10- Hokejový zápas

1.4K 47 0
                                    

 Z pohledu Jacoba

Nikdy jsem nebyl typ kluka, co se schovával za máminou sukní, na rozdíl od Chrise, který by to však v životě nepřiznal. Vždycky jsem se snažil být středem pozornosti. Sám ani nevím proč, prostě mě to bavilo. Hokej jsem začal hrát s tím, že to bavilo většinu kluků ze třídy. Chtěl jsem to jen vyzkoušet, ale jakmile jsem se postavil na led podjela mi noha a já tam měl pěkně velkou modřinu. Kluci se mi smáli a já jsem jim chtěl dokázat, že to zvládnu. Kdyby mě dnes viděli, nejspíš by nevěřili svým vlastním očím. Hokej mě po pár týdnech začal bavit stále víc a víc a rodiče mě přihlásili do nějakého kroužku. Z něho jsem po čase přestoupil do klubu. A teď, teď působím jako kapitán v hokejovém týmu. Nikdy bych nevěřil, že to dotáhnu až sem. 

Dnes by měl být zápas jako každý jiný. Měli bychom hrát se slabým týmem, tak nám trenér Alex ještě v šatně říkal ať se trochu šetříme. A to z důvodu, že příští týden hrajeme s týmem, který je v tabulce na druhém místě. A no to se musíme připravit, jelikož bychom mohli přijít o první místo. A to samozřejmě nikdo nechce.  

Vjel jsem na led abych se mohl ještě trochu rozjezdit. Tribuny byla jako vždy nacpané až k prasknutí, a já se mezi nimi snažil najít jednu osobu s neodolatelným úsměvem a neskutečným talentem pro jeden bláznivý sport. 

Bohužel jsem jí někde nemohl spatřit, za to jsem dost dobře viděl Julii, hned v první řadě s mým dresem. Usmívala se na mě jak šílená a beztak svým kamarádkám povídala lži o tom jak spolu chodíme nebo tak něco. 

"Hledáš někoho?" Promluvil na mě Chris. 

"Jo, Ellie. Slíbila, že přijde" Zabručel jsem a stále jsem pohledem bloudil po tribunách. 

"A co když ti řeknu, že ji vidím" Promluvil znova a já se na něj s úžasem podíval.

"Vyklop to" Nedočkavě jsem podupával nohou. 

"Něco za něco" Bože Chrisi co to meleš "Mám totiž jednu otázku, můžeš mi vysvětlit co si udělal pro to, že s tebou Ellie šla na tu party a je teď tady?"

"Nechápu proč to chceš vědět ale dejme tomu, že jsem vyhrál sázku" Odbyl jsem ho.

Chris se zasmál "To jsem si mohl myslet, pokud tě to zajímá sedí hned v páté řadě ve čtvrté tribuně. Hned vedle Tess"

Podíval jsem se na místo, které Chris popisoval a skutečně ji po chvíli našel. Seděla vedle Tess, tak jak říkal Chris a rozhlížela se o kolo. Hned jak si mě všimla a usmála se na mě a zamávala mi. Ani nevíte, co všechno to pro mě znamenalo. 

Z pohledu Ellie

Nestačila jsem se divit kolik lidí rádo sledovalo hokej. Samozřejmě jsem věděla, že je to populární sport a na této škole tomu nebylo jinak, ale i tak. Atmosféra tu byla úžasná, hrála tu hudba a všichni tu měli dobrou náladu. I když jsem si to tu chtěla užít co nejvíc, moc to nešlo. Záviděla jsem těm to hokejistům, že teď mohli hrát a já nemohla nic. Maximálně si po zápase zastřílet na branku, ale to je vše. 

Pohled mi sklouzl na hráče s číslem 43. Jacoba. Koukal se našim směrem a já mu zamávala. Byla jsem ráda, že mě sem pozval. Bylo to od něj milé. 

Po pěti minutách povídáni z Tess, které mi připadali jako minuta, zápas začal. Hned mi bylo jasné, proč mě sem Jacob pozval. Chtěl se předvést. Jejich soupeři nejenomže byli slabí ale vůbec jsem tam neviděla žádnou spolupráci. Žádné nadšení nebo něco podobného. Byli nesoustředění a vůbec se nesnažili. Odfrkla jsem si. A to si říkají hokejisti. 

"Děje se něco?" Zeptala se mě Tess, která seděla vedle mě a něco si kreslila do svého kreslícího bloku. Co jsem tak zahlédla byl to hokejista a vypadal opravdu úchvatně. Jako kdybychom vzali živého hokejistu a splácli na papír. Na rozdíl od Tima jí to kreslení opravdu šlo. 

"Ale nic, jen mě štvou ti jejich soupeři. Vůbec to neumí. Nechápu, jak spolu vůbec můžou hrát tak výkonnostně odlišné týmy" Zabrblala jsem a pochybovala, že tomu bude Tess rozumět. 

