Můj hokejista

21- Rande

Z pohledu Jacoba:

"Můžete mi tykat a čaj já ráda" Usmála se Ellie na mojí mámu a niž by mi věnovala jediný pohled, odešla za ní do obýváku. Nevěřícně jsem za nimi koukal. A co naše rande? I když... Čím později to bude o to to bude romantičtější. 

Olivie stála opřená o sloup a já k ní přišel blíž "Tak co? Mám všechny věci v tý tašce?" Zeptal jsem se jí, jelikož mi s přípravou na dnešní večer dost pomáhala, za což jsem jí moc vděčnej

"Jasný, máš to tam, ale teď tu odměnu" Nad její odpovědí jsem protočil očima, nemyslete si, že by mi pomáhala jen tak, ona je totiž docela mazaná potvůrka. 

"Rozhodla jsem se, že už nechci Babii (Barbie)a karavan snů" Pokračovala a já se udivil. Ona, že nechce Barbii a karavan snů? To je její celoživotní sen, tedy pěti letý sen. 

"A co by sis přála?" Pozvedl jsem obočí a pohladil jí po jejich vlasech. 

"Chci si zkusit zajezdit na konících, tak jako na nich jezdila Babie ve filmu, ale má to jeden háček. Chci aby si sebou vzal Ellie" Nevěřícně jsem nad jejích přáním vyvalil oči. Ona má přeci z koní strach! Ta Barbii na ní má  hodně špatný vliv. A navíc Ellie do toho tahat nechci. 

"Hele prcku, Ellie určitě nebude mít čas a s těmi koníky si to ještě promysli" Cvrnkl jsem jí do nosu a myšlenky byl zase u ní. O čem si tam asi povídají? Snad jí máma nedává nějaké trapné otázky, to by mi ještě scházelo. 

"No pokud nebudou koníci, tak chci živého jednožožce co pždí duhu" Pronesla uraženě a já vybuchl smíchy. Jednorožce co prdí duhu? To má taky z Barbii? Olivie uraženě vyběhla nahoru do svého pokoje, kde nezapomněla prásknout dveřmi. Mně z ní jednou klepne. 

Šel jsem taky nahoru, ale do svého pokoje. Vedle mé postele ležela černá nike taška a já ji popadl. Rychle jsem seběhl schody dolů a vešel dolů do obýváku, kde už máma s Ellie vedly živý rozhovor. 

"No a když byl Jacob ve věku Olivie" Smála se máma "Tak vůbec nebyl schopný spát sám v posteli, vždycky jsme museli spát vedle něj, prý ho jinak sežere strašidlo, který se skrývá pod jeho postelí" 

Ellie se také bavila a smála se s mámou. Co mě však dostalo bylo naše rodinné fotoalbum, které leželo na stole otevřené na poslední stránce. Oni si prohlíželi moje trapné fotky z dětství? Nechám je samotné a potom to takhle dopadne. 

Odkašlal jsem si "Ellie, už bychom měli jet" Ellie se na mě usmála a otočila se k mé mamce.

"Děkuji za příjemný rozhovor paní Browenová" 

"Nemusíš mi vykat jsem Linda" Ellie přikývla na její odpovědí a šla do předsíně si obout boty. Samozřejmě jsem si nemohl odpustit pohled na její zadek a pořád nemohl uvěřit tomu, že tahle úžasná holka je jen a jen má. Teda tak hodinu, ale to je jedno. 

Už jsem chtěl jít za ní, kdyby se z obýváku neozval hlas mámy. 

"Jacobe" Oslovila mě. 

"Ano" Znuděně jsem se na ni otočil, radši bych se koukal na mou princeznu. 

"Užijte si to." Řekla jen a já pouze přikývl. To si teda užijem. 

Šel jsem za Ellie, která si zrovna obouvala boty a zezadu ji objal. Ta se polekaně otočila a když mě spatřil na tváři se jí rozlil široký úsměv. Pohladil jsem jí po tváři a skenoval její obličej. Chtěl jsem si zapamatovat každý rys na její tváři. 

"Tvoje máma je moc fajn" Špitla a opřela si hlavu o mou hruď. 

"To ona je, když zrovna neukazuje mý holce fotky, kde nejsem zrovna v nejlepší póze" Odfrkl jsem si při vzpomínce na to fotoalbum a Ellie se zasmála.