Můj hokejista

12- Jacob a Josh

Mezitím co se dospělí zdravili, Jacob ke mně přistoupil. 

"Páni Ellie, strašně moc ti to sluší" Normálně by mě kompliment, především od Jacoba, velice potěšil, ale teď bych se radši zakopala někde hluboko do země, než být v této situaci. Právě mě čeká jeden dlouhý večer ve společnosti mého ex a kluka se kterým jsem se dvakrát líbala. Ani jeden neví o tom druhém. Super. Lepší by to být nemohlo.

A aby toho nebylo mále, Josh přistoupil za námi a já jsem si v tu chvíli uvědomila, že se Jacob a Josh vlastně znají. Josh, kapitán hokejového týmu v Los Angeles. Jacob, kapitán hokejového týmu v New Yorku. Ti dva se museli nesnášet. Co jsem tak zaslechla, věděla jsem , že tyto týmy proti sově už dlouho bojují co se hokeje týče. 

"Dneska ti to sluší Ellie" Josh se na mě mrknul a já ho málem zabila pohledem. 

Z pohledu Jacoba:

Nemohl jsem se na ni vynadívat. A nebyl jsem sám, všichni muži mladšího věku se za ní otáčeli a doslova jí svlékali pohledem. 

"Dneska ti to sluší Ellie" Mrknul na ní Josh a já zatnul pěsti. Právě s ní flirtoval? Odkud se vlastně znají? Vím že oba dva byli nebo jsou kapitáni hokejových týmu v Los Angeles. Je možné, že by mezi nimi bylo něco víc? Ta představa se mi vůbec nelíbila. Josh je kretén a Ellie je úžasná milá holka. Ti dva se k sobě nehodí.

Odkašlal jsem si "A vy dva se znáte odkud?" Neušel mi Ellie nervózní pohled, který po mně hodila. Co se to tu děje?

"My dva jsme spolu chodili" Vítězně se na mě usmál Josh a já měl co dělat abych mu jednu nevrazil. "Nebyl to však žádná hra. Bylo to celkem dost vážné" Dodal ještě a já už se chtěl na něj vrhnout, ale zastavil mě hlas Ellie

"Tak to by stačilo. Jacobe, ty se uklidni. Joshi nevykládej ptákoviny"

"Ale Ellie? Ptákoviny, chodili jsme spolu pokud vím celkem dlouho dobu" Ušklíbl se a majetnicky si jí k sobě přitáhl. Ta se od něj v mžiku odrhla. 

"Ona správně říkáš Joshi. CHODILI jsme spolu. Minulý čas, takže na mě laskavě nešahej" Křičela na něj. Musel jsem se usmát, ne každá holka by dokázala takhle odpálkovat tak svůdného kluka.

"Fajn, jak chceš, ale až se ti zasteskne, ode mě dveře otevřené mít nebudeš" Přistoupil k ní blíž a doslova jí to zařval do tváře

"Neřvi na ní ty kokote" Zařval jsem na něj a odstrčil ho. Josh se pod mou silou zakymácel. 

"Tak fajn, uvidíme se za týden na ledě" Falešně se na mě usmál a odešel. 

"Si v pohodě?" Přistoupil jsem k ní blíž a pohladil jí po tváři. Neušlo mi jak její tělo na můj dotek zareagovalo. 

"Jo" Zamumlala si spíš pro sebe. Vzala mě za ruku a táhla mě někde stranou, pryč od ostatních. Vyšli jsme zadním vchodem ven a sedli si na lavičku. 

"Asi bychom si měli promluvit" Řekla a skenovala můj obličej očima. Dělala to hodně krát, jakoby se tak snažila zjistit, co se ve mně teď odehrává.

"Tak mluv" Stiskl jsem jí ruku na znamení podpory. 

"Než jsme se přestěhovali, chodila jsem s ním pár měsíců. Znal se i s mými rodiči, kteří ho akceptovali a nikdy mi na něj nic neřekli. Nikdy jsem ten náš vztah s ním nemyslela vážně, chtěla jsem prostě jen zkusit jaké to je. Ale on.... On chtěl víc, požadoval ode mě věci, které jsem nechtěla. Na první pohled jsme vypadali jako šťastný, milující se pár. Na druhou stranu mě taky několikrát v našem vztahu podvedl. Věděla jsem to a nikdy mu na to nikdy nic neřekla, to je však ta největší chyba, kterou jsem kdy mohla udělat. Začal toho využívat a já mu nebyla schopná nic říct. Možná si teď říkáš proč jsem s ním tedy byla. Pravda je, že jsem mu nebyla schopná nic říct. Nikdy jsem ho neměla moc ráda, možná tak 1minutu a už vůbec jsem ho nikdy nemilovala. Chodila jsem s ním, protože se to prostě hodilo. Ani nevíš, jak moc mě to trápilo" Poslouchal jsem a hltal každé její slovo. 

"A proč se tedy k tobě choval jako kdyby si mu patřila?" Teď to možná vypadalo jako kdyby jí nevěřil, ale já musel využít toho, že je tak rozmluvená. Nechtěl jsem se v tom rýpat, ale má zvědavost nezná meze.

"Nikdy jsem mu neopatřila. Josh je egoistický kretén, který si myslí, že může vše, co si zamane. Vyváděl, protože nedokáže strpět odmítnutí. To je celé, nezáleží mu na mě a mě na něj taky ne" Řekla pevným hlasem. 

Usmál jsem se. "Děkuji za tvojí upřímnost"

"Já děkuji za tebe" Úsměv mi oplatila a mě se v břiše rozletělo tisíce motýlků. Počkat cože?! Vzpamatuj se Jacobe. 

Ellie se trochu otřásla, zřejmě zimou a já pohotově zareagoval. Sundal jsem si svou mikinu, kterou jsem měl přehozenou přes smoking a podal jí ji.  Děkovně jsem se na mě usmála a mikinu si dala přes sebe. Vypadala tak přitažlivě s tou mou mikinou, která jí byla tak po kolena, jelikož jsem byl od dost vyšší a větší než ona. 

"Dáš si něco k pití?" Zeptal jsem se jí. 

"Možná" Jako na povel jsem se zvedl abych něco donesl. 

"Jdu s tebou" Křikla na mě a společně jsme vešli do sálu. K baru jsme došli za chvíli  a objednali si dva alkoholické drinky. Přiťukli jsme se a za chvíli jsme to měli vypité. 

"Nechceš jít tančit?" Ptal jsem se jí, po chvíli co jsme jen tak seděli. 

"Proč ne" Pokrčila rameny a usmála se na mě tím svým neodolatelným úsměvem. 

Někde jsem četla, že většina lidí má mnohem větší inspiraci, když to píše někdy okolo půlnoci až rána. Taky jsem to tedy zkusila, ale je pravda, že jsem napsala tak dvě věty a radši přestala, jelikož to vůbec nedávalo smysl. A taky jsem u toho usínala. Tak tu máme novou kapitolu teprve dnes. Snad se líbí🤍