From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

22. Z PLAMENE A POPELA

"Vypadáš nádherně." ozve se ze dveří, zrovna když se prohlížím v zrcadle. Tentokrát to však není Nikolai.
Tarin přistoupí za mě a popadne mé boky do svých teplých dlaní. Zadívá se na náš odraz v zrcadle a chvíli tam jen tak stojíme a prohlížíme si odraz jeden druhého.
"Nemůžu uvěřit, že tohle dělám. Že jdu na ples uspořádaný na MOU počest. Protože jsem skutečně urozeného původu. Je to jako sen, ve kterém máš ale noční můru hned za zády." řeknu a povzdychnu si.
Slyším jak zhluboka vydechnul a jeho dech mě pohladí po krku, "Já vím. A věř mi, že mě stojí všechny mentální síly, abych po Loganovi neskočil s nožem v ruce. Nebo spíš s tou divnou dýkou co jsem přivezl. Každopádně bych neminul.".
" Bojím se, že nebude tak snadné ho zabít. Ne jen protože je pod dohledem stráží prakticky neustále, ale taky protože používá magii. Jinou než jsem zdědila já nebo Hunter a Luca. Cítila jsem to už tehdy v těch tunelech, a dneska znovu v přístavu. Je to silná, stará a zlá síla. Bojím se, že na to nebudeme stačit ani s celou armádou." odpovím mu a otočím se na něj.
Všimnu si, že má o něco kratší vlasy. Musel si je teď nechat ostříhat. Zajedu mu rukou do vlasů a on se povzbudivě usměje.
"I kdyby měl deset armád, my to zvládneme. Jeho magie musím mít nějaký zdroj a tudíž i dno." řekne a zastrčí mi zbloudilý pramen vlasů za ucho, "Tak jsem to nemyslela Tarine... I když je to dobrá teorie. Myslela jsem to tak, že je silný a chytrý. Opravdu chytrý. Ví koho dostat na svou stranu, kde vyhrožovat a jak zastrašit lidi, aby se nebouřili.".
"No... Tak my musíme být chytřejší. Nevím jestli jsi někdy viděla Danteho počítat, nebo prakticky rozlousknout kódovanou zprávu během pár minut... Ale jemu to zatraceně pálí. A taky zná Logana líp než kdo jiný. Vždyť ho sám učit bojovat s mečem." odpoví povzbudivě a já se nad tím chvíli zarazím.
Vůbec si nedokážu představit mladého Danteho jak učí ještě menšího Logana šermovat nebo střílet z luku.
"On ho učil?" zeptám se podiveně a Tarin přikývne, "No jasně. Onehdy se o tom párkrát zmínil, ale vypadalo to, že toho spíš lituje, než že by to byly dobré vzpomínky. Podle mě nám to ale hraje do karet. Znamená to, že cokoliv Logan zná, mínus intriky a kouzla, tak zná od něj. A to se dá využít.". V jeho očích se odráží takové odhodlání, až je to skoro nakažlivé. Moc ráda bych těm slovům taky věřila. Snad je na tom něco pravdy.
Povzdechnu si a smetu mu můj vlas z košile.
Chci na tohle všechno na chvíli zapomenout a tak se mi v hlavě vynoří vzpomínka. Cítím jak se mi po tváři rozlívá úsměv.
"Čemu se tak směješ?" uchechtne se pobaveně a upře na mě své modré oči.
"Jen jsem si vzpomněla na naši první pusu. Tehdy, když mi bylo osmnáct a slavili jsme to tady, po tom co jsme ukradli pár pozvánek po dokončení mise ve městě." zavrtím pobaveně hlavou, "Připadá mi to tak dávno." zašeptám nakonec.
Znovu si mě přitáhne do náruče a začne se s námi vlnit do neslyšitelné hudby, jako by jsme na tom bále stále byli. Zasměju se.
"Já si to vybavuji jako by to včera." odpoví s úsměvem a ponoukne mě do pomalé otočky, ráda mu vyhovím.
"Měla jsi ty krásné zlaté šaty a zářila jsi jako slunce, když jsi se celá nalitá začala rozjíždět při tanci." zasmějeme se a pomalými tanečními kroky se přesuneme na obrovský balkon.
