34- Epiolog

1.5K 45 10
                                    

O 11 měsíců později

"Klid Ellie, je to jenom rande" Uklidňovala mě do telefonu Tess. Většinou to bylo naopak. To ona vždy vyšilovala, když šla s někým na rande a já byla to, co to brala s ledovým klidem a ani u vybírání oblečení nehnula ani brvou. 

"Tess! To není JENOM rande. To je rande, na kterém budeme s Jacobem slavit naše 1 roční výročí našeho vztahu! To je něco... Jedinečného a famózního" Snažila jsem se své kamarádce vysvětlit vážnost situace, ale ani tato informace jí nijak nerozrušila. 

"Ale prosím tě, rok. Co to vůbec je? To je prostě jen časová jednotka! Nic víc" I když jsme s Tess telefonovali, dokázala jsem si živě představit, jak teď protáčí očima a nasazuje na tvář výraz Ach-bože-co-to-mám-za-kamarádku. 

"Pokud vím, tebe s Chrisem to za měsíc čeká taky" Řekla jsem. Chris se mnou kamarádku snažil získat už nejméně 2 roky, ale teprve před rokem se mu to povedlo a oni dva jsou teď šťastní a klape jim to. 

"Ani mi to nepřipomínej" Povzdechla se Tess do telefonu "Mám strach, že Chris bude chtít dělat něco velkolepého, za to mně by bohatě stačila třeba jen večeře" 

"To už je na vás Tess, musíte se dohodnout vy dva jak to chcete, ale já teď potřebuji pomoc. Nevím jaké si mám vzít šaty!" Povzdechla jsem si a nerozhodně jsem se dívala na moje kandidáty, které by se na to rande hodili. 

Na mobilu jsem zapla kameru aby teď Tess mohla vidět mezi kterými šaty se rozhoduji. 

"Ty černý vypadaj jakobys šla na pohřeb, vem si ty modro-stříbrný. Ty jsou úplně boží" Řekla Tess, která měla hned ve všem jasno. 

"Já nevím, nejsou trochu moc... Načančané? Je to přece jen výročí"

"Ha ha, už zníš jako já. Ne nejsou moc načančané, jsou úplně úžasné. Vem si j, nebo je dej mě. Tyhle šaty totiž chci mít co nejříve ve svém šatníku!"

Nakonec jsme se tedy z Tess domluvily, teda oprava. Nakonec mě Tess donutila si vzít tyto šaty:

Stála jsem před zrcadlem už i oblečená v těch vybraných šatech a trochu nervózně sama sebe pozorovala

Oups ! Cette image n'est pas conforme à nos directives de contenu. Afin de continuer la publication, veuillez la retirer ou télécharger une autre image.

Stála jsem před zrcadlem už i oblečená v těch vybraných šatech a trochu nervózně sama sebe pozorovala. Šaty byly samozřejmě krásné o tom bez debat, ale sama sebou jsem si moc jistá nebyla. Slušely mi vůbec? Nebylo by lepší si prostě vzít ty černé? Ne, zmlkni už konečně Ellie. Tohle nemá být o žádných šatech, nýbrž o tobě a Jacobovi. Tenhle den je prostě jen váš. 

***

Z pohledu Jacoba:

Připravovat Ellie překvapení se stalo mou oblíbenou činností a proto i dnes jsem pro ní měl nachystané menší překvápko. To mě tentokrát stálo více času, ale myslím si, že to bude stát za to. 

K domu Ellie jsem dojel za pár minut. Zesednul jsem z mé motorky a odešel ke vchodovým dveřím, zazvonil jsem a po pár sekundách mi otevřela Ellie máma. 

"Ach Jacobe, ty jsi tu určitě pro Ellie, že. Moment jen jí zavolám" Usmála se na mě a než jsem stačil něco říct, šla nahoru aby přivedla Ellie. 

Netrvalo dlouho a na schodech se objevila princezna. Má princezna. 

Šla po schodech dolů a usmívala se jak sluníčko. Podpatky, které na sobě měla obuté, zřejmě nebyla její oblíbená obuv a proto se jí ze schodů trvalo sejít trochu delší dobu. To mi ovšem vůbec nevadilo. Alespoň jsem měl plno času si prohlédnout, jak moc jí to v těch šatech slušelo. 

"Páni Ellie, vypadáš úžasně" Líbl jsem ji na tvář, když sešla ze schodů. Nabídl jsem jí rámě, které s úsměvem přijala a společně jsem vyšli pryč z domu. 

