From the Ashes: Rise of the Phoenix [Z Popela: Vzestup Fénixe CZ] - DOKONČENO

18. ŠAMPAŇSKÉ A POSEL

"Já ti nevím Scar. Je to vážně nutné? Třeba se to vsákne a zmizí to." protestuje Tarin, když lékařka Quinnová vytáhne ze své tašky skalpel a pinzetu.
"To si opravdu nemyslím Tarine. Nebuď jako malej, vždyť nic neucítíš, dostaneš umrtvovací injekci. Na někoho kdo vstal z mrtvých jsi hrozná famfrlína." domlouvám mu, už asi po třetí, ale pořád se netváří moc přesvědčeně.
"Bude to jen chvilička. Ucítíte jen škubání a možná trochu brnění, jinak nic. Bohužel tam tu cizí látku nemůžeme nechat, mohlo by to být potenciálně nebezpečné." vysvětlí mu to lékařka Quinnová a on konečně, byť neochotně, nastaví zraněnou ruku. Doufala jsem, že na to mé slzy zaberou, ale ta černá věc prostě brání úplnému zatažení rány. Ba se dokonce zdá, že se zvětšila a rozšířila, protože žíly v jejím okolí dostaly ošklivou tmavou barvu. Nejedná se však o infekci krve, jak už mě testy stihly ubezpečit.
Sleduju jak Tarin zatnul čelist, když mu kousek od rány projela do ruky tlustá staromódní jehla.
"Tak... Teď se podívejte z okna a řekněte mi, zda něco cítíte." instruuje ho lékařka a Tarin se radši podívá na mě. Já koutkem oka sleduju, jak mu lékařka ránu zmáčkla. Tarin ani nemrkl.
"Výborně. Tak jdeme na to." pronese až trochu moc nadšeně. Už tak projevila o tu věc v jeho ruce prapodivný zájem, když se dozvěděla, že je to zranění způsobené nějakou jinou bytostí. Jinak by nechala každého obyčejného lékaře, aby Tarina ošetřil. Místo toho to ale dělá sama, protože jí to zřejmě fascinuje.
Chytnu Tarina za zdravou ruku a usměju se na něj, jak nejvíc povzbudivě to dokážu, zatímco mu skalpel rozřezává hnisající ránu.
"Až budeš mít ruku v pořádku, kluci přichystali oslavu tvého návratu." mluvím na něj, abych ho rozptylovala, protože mu pohled začíná bloudit zpět k ráně, ve které se zrovna lékařka Quinnová zaujatě dloubá pinzetou.
"Jo? Nikdy bych neřekl, že jsem jim tolik chyběl. Rozhodně ale projevili nadšení, ukázat mi nějakou kouši, nebo co to říkali." usměje se, i když trochu nervózně.
"Kuši. Nojo, vypadá to, že se jí nemůžou nabažit. Myslím, že se ti bude líbit." odpovím mu a bezděky pohledem zabloudím k ráně, ze které zrovna lékařka Quinnová pomalu a opatrně vytahuje táhlou černou tekutinu podobnou dehtu.
"Kuše, jo tak se to jmenuje. Zněli opravdu nadšeně, když o ní vyprávěli." zasměje se Tarin a ve stejnou chvíli se stane něco opravdu divného. Ta černá věc, která už je napůl z jeho ruky, se zahýbe. A okamžik na to Tarinova umrtvená ruka vystřelí k hrdlu lékařky Quinnové a pevně jí chytí.
"Tarine! U Bohyně co to děláš? Pusť jí!" vyhrknu a okamžitě vyrazím lékařce na pomoc. Ta tápe po dechu a snaží se jeho ruku odstrčit. Tarin se na ní konečně podívá a vytřeštěně na tu scénu zírá.
"Tarine tak jí pusť!" zakřičím na něj znovu a snažím se jeho ruku odtrhnou od hrdla lékařky Quinnové, která už začíná rudnout.
