Můj hokejista

20- Jacobova rodina

Po chvíli jsme se od sebe odtrhli, no i když.... Spíš jsem se odtrhla já, jelikož mi to bylo takové trapné líbat se tu uprostřed chodby. Ohlížela jsem se, jestli tu někdo není. Naštěstí jsem tu nikoho neviděla. 

"Ty se za nás stydíš?" Pozvedl obočí Jacob a mírně si mě od sebe odstrčil aby se mi mohl dívat do očí. 

"Za nás?" Zopakovala jsem úryvek jeho věty. "Mluvíš o nás jako o nějakém páru" Odfrkla jsem si. 

"A ty by si nechtěla?" Věnoval mi úsměv nad kterým jsem se málem roztekla. 

"A co bych nechtěla?" Hrála jsem blbou a sladce se na něj usmála. 

"Vlastně jsem se tě na to chtěl zeptat až na konci dnešního večera, ale když už tak" Zabrblal si Jacob spíš pro sebe "Ellie Evansová, tyhle věty jsem si před zrcadlem nacvičoval nejmíň stokrát a rozhodně si je neměla slyšet teď a tady, ale zřejmě se nám tento stadion stal osudným, proto se tě ptám.... Nechtěla by si se mnou chodit?" Usmál se na mě a tím my vehnal slzy do očí. On si to nacvičoval před zrcadlem? Nejmíň stokrát? Panebože, to je tak hezké

Úsměv jsem mu oplatila" Myslela jsem, že už se nezeptáš. Ano, samozřejmě, že chci s tebou chodit" Jacob na nic nečekal a přitiskl své rty na ty mé. Vychutnávala jsem si tento kouzelný okamžik a vychutnávala bych si ho i dál, kdyby se zrovna v tuhle chvíli neotevřeli dveře z klučičí šatny a z nich nevystoupil Tim a Lionel. 

"No to mě poser" Vyvalil na nás oči Tim, když nás uviděl. Nepatrně jsem pozvedla obočí, Tim nikdy nemluvil sprostě. Za to Lionel, ten dostal okamžitě záchvat smíchu, který nevypadl na to, že by měl někdy skončit. Můžete mi někdo vysvětlit co je na tom vtipného?

Nechápavě jsem se podívala na Jacoba, který podle výrazu, taky nechápal která bije. Lionel si všiml našich nechápavých pohledů a začal se smát ještě víc. Tenhle záchvat smíchu by se měl zapsat do Guinnessovy knihy rekordů, jako nejdelší smích na světě, protože tohle fakt není normální. 

Lionel se naštěstí za chvíli uklidnil a pohlédl na nás jako kdyby snad čekal, že se budeme smát s ním. 

"Nechce nám někdo vysvětlit o co jde?" Pozvedla jsem nechápavě obočí a Lionel se ochotně pustil do vysvětlování. 

"Pamatujete jak jste se poprvé poznali? Já jsem si byl jist, že vy dva spolu jednou skončíte a Tim mi nechtěl věřit, tak jsme se vsadili, že pokud vy dva spolu skončíte, Tim si nechá obarvit vlasy na růžovo a pokud spolu neskončíte, nechám si je obarvit já. Chápete? Tim si bude barvit vlasy na růžovo!" Lionel dostal záchvat smíchu na novo a to už jsem se musela smát i já s Jacobem. Jen si to představte. Tim, jakožto namachrovaný hokejista se svaly větší než Mount Everest, bude mít růžové vlasy. Jeho fanynky z toho zešílí. Chudák Tim, mně by taky vadilo mít vlasy na růžovo a to jsem holka. 

"Time, to je mi moc líto, možná bychom-" Litovala jsem Tima a litovala bychom ho i dál, kdyby si Jacob nezapomněl slušné vychování doma a neskočil mi do řeči.

"Opovaž se z toho vycouvat" Výhružně se na mě podíval a já na něj vyvalila oči. Rozejít se sním jen kvůli pitomé sázce? To v žádným případě! 

"To mě ani nenapadlo" Zabrblala jsem si spíš pro sebe a sklopila zrak. To ovšem neuniklo Jacobovi a ten si mě přitáhl k sobě blíž. 

"No tak my už vás tady necháme hrdličky" Ušklíbl se na nás Lionel a spolu s Timem odešli pryč. 

Chvíle jsme se jen tak za nimi koukali než jsem to ticho přerušila "Tak co budeme dělat?" Pohlédla jsem na Jacoba, který nad něčím urputně přemýšlel.