From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

16. TARINOVA CESTA

Před několika dny:

Nemohl jsem se na to dívat. Nemohl jsem vidět symbol toho, na čem si vybudoval jméno. Jméno, které mi chtěl předat.
Ani hovno. Radši dál budu jen bastard bez příjmení, než Tarin de Castello, dědic největšího obchodníka s otroky.
Zajistil jsem, aby uvnitř nikdo nebyl. Služebnictvo spí v odděleném domě, takže v hlavní budově zůstal jen on.
Nebylo těžké sehnat alkohol, prostě jsem zašel do sklepa a vytahal všechny sudy, které jsem unesl, nahoru. Do všech jsem udělal díru, a každý dal do jednoho pokoje. Kromě jediného. Stojím za dveřmi a poslouchám jeho klidné oddychování, které přerušuje jen občasné zasípání. Může se zachránit, když bude dost rychlý. Doufám, že nebude a alespoň ho to pěkně ožehne. Nechám osud, aby vybral jestli si zaslouží smrt kouřem, ohněm nebo bude žít. Všechny jemu drahé jsem mu vzal. Ti hlupáci mě dokonce pustili i do jeho trezoru v bance. Bylo tam tolik věcí... Opravdu zajímavé kousky, některé jsem si vzal. Jedna nejdůležitější leží v bezpečí mého koženého pouzdra na skici.
Dám se tiše na odchod a ve dveřích se ještě naposledy ohlédnu na tu krásu a luxus, zaplacený desítkami nevinných životů. Teď jsou všichni volní. Já jsem volný. Moje minulost už mě nikdy víc trápit nebude. Spolu s tímhle domem lehne popelem i příčina všeho špatného, co se mi v životě stalo.
"Upřímně doufám, že to bude bolet. Nic lepšího si nezasloužíš. Tohle máš za mě, za mámu a za všechny ty lidi, jejichž svoboda ti zaplatila tohle všechno. Sbohem, otče." odplivnu si do ticha domu. Prostě jsem to musel říct nahlas, i že to nikdo neslyšel. Škrtnu sirkou a upustím jí na zem, sleduju jak první louže chytá plamenem. Děje se to rychleji než jsem myslel, během chvíle hoří celá velká podlaha předsíně a začínají chytat i závěsy a nábytek. Začne se obětovat první dým, až se rozkašlu a začnou mi slzet oči, přestože stojím na prahu.
Otočím se k odchodu, ale zarazí mě křik z patra. Slyším rány a kašel. To okno neotevře, o to jsem se postaral. Za chvíli už slyším rychlé kroky na chodbě, kašlající Marcus de Castello se objeví na schodech a vyhýbá se plamenům, jak to jen jde.
V tom vzhlédne a spatří mě, držím si kamennou tvář.
Zakašle, "Tarine! Co se to děje? Hni s sebou a zavolej pomoc!", křikne na mě, ale já tam dál jen stojím. Žár se do mě začíná opírat, jak plamen začíná sílit.
"Tarine?" zakašle znovu a snaží se dostat dolů ze schodů, znovu nereaguju. Snažím se si zapamatovat každou vteřinu, tohle nadosmrti nezapomenu.
"To jsi byl ty? Proč? Proč jsi to udělal?" vykřikne jak mu to jen plíce dovolí a v očích se mu objeví vztek, tak moc podobný tomu, který jsem se naučil už dávno zvládnout. Scarlet mou povahu dost mírní.
"Ty víš proč! Vím co jsi udělal mé matce a mě. Chtěl jsi se mě zbavit! Pak jsem ti ale najednou přišel vhod... Ale to není jediný důvod. Jak sis mohl myslet, že budu pokračovat v tvých obchodech? Jak sis mohl myslet, že jsem stejná bezcitná zrůda jako ty?" rozkřičím se na něj, Scarlet tu není, aby můj hněv zmírnila. V očích se mu zableskne pochopení. Ví, že jsem na všechno přišel. Že za to má matka zaplatila a teď je čas na něm, aby zaplatil co dluží on. Takže jí zabil, jenom protože mě u ní viděli... Ani netušili o čem jsme se bavili.
"Ale notak synku... Dělal jsem to pro tvé dobro. Vytáhnul jsem tě ze škarpy a udělal z tebe boháče." začne ke mě promlouvat mírně, zatímco se oheň už dostal až do druhého patra. Jako zázrakem, ale jediná cesta bez plamenů, je právě ta ke dveřím, po které se ke mě přibližuje.
Už je jen pár kroků daleko, když ho zastaví prudký záchvat kašle. Překryje si ústa rukávem a na bílé košili, se objeví kapky krve. Jako by mě to konečně probralo.
"Všechno jsi to dělal jen pro sebe. Na nikom jiném ti nezáleží." zasyčím na něj a těsně, předtím než se dostane ke dveřím mu je přímo před nosem zabouchnu a rychle zamknu.
Slyším jak buší na dveře a něco křičí, ale to už se otočím k odchodu. Plameny uvnitř domu po celém okolí osvětlují celou zahradu, kouř stoupá vysoko do temné noci.
V tom se rozbije jedna okenní tabulka a plameny mi olíznou rukáv, ucítím palčivou bolest a rychle uskočím, abych uhasil plamen, který se mi zapálil látku přímo na těle.
Strčím ruku do nejbližšího vědra, ale moc pozdě, celá ruka už mě začíná příšerně bolet. Když ruku vytáhnu, spatřím na ní velkou popáleninu. Cítím smrad spálené kůže a ruku mám celou v jednom ohni. Rychle se vydám ke svým věcem, abych se ošetřil.
Díky Bohyni, že mě Scarlet naučila jak udělat mastičku z měsíčku na popáleniny. I když na takhle závažnou to nemusí stačit. Musím co nejdřív k ní. Jak rychle to půjde.
Ve chvíli kdy usednu, se značnou námahou do sedla, uslyším jak se všechny okna v domě rozbili. Dovolím si ještě jeden pohled na to hořící inferno a s pocitem satisfakce pobídnu koně do běhu. Máme před sebou dlouhou cestu, s rukou si budu dělat starosti později. Teď musím zmizet.