Můj hokejista

32- Friend forever

"No to snad ne, kdo snědl mi snědl mou ovesnou kaši?! Jasně jsem vám říkala, že NECHCI aby mi ji někdo jedl. Pokud jí chcete taky, kupte si vlastní. Ale moje kaše je pouze jen a jen MOJE kaše" Zakřičela jsem přes celý barák a naštvaně práskla dveřmi od skříňky, kde se kaše měla nacházet. Opravdu nesnáším, když mi někdo jí moje jídlo a ještě víc nesnáším to, když mi to alespoň nepřizná. 

"Ale zlato, nebuď tak negativní hned po ránu" Objevila se ve dveřích mamka a sjížděla mě kritickým pohledem. "Tak si vezmi třeba jogurt" Podala mi kelímek s jogurtem. Při pohledu na něj mi hlasitě zakručelo v břiše, ale byla jsem pořád naštvaná na toho anonymního zloděje, takže jsem prostě řekla "ne"

"Musíš něco jíst" Řekla jen a začala se věnovat své vlastní snídani. 

"Nemusím"

"Tak fajn" Otočila se na mě mamka "Co tě žere? Ještě včera si zářila jak sluníčko, ale kdo by taky ne, když jste vyhráli tak důležitý zápas, ale teď-"

"Nic mi není" Zalhala jsem a sklopila oči. Tohle rozhodně pravda není. Hned po ránu mě dokázala dokonale vytočit zpráva od Tess. Psala jen "nechceš se dnes ve tři sejít v kavárně na náměstí". Znělo to tak jako kdyby se nic nedělo, ale ono se děje. Lhala mi! Sice ne do očí, ale lhala a to mě štve ze všeho nejvíc. Fakt nemám teď náladu se z ní někde scházet a poslouchat ty její lži. 

Mamka mírně zvedla obočí a dívala se na mě pohledem typu "nedělej-si-ze-mě-srandu-vím-že-se-něco-děje"

"Hmm tak fajn, něco se děje" Protočila jsem očima. Další věc co mě dokázala vytočit. To když nejsem schopna před mamkou nikdy nic utajit. 

"Nech mě hádat, souvisí to s tím monoklem co máš pod okem?" Typovala mamka a já jen zakroutila hlavou. 

"Mami já o tom nechci mluvit" Otočila jsem se a chystala se odejít. 

"Fajn" Uslyšela jsem za zády ještě hlas mamky "A Ellie. Tu kaši sis včera ráno nechala stát na stole se slovy "uklidím ji později". A jak to tak bývá neuklidila sis jí do teď" 

Překvapeně jsem se otočila a  opravdu! Moje ovesná kaše s lískovými oříšky stála na stole a já si plácla do čela. Jsem to ale hlupák. 

***

Hodinové ručičky ukazovali půl třetí a já jen znuděně ležela na posteli. Představovala jsem si jaké by to bylo, kdyby mi Tess nelhala a já bych se teď chystala na schůzku do kavárny. Realita je ale jiná. Tess mi lhala a já se nechystám na žádnou schůzku do kavárny. Ani jsem jí neodpověděla na její zprávu a důvod není ten, že jsem na ní naštvaná, ale ten, že prostě nevím co jí mám odpovědět. 

Nemůžu jí napsat, že nepřijdu jelikož mi lhala. A kdybych to napsala, tak by se určitě ptala kdyže mi lhala a to bychom potom museli celou tu záležitost řešit po telefonu, a to vážně nesnáším. 

Kdybych jí ale napsala třeba "OK", to bych se s ní musela sejít a v tu chvíli bych měla dvě možnosti. Dělat, že se nic nestalo, ale ve skrytu duše jí za to proklínat nebo to říct na rovinu a hádat se tam sní někde na veřejnosti uprostřed kavárny. 

Žádná z těch možností se mi ani trochu nelíbila, ale zase by bylo blbý kdyby dnes přišla do tý kavárny a já bych ani nepřišla. To by mě asi vážně nenáviděla. 

Ach jo, co mám dělat? Nebude lepší dělat, že se nic nestalo? Ne to ne, postě jí to řeknu a bude! Ale ne po telefonu, nýbrž osobně v kavárně. Jo, už jsem se rozhodla, na tu schůzku přijdu a narovinu jí to všechno řeknu.