"Já nemůžu Scar! To nedělám já! Vždyť tu ruku ani necítím!" brání se Tarin a svou druhou rukou se snaží odtáhnout tu co drží její krk.
Lékařka Quinnová už sotva chraptí, ale snaží se něco říct, "Ta... věc... ven..." chraptí ze všech sil a já pochopím co myslí. Popadnu ze země pinzetu a násilím jí Tarinovi strčím do rány, ještě že nic necítí, jinak by ho to pěkně bolelo.
Začnu se v ráně dloubat, dokud nezahlédnu ten divný tekutý dehet, který se přichytil na jeho sval jako pavučina.
Všimnu si, že lékařka už začíná modrat a Tarin začíná panikařit. "Přestaň se cukat Tarine prosím!" okřiknu ho a on se zklidní. To mi umožní tu černou věc popadnout pinzetou a vší silou jí vytáhnout ven. Jakmile poslední černá pavučinka opustí ránu, Tarinovo sevření okolo lékařčina krku povolí a ona se se sípáním svalí na zem.
Chci tu věc hodit na zem a zašlápnout jí, ale lékařka Quinnová mě chytí za nohu a posune ke mě sklenici s víkem. Rychle tam tedy tu věc hodím, i když teď už zase vypadá jen jako neškodný kus dehtu.
"Jste v pořádku?" přihrnu se hned k lékařce, jakmile tu věc odložím do bezpečné vzdálenosti. To už se lékařka opřela o stěnu, ale opatrně přikývne. "Moc se vám omlouvám! Nemohl jsem to ovládnout. Ta ruka si dělala co chtěla, přísahám!" začne se Tarin hned omlouvat a tiskne si na krvácející ránu obvaz. Nevím komu z nich se věnovat dřív.
"Fascinující... Parazit..." dostane ze sebe tiše lékařka s trochu moc strašidelný zaujetím, na to že se jí to právě pokusilo zabít. Zabouchá na dveře, do místnosti ihned vtrhne Luk a zarazí se.
Pomůžu lékařce na nohy a chci jí předat do jeho péče, ale ta mu jen tiše řekne ať vezme tu sklenici a po svých odejde ven. Luk sklenici popadne a poslušně následuje lékařku pryč z místnosti.
S Tarinem se tak ocitneme sami. Po chvíli mlčení, se Tarin narovinu zeptá, "Co to sakra bylo?".
Zavrtím hlavou, "To netuším." odpovím mu popravdě, protože nemám nejmenší tušení co se to právě stalo.
"Ukaž mi tu ruku." řeknu mu nakonec a on jí poslušně nastaví, sundám z rány narychlo přiložený obvaz a prohlédnu si jí. Rána je trochu zubatá a rozšklebená, jak jsem v ní lovila pinzetou tu věc. "No. Tak díky mě máš další jizvu do sbírky. Ne, že by ta od popálení vypadala dobře, ale tahle menší se v tom alespoň ztratí." konstatuju a nechám pár slz dopadnout na otevřenou ránu. Ta slabounce zasvítí a okamžitě přestane krvácet, chvíli na to už se začne objevovat strup.
"Jizvy jsou sexy. Koukni na Huntera, holky po něm jedou, když se teda zrovna neděsí jeho velikosti." zavtipkuje Tarin na odlehčení situace a já se usměju. Radši nebudu Tarinovi připomínat, že já z jeho velikosti viděla mnohem více než ty ostatní holky. Ne, že by na tom Tarin byl nějak zle, spíš naopak.
Odkašlu si, "Fajn, tak jo. Jdeme. Jsi oficiálně propuštěn z ošetřovny, řeknu nějakému učenci, aby tě zavedl k našemu ubytování. Já půjdu zkontrolovat, jak je na tom lékařka Quinnová a pak se k vám všem připojím.", políbím ho na čelo a nechám ho v místnosti, aby si oblékl košili.