Každá holčička v mém věku si přála panenku. Já toužila po své první hokejce. Všechny děti snily o cestě k moři. Já radši jela na kluziště zahrát si hokej. Všichni výskali radostí, když se jim podařil vyrobit sliz. Já se radovala z toho, že jsem dala...
Napočítala jsem do deseti a otevřela dveře. Byla jsem připravená na cokoli. Na zuřící mámu a naštvaného tátu, na výprask i na policisty, kdyby se máma rozhodla vyhlásit po mě pátrání.
Nic z toho za dveřmi však nebylo. Byla tu prostě předsíň a za rohem vykukoval obývák. Nic zvláštního. Všude bylo zhasnuté a já si potichu zula boty. Přece jenom, co když je to jen takové to ticho před bouří. Šla jsem pomalu a hlavně potichu po schodech nahoru. Tiše jsem našlapovala a už vymýšlela alibi, ale ono tu bylo stále jen horoucí ticho. Vzala jsem za kliku a dveře se s tichým vrzáním otevřeli. Úlevně jsem za sebou zavřela dveře. Moji rodiče si mého útěku asi nevšimli. Svalila jsem se na postel a chvíli jen tak přemýšlela, jak dlouho mi tyhle útěky z domova budou procházet. A za pár minut už jsem byla tuhá.
***
Vzbudili mě paprsky slunečního svitu a já tiše zanadávala. Nejenom, že jsem si včera zapomněla zatáhnout žaluzie, takže jsem se teď probudila v 5 hodin ráno, ale já blbá jsem se ani nepřevlíkla, do pyžama, nevyčistila jsem si zuby a ani se neosprchovala. S povzdechem jsem mrkla na mobil, kde byli 2 zprávy od Jacoba.
0:03
Jacob: Sladké sny princezno
5:06
Jacob: Dobré ráno květinko
Křenila jsem se tu jak debil, protože tohle bylo děsně romantický. Nic jsem mu neodepsala a podívala, co mě dneska čeká.
Od tří do pěti mám trénink plus mám uběhnout 5 kilometrů. No a potom to nejlepší- Uvidím Miu a budeme mít přespávačku. Mia už asi bude v letadle, jelikož to je přeci jen dálka.
Rychle jsem se osprchovala, vyčistila si zuby a oblékla si oblečení určené na běh. U toho jsem si tak půl hodiny volala s Jacobem, který byl také ranní ptáče a vstával brzo jak já.
Vyběhla jsem a rovnou si na hodinkách nastavila krokoměr. Neběžela jsem nějak rychle, spíš jsem si tu užívala. Musela jsem se přitom i natáčet aby měl trenér důkazy, že jsem těch 5 kilometrů uběhla. Samozřejmě, že jsem na ten úsek zrychlila.
Domů jsem se vrátila v 6 a oblékla si nějaké slušné oblečení, tedy tohle:
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Tohle úplně nebyl můj styl, ale mě toho oblečení prostě bylo líto. Bylo teprve něco málo po šesté a já nevěděla co dělat. I když vlastně věděla. Musím si nějak urovnat vztah s rodiči. A to jako hned.
Potichu jsem otevřela dveře, ale hned na to jsem zjistila, že to ani není potřeba dělat potichu. V domě už panovali velké přípravy a to se ani neděje nic zvláštního. Prostě pondělí, no. Sešla jsem dolů po schodech do kuchyně, kde seděla jen babička a v klidu si popíjela svojí ranní kávu při luštění sudoky. Nechápu jak jí to může bavit, jako malá jsem to luštila s ní, teď bych radši kydala hnůj než tohle. Taky mě udivovalo, že je babička tak brzo ráno na nohou, totiž většina důchodců si ráda pospí.
