskočit z obrázku.

„Já... já to nechápu. Jak... jak je..." Thor věděl, že jednou z Lokiho nejoblínějších činností bylo vyhýbat se bratrovu obličeji, ale... ale tohle od něj bylo trochu zlé, ne? I na boha lsti a falše. Musel si být vědom toho, že Thor trpěl. Proč za ním nepřišel? Proč? Jak - jak přežil? Thor byl svědkem toho, jak ho Thanos zabil. On - otázky se Thorovi rodily v hlavě všechny najednou a on měl pocit, že začne křičet.

Thor se najednou zvedl a vyšel z místnosti. Nově zjištěná informace - že je Loki naživu, ale zatracené tři roky se za ním nezašel podívat - už na něj byla moc. Thor potřeboval čas, aby si pročistil hlavu. A aby vymyslel plán, jak se přiblížit ke svému lstivému bratrovi, aniž by mu opět proklouzl mezi prsty.

┈┈ ❋ ┈┈

Před třemi lety

Bolest bylo to jediné, co cítil, to jediné, co mu připomínalo, že je stále naživu. Loki se snažil potlačit naříkání, jekot a jakýkoli jiný zvuk, který by je uspokojil, neboť by věděli, že jej úspěšně rozervali na kusy. Ale bylo to nemožné. Když ho opět řízli, z hrdla se mu vydral mučivý výkřik. Schoulil se na podlaze v kaluži vlastní krve. Zraněný. Uvězněný. Bezbranný. Nevzali mu všechnu jeho magii, ne, to by bylo příliš milosrdné. Místo toho mu dovolili použít nejmenší kousek jeho síly, a když se Loki pokusil vyléčit, magie mu byla vyjmuta z konečků prstů ve chvíli, kdy byl skoro hotov. Poté se jeho snaze všichni smáli. Hodiny mu připadaly jako věčnost, poté ho na noc konečně nechali samotného. Loki nikdy neměl sílu zvednout se z chladné podlahy své temné cely.

Jak se vlastně dostal do této situace? Poslední věc, na kterou si Loki vzpomínal, byla jeho smrt. Zemřel rukou šíleného titána. Zemřel, aby zachránil svého bratra, tak proč byl tady? Bylo tohle místo Helheim? Loki se chtěl smát, místo toho vykašlal více krve. Pevně se objal, jako by ho to mělo zbavit bolesti.

Když zlomený bůh brečel před spaním, jeho modlitby každou noc směřovaly k Thorovi. Nevěděl, jestli je jeho bratr stále naživu, ale modlil se, aby sem Thor přišel a zachránil ho. Modlil se k Všeotci, že ho Thor slyšel, protože byl tady v té temnotě úplně sám a byl vyděšený. Potřeboval bratra po svém boku. Potřeboval, aby ho objal a řekl mu, že všechno bude v pořádku.

Thor nikdy nepřišel.

┈┈ ❋ ┈┈

Přítomnost (týden po zjištění, že Loki žije)