From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

44. FINÁLE

Stojím před zrcadlem a nemůžu uvěřit, že se to skutečně děje.
Dneska se vdávám.
Už za chvíli na sebe natáhnu ty přenádherné šaty, které musely stát víc než vybavení celé mojí komnaty dohromady a vdám se.
Za muže co jsem milovala, už nemiluju, ale budu se to muset znovu naučit. Protože to je to, co královny dělají.
Tedy ještě nejsem královna, byla jsem jen korunována, ale jsem teď něco jako královna v čekání. Evangeline jakožto regent, stále rozhoduje o všem, ale nechá mě se všeho účastnit, abych pochopila jak vládnout.
Od korunovace už uběhl týden. Popravdě to byl velký poprask pro nic. Všechny ty přípravy a výzdoba... Jenom abych tam půl hodiny poslouchala co jako královna můžu a nemůžu, v těch velmi těžkých a neprodyšných rudých šatech.
Poté jsem zvedla pravou ruku, levou si dala na hruď a pronesla "Slavnostně přísahám, že budu vládnout čestně a srdcem, dokud se slunce nepromění v prach a i poté, neboť z popela vždy vzejde nový život.".
Evangeline mi poté nasadila prostou zlatou korunu, protože tu opravdovou dostanu až se vdám a pak ze mě bude plnohodnotná královna.
Poté jsem trochu neobratně vystoupala k trůnu, protože jsem pořád byla trochu pod vlivem a usedla na něj. V místnosti nastalo ticho, Evangeline ho po chvíli přerušila a řekla "Představuji vám Phoenix Scarlet Fireborn, Ochránkyni.".
Srdce se mi trochu stáhlo při tom přídomku, protože jsem si vzpomněla na všechny, které jsem nedokázala ochránit... Ale zapudila jsem ten pocit jak hluboko to šlo a přísahala si, že nic takového už znovu nedopustím. Budu ochránkyní mých přátel a mého lidu, stůj co stůj.
Poté se všichni zvedli a uklonili se mi, dokonce i Evangeline.
Viděla jsem však, že Nik na chvíli zaváhal, asi nevěděl zda má udělat totéž, když za pár dní bude mým manželem a králem. Nakonec se však uklonil také.
Ráda bych řekla, že tohle byl konec a pohádky byl zvonec... Ale tak to ve skutečném životě nechodí.
Ne, čeká mě ještě svatba a obrovská spousta práce, abych za veškeré pomoci co můžu mít, znovu obnovila Ember a navrátila téhle zemi mír.
A to začne dneškem.
Ozve se klepání na dveře a vytrhne mě tak z přemýšlení.
"Dále." vyzvu osobu, aby vstoupila a utáhnu si jemný župan, abych se zakryla.
Do místnosti vstoupí Evangeline, "Jen jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku a připravená." řekne, když za sebou zavře dveře, za kterými je v chodbě plno spěchajících lidí.
"Nebo ses přišla ujistit, že jsem neutekla?" zavtipkuju a postřehnu, jak nervózně se na vteřinku zatvářila. Ona sem vážně přišla kvůli tomu.
Sednu si před zrcadlo a začnu si rozčesávat  vlasy. Moje dlouhé rudé vlasy, které se mi vrátili po tom... Cokoliv co byl ten magický výbuch na bojišti, který zároveň uzdravil i všechny moje rány.
Tedy částečně mi navrátil původní vzhled. Mezi zrzavou jsou stále hojné bílé prameny, takže to vypadá, jako bych měla ve vlasech vpletené bílé stuhy. A to zlaté písmo na mých zádech teď září ještě jasněji. Kvůli tomu mám dokonce svatební šaty s odhalenými zády, aby to kouzelné písmo každý viděl.
"Ne Phoenix, přišla jsem se ujistit, že to zvládáš a stále s tím souhlasíš." řekne nakonec a položí mi na stůl popsaný pergamen.
"Jak se má Reón?" zeptám se jí místo odpovědi, protože Zlopuma dorazila na Demos pár dní po bitvě. Párkrát za mnou zašla, ale moc jsem jí nevnímala. Prostě mi dělala tichou společnost a občas mě nechala se přitulit k její hrubé srsti a prostě odpočívat.
