Můj hokejista

9- Polibek

Někdo si vedle mě odkašlal. Polekaně jsem sebou trhla a prudce se otočila. Vedla lavičky postával Jacob. 

"Ellie" Vydechl "Nechtěl jsem aby se ta záležitost nějak vytahovala. Chci říct, bylo to tak před rokem a já už si to ani nepamatuji"

"Ale Julie zřejmě ano" Vstala jsem a přistoupila k němu. Skenovala jsem jeho obličej a snažila jsem se v něm číst, jako on ve mě. Bez úspěchu.

"Neřeš to co si myslí Julie. Julie je kráva a krávou zůstane. Ale zajímalo by mě, proč ti to vlastně vadí?" Byla jsem v pasti. Odsud není cesty zpět. Ale co mu mám říct, když to vlastně sama nevím. 

V očích mě začínaly pálit slzy. Byla jsem z toho všeho tak neuvěřitelně zmatená. Jacob si toho všiml a prsty mě začal hladit po tváři. Palcem se dotkl mých rtů jako by myslel na to samé co já. Pomalu se začal přibližovat a svými rty se otřel o ty mé. Rukama mě chytl za boky a já mu dala ruku do vlasů. Polibky jsem mu oplácela a na chvíli zavřela oči. Užívala jsem si ten moment. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli. Pohlédla jsem do jeho očí a potom jsem si začala uvědomovat co se to právě stalo. 

"Promiň já.. Mám toho hodně do školy, musím jít" Rychle jsem se od něho pustila a utíkala po chodníku pryč. Ano, já vím, blbější výmluvu jsem si vymyslet nemohla ale to jsem tam měla zůstat? Netušila jsem, jak se dostanu domů. Je to přeci jen pár kiláků. Chvíli jsem šla a potom jsem uslyšela zvuk motorky. 

Vedle mě Jacob popojížděl na své motorce. "Nechceš svézt?" Promluvil a mě naskočila husí kůže. Proč jsem si nikdy nevšimla jak má krásný hlas?

Chvíli jsem váhala a nakonec jsem mlčky přikývla. Jacob zastavil motorku a já si nasedla, pevně jsem se k němu přitiskla a užívala si to. A myslím, že i Jacob.

"Aby bylo jasno, dělám to jen kvůli mé lásce k motorkám a taky proto, že se mi nechce jít pěšky" Pošeptala jsem mu do ucha. 

"Já vím" Usmál se Jacob a mírně přidal plyn. Po chvíli jsme dojeli až ke mně domů a tam jsem jsem seskočila

"Tak zítra" Mávla jsem na něj. 

"Zítra princezno" Kývl na mě a já došla domů aniž bych okomentovala to, jak mě oslovil. 

***

Probudili mě ranní paprsky slunce, jelikož jsem si zase zapomněla zatáhnout žaluzie. Dnes je pátek a já bych dala nevím co za to, aby byla sobota. A to jen kvůli jednomu klukovi jménem Jacob.  Vůbec nevím, jak se k němu mám teď chovat. Mám ho ignorovat nebo co? Mám dělat, že se včera nic nestalo. Jenom že ono se něco stalo. Podívala jsem se na mobil kolik je hodin. Bylo teprve pět ale měla jsem tu tak stovky zpráv. Ne, zas tolik jich nebylo, ale bylo jich hodně.

Psala mi Mia, kamarádka z mé bývalé školy, jak se mám a kdy mě uvidí. Moc se mi nechtělo se sní teď vidět. A to vůbec ne kvůli ní samotné, ale kvůli vzpomínkám na můj bývalý život. Jo to zní divně, ale je to tak. Na druhou stranu se mi po ní strašně moc stýskalo, možná bych ji mohla seznámit s Tess. To by bylo super. Dále mi rovněž psala Tess, kde jsem se včera tak rychle vytratila a jestli jsem v pořádku. Psal mi dokonce i Brad, jestli si nechci promluvit. Cože? Promluvit? Moc to nechápu, vždyť ten můj odchod včera nebyl tak tragický nebo jo?  

A nakonec mi psal Jacob. Napsal jen: Přijď dnes o velké přestávce do knihovny. Dobře, další důvod, proč nejít do školy. Spát dál se mi už nechtělo, a ani běhání mě moc nelákalo. Dostala jsem totiž mnohem lepší nápad! Možná bych si mohla jít zase zkusit zabruslit. Jen tak a možná si zkusit zastřílet na branku. Na nic jsem nečekala a rychle pelášila do koupelny. Tam jsem udělala ranní hygienu a oblékla si tohle: