1-Stěhování

1.9K 51 0
                                    

Od mého rozhovoru s rodiči ubyl už týden a zítra vyrážíme. Stěhujeme se do New Yorku. A já bych si měla začít balit, jelikož už je osm hodin večer a nám letadlo letí rovněž v osm hodin ale ráno. S povzdechem jsem se do toho balení tedy pustila. S Joshem už jsem se rozloučila a myslím, že mu ani chybět nebudu. A on mi taky ne. Co se týče holek, tam to bylo komplikovanější. Hlavně z Miou. Ale nakonec jsme to zvládli. Sice se slzami, ale zvládli. 

Uslyšela jsem zaklepání na dveře. To musí být babička. Ta jediná vždycky klepala, i když jsem rodičům asi stokrát opakovala, že to mají děla taky. A nemýlila jsem se, babička po mé kladné odpovědi vstoupila do pokoje a sedla si na mojí postel. 

"Tak jak jde balení?" Podívala se na mě se smutkem v očích. 

"Těžko říct, našla jsem tu plno věcí o kterých jsem si myslela, že jsou dávno ztracené" Dokonce jsem našla pod postelí plno chipsů a medailý ale to babička vědět nemusí

"Víš chtěla bych ti děvče něco říct, když mi bylo tak nějak jak tobě, taky jsme se museli stěhovat. Bylo to strašné. Musela jsem se vzdát toho co mě baví a začít zcela nový život na druhé straně Ameriky. Noci jsem probrečela, ale pak jsem si uvědomila jednu věc. A to tu že, když se člověk přestěhuje, dostane šanci na úplně nový život. Může začít zcela od začátku. Přemýšlej o tom" Dala mi pusu na čelo a pomalými kroky odešla z pokoje

Nový život? Ne díky, mně ten můj starý zcela vyhovoval.

***

Seděli jsme v letadle s tím že jsme za chvíli měli přistát. Šíleně jsem se nudila. A myšlenky se mi neustále točili kolem hokeje. Co když si nenajdu žádné kamarády v týmu a budu jen troska, co bude ráda, když ji někdo nahraje. Budu sedět na střídačce se vzpomínkami, že jsem někdy byla celkem dobrá. Co když jsem za ten týden zapomněla jak se hokej hraje? Umím ještě pořád bruslit? Vždyť já jsem vždycky trénovala i se chřipkou. Tak jo Ellie stačí! Musím se uklidnit.

***
Seděli jsme v autě a já pozorovala z okna ubíhající krajinu. Ale to mě po čase přestalo bavit, tak jsem byla na mobilu. Zhruba za půl hoďky jsme dojeli do našeho nového domu a já se nestačila divit. Tak krásný a velký dům to byl. Barvu měl béžovou a kolem něj se rozprostírala zahrada. V dáli jsem tam zahlédla i bazén. Wau. Vystoupili jsme s auta a já popadla své kufry. Vyšli jsme z garáže směrem vchodové dveře, na kterých se tyčil překrásný květinový věnec. 

"Je to tady opravdu krásné"  Řekla jsem rodičům

"Jo to je, vybrali jsme ten nejlepší z okolí" Usmál se taťka a já se na oko zamračila. No jo no rodiče. Musí mít všechno perfektní a dokonalé.

"To jsem zvědavá, kdo to bude všechno uklízet?" Odfrkla jsem si když jsme vkročili do domu. Máma ta rozhodně nebyla uklízecí typ. Ta si radši lakuje nehty než aby vzala do ruky mop a vysavač. 

Máma se zatvářila pohoršeně jakoby věděla na co myslím ale potom nasadila úsměv. "Najali jsme uklízečku, každý druhý den nám sem bude chodit uklízet" Aha, to jsem se mohla myslet. Vyšla jsem po schodech až nahoru do svého pokoje a nestačila se divit, vypadal prostě....Wau znova.

Wau znova

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Krása. Vybalila jsem si a ulehla na postel. Jo to zvládnu. Jak říkala babička. Začnu to nový život. Hned ráno se zapíšu do dívčího hokejového týmu, najdu si kamarády, zlepším známky a..... Od kluků si dám pauzu tak.... Týden, nebo radši ne....... Měsíc, tak to bude stačit. Tak jo, nový živote už běžím. 

Můj hokejistaKde žijí příběhy. Začni objevovat