"Tehdy jsem byla tak opilá, že jsem sotva vnímala co dělám. Prostě jsem se tím nechala unášet. Nechala jsem se TEBOU unášet." zasměju se zvonivě a znovu udělám otočku.
"Tehdy jsi mě poprvé políbila. A já v tu chvíli věděl, že nikoho na světě nebudu tak moc chtít, tak jako jsem chtěl tebe. Ale věděl jsem, že tě nemůžu mít. Alespoň jsem si to myslel..." mrkne na mě a já se trochu zarazím v kroku, takže mu šlápnu na nohu. Přejde to jako gentleman a nezmíní se o tom.
"Tarine... Vždycky mě to k tobě táhlo. I když jsi mě převážně štval, myslíš, že jsem neviděla, že jsi chytrý a bystrý... A že jsi pohledný a šarmantní? Samozřejmě, že jsem to věděla. Věděla jsem o tobě všechno kromě tvých citů ke mě." odpovím mu tiše, ale důrazně. Nic na to neřekne a místo toho mě popadne za boky, aby s námi udělal otočku.
Jen co se mé nohy odlepí od země zalije balkon poslední dnešní paprsek. Mé blýskavé šaty se díky tomu rozzáří ještě víc. Do téhle chvíle měli jen barvu měsíčního svitu se třpytem hvězd, ale teď vypadají jako by byly v jednom ohni.
"Páni... Vypadáš jako fénix zhrozený z p-", "Popela, já vím." dořeknu to za něj, když mě zase postaví na zem.
"Takhle by tě měli vidět. Všichni. Takhle by okamžitě věděli, že jsi princezna zrozená z popela, která přišla vrátit světu sílu." zašeptá s něžným úsměvem a pohladí mě po tváři.
Na chvíli zavřu oči a jen si užívám teplo jeho doteku a posledních slunečních paprsků, které pomalu mizí a mění tak mé šaty zase jen ve studenou noční oblohu. I když jsou studené, stejně to jsou asi nejkrásnější šaty co jsem na sobě zatím měla. Proto mi je Alysia vybrala, abych okouzlila všechny v sále.
Vysoký rozparek má působit sebejistě, a dlouhé průsvitné rukávy začínající pod ramenem zase jemně.
Otevřu oči, když se mi do mysli zase začnou drát ty nehezké myšlenky o tom, že to dneska zkazím.
Zadívám se do Tarinových modrých a oceánově hlubokých očí, nevidím v nich nic jiného než důvěru a lásku.
Nemůžu ho zklamat. Nemůžu zklamat nikoho v království. Tohle už není jen můj život, teď už patří všem kdo trpí pod narůstající Loganovou vládou.
"Musíme jít. Lidé už budou v sále." řeknu s povzdechem a poodstoupím od Tarina, abych si upravila sukni a naposledy nervózně upravila dokonalé nalíčení.
Ale on mě chytí za ruku a nenechá mě jít, "Ještě jedna věc." řekne a sehne se, aby mě políbil.
Když se naše rty spojí, tělem mi projede známý uklidňující pocit a rázem ze mě trochu strachu zmizí.
Když se odtáhne má na tváři posmutnělý úsměv, "Teď tam koukej nakráčet jako budoucí královna. Ukaž jim, že i když nemáš království, hodláš jedno vybudovat." řekne nakonec a odejde. Ve dveřích na mě ještě povzbudivě mrkne a já v místnosti zůstanu sama.
Evangeline v dopisu naléhala, že nemám chodit na ples s žádným doprovodem a rozhodně ne s Tarinem, že by to nedělalo dobrý dojem, jelikož se snažím zapůsobit jako samostatná a schopná budoucí vládkyně.
Ten nápad se mi nelíbil, ale oba jsme usoudili, že ona v tom přece jen umí chodit o něco lépe. A tak jsem tu zůstala sama. Slyším jen svůj vlastní rozklepaný dech a srdce mi buší až v hlavě.
"To zvládneš. Pamatuj tři hlavní body jak okouzlit šlechtu. Úsměv, charisma, důstojnost." zašeptám svému odrazu v zrcadle a zalituju, že si nemůžu vzít svůj medailon. Chci u sebe mít kus Sonemu. Toho za co bojuju a stojím. Naštěstí vím, že Sonem mám hlavně v sobě.
A s touhle myšlenkou vykročím z pokoje.