Můj hokejista

8-Pravda nebo úkol?

"Tak jsme tady" Řekl Jacob jako kdyby mi to nebylo dávno jasné. Seskočili jsme s motorky a já si prohlédla velkou bílou vilu, kde se konala ta party. Doslova z ní řvala hudba a už na zahradě tam pochodovali nějací opilci s prázdnou láhví v ruce. 

"Jdeme?" Zeptal se mě Jacob, které mu to mimochodem zase děsně slušelo. Černé nike kraťasy a k tomu bílé průhledné tričko, přes které mu prosvítali jeho svaly. To byl jeho styl. 

"Počkej, musíme přeci počkat na ostatní" Sama s ním na party? Nikdy. Kéž bychom nejeli tak rychle. Za to můžou ty motorky, já jsem se prostě zase zapomněla ovládat a musela jet jak střelená. 

"Těm to ještě chvíli potrvá" Chytl mě za ruku a táhl směrem ke dveřím. Kdyby jen věděl co to se mnou dělalo. Jeho ruka na té mé...  Po chvíli mě pustil a šli jsme směrem ke dveřím. 

"Čí je to vlastně vila?" Zeptala jsem se Jacoba, jelikož bylo mezi námi celkem trapné ticho. 

"Julie od tebe ze třídy znáš?" Jak bych jí mohla neznat? Ta holka doslova vyčnívala z davu ať už svým stylem oblékání či neustálými řečmi o tom jak se jí něco nelíbí.  

"Jo tam ta" Tam ta co jede po Jacobovi. To bude ještě zajímavé.

Vešli jsme dovnitř a já měla sto chutí si zacpat uši a nos naráz. Z reproduktorů řvala hudba beztak na nejvyšší hlasitost a šíleně tu to smrdělo po alkoholu a cigaretách. Každý člověk zde byl už takhle brzo nalitej a parket byl k prasknutí. Nechtěla jsem se držet Jacoby jako klíště, tak jsem si šla sednout k baru. To bude nejlepší místo, taky totiž někde musím počkat na tu Tess a spol. 

"Co pak si dá kočička?" Uslyšela jsem slizký hlas kluka za barem, který tu zřejmě dělá baristu. 

"Zatím nic" To jeho oslovení mě pěkně naštvalo ale nic jsem mu na to neřekla. Nechci si hned zkazit náladu po těch super motorkách. 

"Ale no tak, něco malého si nedáš?" Ucítila jsem jeho drsnou dlaň na mém loktu a ihned jsem ji setřásla. Není to poprvé co se mi něco podobného stalo ale pokaždé mě to dokázalo šíleně vytočit. 

"Co si to dovoluješ?!" Vyděšeně jsem se na něj podívala a šla rychle pryč. Ale kam? Chvíli jsem se jen tak zmateně rozhlížela, po chvíli jsem však uviděla u dveří stát Tess s kluky. Rychle jsem šla za ní i když to moc rychle nebylo, jelikož jsem se musela prodírat davem opilých lidí a to opravdu není nic příjemného.

"Tess!" Křikla jsem na ní plná radosti. Taky jsem jí už tady nemusela vůbec najít. 

"Ellie, tady si. Nějak jste se nám na těch motorkách ztratili" 

"No neříkej" Usmála jsem se na ní

"Dáš si něco k pití?" Zeptala se mě a já se při vzpomínce na toho jejich baristu otřásla. 

"Ne dobrý, já jdu radši tančit" 

"Ale no tak Ellie, si na party" Přemlouvala  mě Tess. Už jsem jí chtěla odmítnout ale představa, že bych tu měla pobíhat někde sama... Ne díky

"Tak jo" Řekla jsem zkroušeně a šla za Tess. Naštěstí nás obsloužil jiný barista, který byl mnohem hodnější. Dali jsme si dvakrát jakousi bílou tekutinu a já měla hned lepší náladu. 

"Ellie tady si" Uslyšela jsem za sebou hlas Brada. 

"Copak?" Otočila jsem se za ním abych k němu nestála otočená zády.

"Jacob tě všude hledá" Zamračila jsem se. Co je mu do toho kde jsem?

"A můžu se zeptat proč?" 

"Mluvil něco o nějaký sázce nebo co" A jo ta sázka. Na té party bych měla být vlastně s ním a s  kluky a ne sama. 

"Aha, tak mu vyřiď, že se umím bavit sama" 

Brad se zamračil "Hele já vám tady nebudu dělat nějakého prostředníka, vyřiď mu to sama. Jestli chceš, dovedu tě za ním" 

"Tak fajn. Tess! Pojď za mnou" Bez Tess nikam nejdu. 