"Já si nemyslím, že to bude soupeři. Spíš bych řekla, že to bude tím naším týmem. Jsou nejlepší v hokeji široko daleko a nikdo je není schopný porazit. Jakmile mají hrát z někým slabším, je to katastrofa, samozřejmě pro soupeře. Tomuhle týmu chodí denně desítky žádostí o přestup nějakého hráče do jejich týmů. Většinou přijmou jen tak jednoho ze sta. Mají tu také vysoce kvalifikované trenéry, kteří kdysi hráli v reprezentaci. Jedním slovem, tenhle tým nemá přemožitele."  Málem mi klesla brada až k zemi. Nejenom z toho, že toho Tess tolik věděla ale taky z toho jak je popisovala. Podle toho co říkal, to vypadá, že tenhle tým nezná slovo prohra. 

"Páni, to je hustý Tess, kéž by měli i dívčí tým" Povzdechla jsem si s pohledem přišpendleným k ledu. 

"Neboj, třeba bys mohla trénovat s nimi" Málem jsem se udusila svou vlastní slinou a potom dostala brutální záchvat smíchu, až se na nás lidi otáčeli.

"Tess! Myslím, že by mě fakt nevzali a není možné aby dívky byli-"

Tess mi skočila do řeči "Gól" Zakřičela a já se k ní přidala, když jsem zjistila, že Jacob skóroval po přihrávce Brada. 

A tak to asi vypadal celý zápas. Jacob si zapsal rovnou tři další góly a tím docílil hattricku. Chris dal krásné 2 góly a pár dobrých asistencí. Brad a Tim oba dali po jednom gólu. A potom skórovali i další hráči z našeho týmu, ale ty už jsem neznala. 

Skóre zápasu je tedy: 10:0. Ano já vím, je to až nadlidské dát takový počet gólů. I já jsem se s tímhle skóre několikrát setkala a musím říct, že mi bylo spíš vždycky líto těch poražených. Muselo to pro ně být strašné. 

S Tess jsme se zvedli abychom došli ještě za kluky. Podle Tess bylo slušné jim alespoň pogratulovat. Nad tím jsem protočila očima. Došli jsme tedy k nim, když zrovna vycházeli s šatny. Lepili se na ně fanynky. Z očí mi sršel oheň, když se Julie nalepila na Jacoba, ale nenechala jsem na sobě nic znát. Naštěstí ji od sebe hned odstrčil a něco jí řekl. Ta poté uraženě odkráčela. Když nás kluci uviděli, vydali se k nám.

"Tak co? Jak jsme hrál?  Za mě fenomenálně" Smál se na nás Tim, kterému se očividně zájem fanynek zamlouval. 

"Pro mě za mě. Soupeři byli moc slabý" Ušklíbla jsem se na ně.

"A my?" Vložil se do toho Jacob

"Vy jste byli dobří. Jo a děkuji za vykřičené hlasivky" Byla pravda, že jsem to trochu přehnala s tím fanděním

"Ellie má pravdu. Teď budu týden chrchlat" Zabručela Tess a Chris se zasmál

"To je fajn, že jste fandili. Každopádně jde se slavit" Zařval nahlas Chris a sklidil si za to potlesk. 

"Jste obě zvané" Ukázal na nás

"Já nemůžu" Pokrčila jsem rameny "Už musím jít, mějte se a pořádně to oslavte. Jo a Tess, potom mi zavolej" Otočila jsem se a šla směrem k východu. Ucítila jsem na své paži něčí ruku. Polekaně jsem sebou trhla, ale naštěstí to byl jen Jacob. 

"Co máš tak naléhalo, že nejdeš s námi a odmítneš tak moji přítomnost? To se musím pokaždé sázet, aby si s námi někam šla?" Nakrčil nos Jacob

"Je mi líto, ale jdu na večírek z rodiči. Kvůli jejich práci." 

"Aha, tak zítra" Jacob se zatvářil zklamaně. Jakoby chvíli nad něčím přemýšlel a potom odešel. A mě bylo jasné nad čím to bylo. 

"Jacobe" Křikla jsem ještě za ním.

"Ano?" Otočil se na mě. Na nic jsem nečekala a přistoupila k němu. Bez přemýšlení jsem si stoupla si na špičky, jelikož byl tak o hlavu vyšší. Políbila jsem ho. Jacob na chvíli ztuhl ale hned začal spolupracovat. Chytl mě za boky a polibek začal prohlubovat. Po chvíli jsem se odtrhla.

"Měj se" A nechala ho tam stát. Pane jo, Co to do mě vjelo? Vím, že to byla možná chyba, ale... Jemu prostě nešlo odolat. 



Můj hokejistaKde žijí příběhy. Začni objevovat