Evangeline jí poté přidělila nějakou práci za hranicemi hradu a od té doby jsem jí neviděla, protože mě nenechali hrad opustit. Buď protože se báli, že by mi tam hrozilo nějaké nebezpečí, nebo abych neutekla. Těžko říct, každopádně Reón jsem od té doby neviděla.
"Má se dobře. Hranice jsou teď klidné." odpoví prostě Evangeline a zadívá se na můj odraz v zrcadle.
"Co je to?" zeptám se a cuknu hlavou směrem k papíru.
"Jenom program. V kolik začíná svatba, kdy pro tebe přijde doprovod a tak.".
"Doprovod? Můj otec je mrtvý, myslela jsem, že tedy půjdu k oltáři sama." otočím se na ní tázavě, v očích se jí objeví chvilková bolest, ale rychle zmizí, "Tarin mě požádal, zda se toho může ujmout, jakožto tvůj osobní strážce a přítel.".
Tarin udělal cože?
"Nemůže to udělat třeba Arno? Byl ke mě vždycky laskavý, nebo Luca, prostě někdo jiný?" zeptám se jí trochu příkře, ale ona zavrtí hlavou.
"Chápu, že to je trochu divné, ale Tarin má pravdu. Je to tvůj osobní strážce a jako takový, má jako jediný u sebe povolenou zbraň. Ne že bychom čekali nějaké potíže, když Logan zemřel, ale jeden si nikdy nemůže být dost jistý s opatrností.".
Nelíbí se mi to, ale nic na to neřeknu. Copak očekávají, že se mě někdo pokusí zavraždit na mé vlastní svatbě? Říše je teď v chaosu, mají určitě lepší věci na práci, když jsme oficiálně uzurpovali Carnacký trůn. Tedy technicky vzato se ho Dante vzdal v náš prospěch, a i když ho všichni stále považují za matkovraha, byl prvním přímým dědicem.
"Jak je na tom Nik?" zeptám se místo toho a vrátím se k rozčesávání zacuchaných vlasů.
"Je na tom skvěle, vypadá skutečně natěšeně. Nebyla jsem si jistá, zda z toho nevycouvá, protože byl poslední týdny trochu výbušný, ale dnešek ho očividně nabudil do dobré nálady.".
"Vážně?" zeptám se jí podiveně, protože Nikova zvláštního chování jsem si všimla také.
Poslední týden byl obzvlášť zvláštní, protože střídal nálady jak na kolotoči.
Každý zřejmě truchlí po svém. Nemluvě o tom, že jeho obvyklý šarm a vtip zmizel v nedohlednu. Ale se vším čím si prošel a ještě prochází dnes, se tomu zase tak nedivím.
Doufám jen, že po dnešku se to zlepší a bude to zase starý dobrý Nik. Okouzlující, vtipný a milující, prostě ten koho mám tak moc ráda.
"Ano vážně. Rozhodně se tváří víc natěšeně než ty." odpoví Evangeline a vydá se ke dveřím.
Nic jí na to neodpovím, protože nechci být jedovatá.
"Zhruba za půl hodiny sem přijdou služky, aby tě připravily." oznámí mi  ve dveřích a na chvíli se zarazí, jako by chtěla ještě něco říct. Zadívá se na mě, že mám pocit jako by mi viděla až do žaludku.
"Víš Phoenix... Já chápu že tohle není snadné, život není snadný, ale jsem ráda, že jsi sebrala odvahu a věřila mému plánu pro tohle království. Tohle království je pro mě to nejdůležitější a věřím, že pro tebe je taky.". Než jí stihnu odpovědět zavře dveře.
Samozřejmě, že to vím. Koneckonců chtěla Sonem obnovit i beze mě, pokud by mě nenašla.
A pro mě je tohle království taky důležité. Ale přiznávám, že asi ještě není nejvíc důležité.
Je to sobecké? Ano. Ale tak to prostě je.
První je pro mě štěstí mých přátel, až potom je království.
Zvednu se a vytáhnu ze skříně pořádný plášť. Obléknu si ho, aby nebylo vidět, že pod ním mám jen košilku a saténový župan. Nechci ztrácet čas převlékáním.
Vyjdu ze dveří a neujdu ani krok, když se ozve "Vaše Výsosti, máte zůstat v komnatě." a za rameno mě lehce popadne ruka stráže.