"Tak kam jedeme?" Špitla mi do ucha Ellie, když už jsme jeli na motorce  "A než něco řekneš, jo já vím, že mi to stejně neřekneš, ale i tak... Když máme to výročí, mohl bys třeba udělat výjimku...?" Zkoušela mě přesvědčit. 

Já jsem jen s úsměvem zavrtěl hlavou. Bavilo mě pozorovat jak je nedočkavá. 

***

Zhruba za půl hodiny jsme byli na místě. Přesněji řečeno jsme dojeli k rybníku. 

"Wau, Jacobe to je hezký rybník" Pokyvovala hlavou Ellie a ušklíbla se na mě. "Jdeme lovit ryby?" 

"Haha, moc vtipný Ellie, však oni ti za chvíli dojdou slova." Mrkl jsem na ní "Pojď za mnou" Vzal jsem jí za ruku a dovedl k rybníku na jehož kraji na nás čekala mála, za to moc krásná dřevěná loďka. 

"Tyjo ta je krásná" Usmívala se Ellie aniž by odtrhla pohled od loďky, kterou jsem teprve před pár hodinami ozdobil malými světýlky a teď ve tmě tu dělala opravdu krásnou atmosféru. 

"Tak pojď, projedeme se" Dovedl jsem jí až úplně k loďce a pomohl jí do ní nasednout. Ujal jsem se pádla a společně jsem dopluly až úplně doprostřed rybníka. 

"Jacobe je to tu krásné" Rozplývala se Ellie. Měli jsme holt štěstí. Obloha teď byla poseta plno hvězdami a vypadalo to opravdu kouzelně. 

"Tak co na to říkáš?" Usmál jsem se na ní. 

"Jacobe je to tu nádherné" Objala mě s očima přišpendlenými k obloze 

"To ovšem není všechno" Mrkl jsem na ní a 3 pískl. Ellie se na mě překvapeně podívala, nevěděla, že tohle je domluvený signál, který máme společně s Timem a Chrisem naplánovaný. 

Jako na povel k obloze vystřelili první ohňostroje a hned na to další a další. Po celé obloze teď byli rozprostřeny tisíce světélek. 

Ellie jen beze slova zírala na tu krásu a omámeně mi pohlédla do obličeje "To ty? " Zeptala se až se jí v očích zaleskly slzy. 

"S pomocí pár kamarádu" Doplnil jsem s úsměvem. 

"Jacobe, já nemám slov" Řekla dojatě Ellie. 

"Tak neříkej nic" Přitiskl jsem své rty k těm jejím a naprosto se vychutnával tento magický okamžik 

"Jacobe chci ti něco říct" Řekla Ellie, když jsme po chvíli odtrhli "Miluju tě, miluju tě tak moc, jak si to ani neumíš představit" 

"Ellie, taky tě miluju a nikdy nepřestanu. Miloval jsem tě včera, miluju tě dnes a budu tě milovat až úplně do konce živote. Slibuju"

Tak... Čím jen začít? Jako první bych chtěla poděkovat, za všechny milé komentáře, votes přečtení a prostě úplně za všechno! Netvrdím, že psát tento příběh bylo vždy úplně jednoduché. Jo, byly tu i časy, kdy jsem měla sto chutí ten příběh prostě smazat a začít s nějakým novým. O to víc mě teď těší, že jsem schopna ho dokončit💗

Taky bych tu chtěla moc poděkovat mojí sestřičce, která si poctivě četla každou mou kapitolu a nebála se mi říct jestli je tamto trapný nebo že tamhle tu větu bych měla radši smazat než si to někdo jiný přečte😁 Děkuji moc za to💖💖💖

Potom bych tu taky chtěla napsat, že pokračování tohoto příběhu psát nebudu, protože taky moc není o čem. Ale možná někdy v budoucnu bych mohla napsat příběh o Tess a Chrisovi... Kdo ví? Ala další příběhy v plánu rozhodně mám! V hlavě už měsíce nosím nápad na jeden příběh a jsem z něho opravdu nadšená. Už jen stačí si sednou k Wattpadu a napsat ho, ale jako první chci kompletně dokončit tento příběh.

A to znamená, že ještě předtím než vydám ten nový příběh, budu se ještě věnovat tomuto. Bude tu probíhat korekce, ale nebude nijak zasahovat do děje. Chci tu hlavně opravit pravopisné chyby.

Tak to je vše🤍Doufám, že se vám tento příběh líbil a ahoj u dalšího příběhu💗💗💗


Můj hokejistaOù les histoires vivent. Découvrez maintenant