Můj hokejista

3- Proč je tak krásný?

Tramtalalá, konečně máme za sebou 3 hodiny. Jo já vím, není to moc, ale je to půlka! Dneska máme totiž jen 6 hodiny. Teď tu máme hlavní půl hodinovou přestávku. 

"Tess, kam jdeš?" Křikla jsem na svou kamarádku, která se zvedala ze židle.

"No na chodbu, ve třídě o přestávce zůstávají jen ti největší šprti" Aha, to jsem se zase něco nového přiučila. Šla jsem tedy za ní.

"A kam vlastě jdeme?" Zeptala jsem se, když jsme už kráčeli přes chodbu.

"No říkala jsem si, že bychom se mohli jít podívat na zimák. Kluci tam teď mají trénink"

"Hm, Tess. Mě se nechce" Řekla jsem zkroušeným hlasem. Ne, nebyla jsem líná chodit. Jen bych asi neunesla jít na místo, kde bych mohla trávit tolik času, ale nemůžu.

"Ale chce" Energeticky mě chytla za paži a táhla někam. Snažila jsem se vykroutit, ale nešlo to. Na holku měla rázný stisk. 

Tak jsme tam tedy došli, nebo spíš Tess šla a mě táhla za sebou. Bylo to propojené ze školou, tak se tam dalo v poho dojít. Mezitím mi to tu představovala a já se utápěla v negativních myšlenkách. Kdyby tahle pitomá škola měla dívčí hokejový tým, mohla bych tu teď trávit veškerý svůj čas. No ale tak představte si to. Tady ten stadion byl tak čistý jako v nějakém paláci. Je také hodně moderní. Nachází se zde asi tak 20 šaten, 7 kluzišť, 3 skladiště na věci, 4 speciální místnosti na broušení bruslí, bufet a plno takových věcí. To je mnohem lepší než ten náš bývalý v Los Angeles. To je tak nefér.

Tess mě dotáhla k recepční(Jo i tu tady mají)

"Co potřebujete?" Mile se na nás usmála.

"Nevíte na kterém kluzišti teď kluci junioři mají trénink?" Zeptala se Tess. 

"Bohužel vás musím zklamat holky, ale těm už pře deseti minutami skončil" 

"Ach to je taková škoda" Řekla jsem se zřetelnou ironií v hlase "Tess, jdeme"

"Hej, já nejsem žádný pes. Musíš na mě počkat, potřebuji ještě na záchod" Ach bože. To udělala určitě naschvál

Tess odešla a já jsem tu nechtěla být s recepční samotnou, tak jsem jí šla doprovodit. Chtěla jsem otevřít dveře do haly, když v tom se dveře rozevřeli a mě praštili do hlavy. S mírnou bolestí jsem spadla na zem. 

"No to si ze mě děláte prdel, kdo proboha neumí otevírat dveře" Zanadávala jsem. Byla jsem hodně naštvaná.

"Ty vole, jaká kráva stojí tak blbě před-"Dveře se otevřeli a pan neznámý, co do mě vrazil se zasekl ve větě, když mě uviděl. A já, která jsem pořád ležela na zemi, jsem teď pohlédla do dvou zelených očí, které mě přejížděli pohledem. Nemohla jsem se odtrhnout z našeho očního kontaktu. Hezčího kluka  jsem v životě neviděla. Tmavě hnědé kudrnaté vlasy, byly mírně mokré, zřejmě ze sprchy. Dokonale opálená pokožka mu ladila z jeho krásnými rty. Jeho svaly prosvítaly přes světle bílé triko. Když se na něj díváte déle, vidíte, že má na pokožce malé tetovaní. Nebudu lhát, tohle je přesně typ kluka, co si každá holka vysní ve své fantazii, jako jejího dokonalého kluka. Neviděla jsme na něm žádnou nedokonalost. Zatím. 

"Já se moc omlouvám, nechtěl jsem" Promluvil znova.

"Ty kokot, vod kdy se Browene omlou-" Další kluk přišel a když mě uviděl, zasekl se. Potom se tam vynořila celá tlupa. To byli zřejmě ti hokejisti. 

Rychle jsem vstala za země a oprášila si rifle. 

"Ty si tu nová?" Zeptal se mě ten první co do mě vrazil

"Hm ano jsem" Snažila jsem se chovat lhostejně. Neptejte se mě proč. Prostě proto. 

"A smím vědět tvé jméno?" Řekl ten první. Proč ho to sakra zajímá?

"Zaleží kdo se ptá" Musím na něj chytře.

"Jacob, kapitán hokejového družstva" Promluvil "A já jsem Chris" Přidal se ten druhý. I další se mi představovali ale ty jsem si moc nezapamatovala.

Aha takže to bude ten jmenovaný Jacob. Vzpomněla jsme si na Tessina slova: Strašně Letí po Jacobovi. (Julie)Kapitánem hokejového týmu a králem školy. On jí pořád odmítá. Dokonce někdo pochybuje o tom, jestli spolu někdy spali, já si myslím že jo

"Teď si na řadě ty, kočko" Ušklíbl se Jacob, který se zřejmě vzpamatoval z prvotního šoku. A já taky. 

"Neříkej mi kočko, ty egoisto jeden"

"Ach, kočička má drápky" Řekl Jacob, který tuhle slovní válku nechtěl prohrát. Uslyšela jsem jak se kluci vzadu zasmáli

Usmála jsem se "A nebo jí se je použít." Uviděla jsem jak Tess stojí za kluky a kouká na nás. "Jo a jen pro tvou informaci, kočičky jako jsem já se neradi zahazují s takovými divnotvory jako seš ty. Sbohem." Kývla jsem na Tess, jakože jdeme a ta hned šla. Zabouchly jsme za námi dveře a jak jsme jim byli z dohledu, Tess se do mě pustila

"Pěkně si ho setřela" Usmála se na mě "To si jen tak nikdo netroufne"

Pokrčila jsem rameny "Pro mě za mě. Možná že vypadá jako nějaký bůh ale povahově nevím, nevím" 

"Jacob je egoista jako všichni hokejisti. Hokej hraje ztraceně dobře. To poznám i já která na bruslích nikdy nestála. Ale dávej si na něj bacha. Ať tě nezneužije, jako všechny ostatní"

Usmála jsem se "Neboj se, tenhle hezoun na mě nesáhne

Jak se vám příběh líbí? Vím, že vás tady moc není ale zpětná vazba by mi moc pomohla. I ta negativní.