Otočím se na něj, "Budu hned zpátky. Copak bych mohla někam utéct v těhle sametových papučích?". Rychle střelí pohledem na mé nohy, "To ne, ale Její výsost Regentka mi přikázala vás uvnitř hlídat.".
"Vojín Leav, že?" zeptám se ho a opatrně setřesu jeho ruku z ramene, přikývne, "Ano Vaše Výsosti.".
"Dobře vojíne Leave... Nevím jestli vám o mě něco řekli, ale asi ne. To není vaše chyba." začnu sladce a vyrovnaně, očividně ho to trochu zmátlo, protože střihá očima všude okolo.
"Byla jsem vychovaná jako členka Bratrstva Stínů. O těch jste určitě slyšel ne?" nechám ho jen přikývnout a pokračuji, "Tak mi věřte, když řeknu, že znám víc způsobů jak někoho zabít a jak se bránit, než vás kdy mohli v armádě naučit. Nepotřebuju doprovod po vlastním hradu. A krom toho budu za chvíli zpět." přistrčím ho pomalu na jeho původní místo a rychle odejdu. Než si stihne probrat co jsem mu vlastně teď řekla, už jsem dávno pryč.
Nevím proč jsem dostala hrozné nutkání vidět Nika, asi protože nemůžu plně uvěřit, že je z téhle situace náhle šťastný. Nebo možná, abych se ujistila, že neblázní.
Když vejdu do chodby kde je jeho pokoj, uslyším jak se poloprázdnou chodbou nese zvýšený hlas Alysie.
Strážný před pokojem vypadá, že by se nejraději na místě propadl do země. Mávnutím ruky ho dočasně propustím a on nic nenamítá a rád odejde.
"Co je to s tebou Niku? U Bohyně, chováš se jako blázen. Já chápu, že ti papá chybí, ale tohle už začíná hraničit s bláznovstvím." slyším Alysii, jak na Nika v pokoji zvyšuje hlas. Trochu zpomalím, nechci je poslouchat, ale taky nechci jejich rozhovor přerušovat.
"Nepřeháněj. Možná mi trochu ujely nervy, to je celé." řekne klidným hlasem Nik a já slyším, jak si Alysia odfrkla, "Trochu? Normálně jsi toho sluhu rozbrečel! Nikdy jsi se takhle výbušně nechoval. Je to protože tvoje matka odmítla přijít na svatbu a radši zůstala se svým milencem někde na Baco?".
Teda... Vím, že Nik nemá moc dobrý vztah se svou matkou, a ona krále rozhodně nemilovala... Ale že se na vlastního syna až takhle vykašle, jsem netušila. Popravdě jsem nikdy nechápala, proč si jí jejich otec vlastně vzal, nemilovali se, ba ona ho přímo nesnášela.
"Nemluv o ní! Jsem prostě jen nervózní." odsekne jí podrážděně a zavrže židle, nejspíš si sedl ke stolu. Zaklapou podpatky o podlahu.
"Fajn. Jenže ty se takhle divně chováš už co jste se vrátili ze Sonemu. Nejdřív jsem si myslela, že jste se tam pohádali nebo něco. Ale to se nestalo a ty se tak chováš pořád. Niku mám tě ráda, ale tohle nejsi ty.".
"Možná kdyby ses přestala tahat s Dantem, nebyl bych tak podrážděný." odpoví jí chladně Nik a já vyvalím oči.
"Co ten s tím má společného? Nikdy tě nezajímalo s kým spím, ale on ti najednou vadí? Mám ti tady začít vyjmenovávat všechny tvoje pochybné známosti? Scarlet je to nejlepší co tě z nich mohlo potkat a ty to víš, tak to nezahoď tím, že se dál budeš chovat jako idiot." .
"To se neboj, že bych to zahodil, nejsem přece hlupák." uchechtne se Nik, až mi z toho z nějakého důvodu naskočí husí kůže. Vůbec to neznělo jako on. Tón kterými to řekl vůbec nezněl jako Nik co znám. Začíná mi to dělat starosti.
Zavrtím hlavou. Slyšela jsem dost, možná víc než jsem měla a chtěla.
Vrátím se tedy k sobě do pokoje a začnu čekat než začnou moje přípravy.