***

Tak jo, tohle nebyl zas tak dobrý nápad. Jo na vymýšlení krávovin jsem opravdu expert, to musím uznat. 

Když jsem vstoupila do kavárny, Tess tam už seděla a nedočkavě někoho vyhlížela. Jo ten někdo musím být já. 

Tak jo, nádech, výdech. To zvládneš Ellie!

Rychlými kroky jsem přišla k Tess a posadila se vedle ní. Na tvář jsem si nasadila pomyslnou ledovou masku a bez jakýkoli citů jsem řekla "ahoj"

Jakmile mě Tess uviděla oči se jí rozzářili a já si až teď všimla jak vypadá šťastně. Své blonďaté vlasy, které nosila obvykle v culíku, teď měla svázané do opravdu krásného drdolu a i styl oblečení měla úplně jiný. Místo obvyklých tepláků a dlouhé mikině tu teď seděla v elegantních bílých šatech do půlky stehen a kousek od sebe měla položenou jakousi kabelku. 

Tohle rozhodně nebyla Tess jakou znám. Kam se podělala ta stará Tess? Tohle určitě ovšem nebyla změna k horšímu ba naopak. Tess najednou působila tak nějak... Ženštěji. 

"Páni Ellie, jak já tě ráda vidím. Když si mi neodpověděla na zprávu, bála jsem se, že nepřijdeš." Usmála se na mě. 

"Tak jsem tady" Řekla jsem chladně. Ať si nemyslí, že jí to vše odpustím, jen kvůli tom, že se na mě párkrát usměje. Ale i tak. V hlavě mi pořád kolovala jedna otázka. Co nebo kdo může za její náhlou proměnu?

"Ellie... Já tu musím něco říct. Víš jak jsme spolu včera mluvili? Ty ses mě ptala jestli se u mě děje něco novýho a  já řekla, že se nic neděje. Lhala jsem! A je mi to strašně líto. Pravda je, že jsem tady včera potkala Chrise a... My jsme spolu byli v kině a... On byl prostě takový milý a pozorný, úplně jiný než si ho pamatuji, prostě... My spolu chodíme a myslím, že to není jen takový vztah pro zábavu, je v tom něco víc. Víš já.. Já jsem se asi zamilovala" 

Překvapeně jsem vykulila oči a moje "ledová maska" byla ta tam. Něco víc než vztah pro zábavu, Chris milý a pozorný, zamilovaná! Tyhle slova mi dokonale sebrali dech a slova z úst. Nemohla jsem tomu uvěřit. 

To prostě... Není možné! Můj vztek na Tess, mě už po jejich prvních slovech přešel, uvědomila jsem si totiž, že já jsem jí o Jacobovi a mě taky neřekla zrovna do očí a osobně. Jaké to pro ni asi bylo se to dozvědět od někoho jiného? Asi musela cítit to stejné co já jsem cítila před chvílí a i přesto se přes to dokázala přenést bez známky vzteku či zklamní! Nemohu tu teď dělat uraženou, když Tess teď zažívá tohle!

"Tak Ellie, řekni něco" Podupávala Tess nedočkavě nohou a já se rázem vzpamatovala s transu.

"Tess... Já nemám slov. Je to vážně úžasné, že seš s Chrisem ve vztahu. Chris je fajn kluk a doufám, že vám to spolu vydrží co nejdéle" Usmála jsem se na ní a svá slova myslela opravdu upřímně. 

"Ach Ellie, jak moc jsem si přála tohle slyšet. Mý rodiče Chrise vůbec neschvalují! Prý že je to jen děvkař a nic víc!" Pohlédla na mě smutně a já v její tváři poznala, že jí to opravdu trápí. 

"Neboj se, to je tím, že ho neznají, hlavní je, že ty mu věříš a to co si myslí rodiče ti může být někde" Povzbudivě jsem se na ní usmála. 

"Asi máš pravdu, ale teď dost o mě. Radši mi řekni co má znamenat ta modřina pod okem? A co ten zápas? Slyšela jsem, že jste vyhráli, moc gratuluju!"

Tak už se nám to pomalu blíží ke konci. Chtěla bych tenhle příběh ukončit, zhruba na konci prázdnin, dobrý je, že škola začíná až 4.  takže to je ještě spousta času. A moc děkuji za 5 K přečtení🧡🧡