Můj hokejista

14- Už je to venku

"Jacobe, ty si se definitivně zbláznil" Nechápala jsem jak přišel na něco takového. Holka v klučičím týmu? Taková blbost. Navíc jsou tak stokrát lepší než já. Sice jsem v té skříni tvrdila přesný opak, ale chtěla jsem trochu zapůsobit. Člověk by se neměl podceňovat. 

"On už je blázen od narození" Smál se vedle nás černovlasý kluk se kterým se Jacob předtím bavil.  

"Sklapni Lioneli" Zavrčel Jacob a pohlédl na mě "Co se děje El?" El? jako vážně? On si zkrátil moje jméno na El? Neuvěřitelné. 

"Jak tě proboha napadla taková pitomost, že bych mohla hrát ve vašem KLUČIČÍM týmu? To nejde, to je blbost a navíc jste lepší než já, taky jste silnější a rychlejší. Navíc jsem holka a holky se už od jakživa řadí do holčičích týmů a kluci do klučičích. Tak to prostě je. NEEXISTUJE žádná výjimka" Řekla jsem na jeden nádech.

"Kdo ti to řekl?" Ho vážně zajímá zrovna tohle?

"Vždyť na tom přeci vůbec nezáleží" 

"Mělo to být překvapení, ale když už tak.... Budiž tak poslouchej. Ellie krom toho, že si ta nejúžasnější holka, kterou sem kdy ve svém životě potkal, máš až fascinující talent na hokej. A nejen talent, fyzičku máš opravdu dobrou a ta technika. Jak drží v ruce tu hokejku a dokonale pohybuješ zápěstím. Našel jsem si stará videa z tvých zápasů..... Ellie každý vidí, že jsou tam všechny hráčky na dobré úrovni, ale ty.... Ty tam záříš a vymykáš se všem průměrům, jak by si měla hrát. Dokážeš číst situaci a máš přehled o tom kde kdo je. Tvé rychlé a rázné pohyby jsou neuvěřitelné. Po tom co si mi včera svěřila jsem nemohl dopustit aby hvězda jako si ty nezářila a zašel za trenérem. Zpočátku mi sice nevěřil, ale nakonec kývnul pod podmínkou, že se dnes odpoledne přijdeš ukázat aby si tě prověřil" Stála jsem tam neschopná slova s pusou do kořán. Po očích my stékali slzy radosti a všeho. To co o mně řekl bylo neuvěřitelné. Tohle mi nikdo v životě neřekl a já vůbec nevěděla jak zareagovat. 

"Lidi, něco mi uniká?" Nechápavě se na nás podíval Lionel a já sebou polekaně trhla. Úplně jsem zapomněla, že tu s námi je. Oba dva jsme ho však ignorovali. 

"Jacobe.... To je tak krásné... Já vůbec nevím co mám říct" Zašeptala jsem

"Tak neříkej nic" Prstem mi přejel po rtech a potom se naklonil jako kdyby mě chtěl políbil ale zastavil se "Vlastně jsem se tě ani nezeptal, chtěla by si hrát v našem týmu?" 

Zasmála jsem se "Ano, samozřejmě že ano. Nic víc si ani nemůžu přát" Jako na povel se jeho rty zabořili do těch mých a já nasávala jeho vůni. Bylo mi jedno, že se nás zřejmě teď většina lidí dívá. Teď jsme byli jen mi dva. Ellie a Jacob. 

Po chvíli jsme se od sebe podtrhli. Teď to však bylo jiné. Už jsem na sebe nebyla naštvaná, že jsem podlehla jeho kouzlu. Teď jsem byla snad ten nejšťastnější člověk na této planetě. A to těch lidí zas tak málo není. 

Rozhlédla jsem se okolo a opravdu kolem nás stálo plno lidí včetně Tess, Chrise, Brada, Tima, Julie a vyjeveně na nás zírali. Prosím ať neslyšeli ten Jacobův monolog. Co kdyby mě třeba trenér nevzal? To by byla hrozná ostuda. 

"Myslím, že už musím jít. Před chvílí mi začala fyzika" Vím, že jsem teď zkazila celou tuhle děsně romantickou chvíli, ale fakt si tady nebudu vylévat své srdce před půlkou školy. Na Jacoba jsem mrkla, že si ještě zavoláme a utekla pryč. 

Dnešní den se táhl opravdu pomalu a já musela čelit zvědavým pohledům. Bylo to snad ještě horší, než první den, kdy jsem se tu objevila. Tess jsem všechno řekla a musela odpovídat na jejích asi padesát otázek. Taky vím, že má minulost už se roznesla po škole, jelikož někdo objevil můj instagram, který se poté roznesl po celé škole. Nejprve jsem si ty fotky chtěla hned smazat, ale potom jsem si to rozmyslela. Jen ať závidí jaký úžasný život jsem to vedla. Ale jednu fotku jsem přeci jen smazala. A to tu, na které jsem se líbala s Joshem. Tenhle románek je minulost a minulostí zůstane.  

Došla jsem domů a s únavou jsem se svalila do postele. Byla jsem z dnešního dne tak vyčerpaná a to mě ještě dneska čeká ta schůzka z trenérem. Myslím, že nevadí, když si na chvíli zdřímnu. Už, už jsem zavírala oči, když v tom se po mém pokoji rozezněl hlas mého vyzvánění. 

S námahou jsem se natáhla pro mobil a po tváři se mi rozlil široký úsměv, když jsem zjistila, že volajícím je Jacob. 

"Ahoj princezno" Jindy bych mu vynadala za toto oslovení, teď jsem se tu však usmívala jak přihlouplá puberťačka. Počkat já jsem přihlouplá puberťačka. 

"Ahoj" 

"Volám, kvůli tomu dnešku. S trenérem jsem mluvil. Dnes ve čtyři tě tam bude čekat. I já a kluci se přijdeme podívat."

"Moc mi to neulehčujete, radši bych byla bez publika" 

Jacob se do telefonu zasmál "Neříkej mi, že by zrovna tobě vadilo publikum. Typnul bych do tebe spíš, že si to budeš užívat "

"To si piš,  že jo" Ušklíbla jsem se a potom si povzdechla "Jacobe, mám obrovskou radost, že můžu trénovat s vámi, ale..... Co když nebudu moct jezdit s vámi na zápasy?"

"Četl jsem nějaký věci o tomhle a nikdy vyloženě není napsané, že by se to nesmělo. Můžeš tam s námi hrát, pokud to trenér uzná za vhodné" Spadl mi obrovský kámen ze srdce, ale hned poté jsem se zarazila

"Co když to trenér neuzná za vhodné"

"To se nestane, trenér je sympaťák a bude rád za každého schopného hráče"

"Ale vždyť mi přeci Tess tvrdila, že vám chodí každý měsíc tak sto žádost"

"To sice jo, ale od kluků, co to hráli tak dvakrát za život. Do mého týmu žádní nováčci nepatří" 

"Tak fajn, já si ještě na chvíli zdřímnu" Zívla jsem

"Tak sladké sny princezno a ať hlavně nezaspíš. Posílám pusu" Culila jsem se tu jak nějaký cvoklý  křeček. 

"Papa" Řekla jsme a típla to. Zavřela jsem oči a během chvíle usnula.