Šli jsme tedy skrz dav a já uviděla Jacoba jak stojí u pohovky vedle Julie. Ten mě tedy opravdu hledá.  Teď je otravovat nebudu, tohle nemám zapotřebí. Už jsem se chtěla otočit a jít pryč, ale bohužel se zrovna v tu chvíli otočil i Jacob. 

"Kde si byla?" Zamračeně mě pozoroval. 

"To ti může být úplně u prdele" Odpálkovala jsem ho. Ano já vím, naše chováni k sobě bylo poněkud zvláštní. 

"Hele jsme tady spolu jo?" Jacob měl fakt blbou náladu. Šlo to na něm vidět. 

"Nechtěl by si nás představit" Uslyšela jsem podlý hlas Julie. Měla na sobě růžovou minisukni, která však vůbec nesplňovala to co měla a k tomu bíle triko z výstřihem až do aleluja   

"Ach jo. Ellie tohle je Julie. Julie tohle je Ellie" Řekl stručně Jacob, i když věděl, že já to už dávno vím

"A jak to že tě neznám? Pokud vím já jsem tě sem nepozvala. Tohle je můj dům a tady je MOJE uvítací party. Zrovna jsem se vrátila z Maledivy" Já ji tak nesnáším. Takhle hrozná nebyla ani Kyra z mého minulého hokejového týmu a to už je co říct. 

"Já tady taky nemusím být zrovna jsem-" 

Jacob mi skočil do řeči. "Ellie jsem pozval já a ta tu taky zůstane" Vraždila jsem Jacoba pohledem. Tohle byla perfektní příležitost jak se odsud dostat a on mi jí takhle zkazí. 

Jacob si sedl na pohovku a vedle něj si samozřejmě okamžitě sedla Julie. 

"Tak co budeme dělat lidi?" Zeptal se Chris, který postával vedle Tess. 

"Můžeme si zahrát pravda nebo úkol" Navrhl Brad a všichni s návrhem souhlasili. Sedli jsme si do kruhu já, Tess, Julie, Jacob, Chris, Tim a Brad a doprostřed se dala prázdná flaška od Coca-Coly. 

Tim ji roztočil a ta se po chvíli zastavila na Chrisovi

"Co si vybereš pravda či úkol?" Zeptal se Tim Chrise

"Úkol" Řekl bez váhání Chris. 

Tim chvíli přemýšlel "Běž zjistit od támhleté blondýny v rohu telefonní číslo"

Chris potichu zanadával "Fajn" A odešel. Po pár minutách se vrátil s lístečkem na kterých byli naškrabaných pár číslic. 

Chris roztočil flašku, která zakotvila u Julie. Poznala jsem, že to Chrise naštvalo. Beztak chtěl aby to padlo na Tess a mohl se jí zeptat na něco ohledně, jak hodně ho má ráda nebo něco takového. 

"Pravda nebo úkol?" Ptal se Chris jako vždycky

"Pravdu" 

"Spala si z Jacobem?" Pozvedl obočí Chris. Mrkla jsem na něj, abych mu naznačila, že to je dobrá otázka. Julie nám to určitě řekne na rozdíl od Jacoba. 

"Samozřejmě že ano" Zalapala jsem po dechu. Jak samozřejmě? To je to až taková děvka? A o Jakobovi nemluvně. 

"Ale to bylo dávno a byli jsme oba dost opilí" Řekl okamžitě Jacob a díval se mi zpříma do očí. Já jsem se jeho pohledu vyhýbala. Proč mi to vlastně tolik vadilo? Vždyť mi je přeci úplně ukradený. 

"To je přeci jedno, byla to úžasná noc" Rozplývala se Julie. Cítila jsem jsem na sobě pronikavý pohled Jacoba. Jako kdyby se ve mě snažil číst. Ani nevíte jak moc to pro mě bylo nepříjemné to zjištění.  Ale proč? Proč mi to vadí? Vždyť to bylo přeci dávno a byli oba opilý. 

"Ehm" Odkašlala jsem si "Já musím na čerstvý vzduch, omluvte mě" Zvedla jsem se a rychlými kroky jsem vyšla před vilu, kde jsem si následně sedla na dřevěnou lavičku. Na chvíli jsem zavřela oči. Co se to jen děje? Proč mě to tak vykolejilo, mně přeci na Jacobovi nezáleží. Zrychlil se mi dech a stěží jsem odolávala myšlenkám, že tohle pravda zřejmě není.