Každá holčička v mém věku si přála panenku. Já toužila po své první hokejce. Všechny děti snily o cestě k moři. Já radši jela na kluziště zahrát si hokej. Všichni výskali radostí, když se jim podařil vyrobit sliz. Já se radovala z toho, že jsem dala...
Dneska jsem se rozhodla, že uspořádám demonstraci, na které budeme bojovat za 3 dny víkendu. Ne kecám, ale bylo by to super, kdyby byly každý týden tři dny volna. 2 dny volna jsou prostě málo a nic se za tu dobu nedá stihnout. Dnes je neděle a představa, že musím zítra ráno do školy..... Není zas tak špatná, jelikož mě čekají tréninky a setkání s Jacobem... No jo Jacob! A rande. Já jsem tak blbá, kluk mě pozve na rande a já na to zapomenu. Vlastně jsme se ještě včera po telefonu domlouvali, že budeme mít rande hned po dnešním tréninku, který je od 7-8 hodiny.
Strašně se na ten trénink těším. Sice mi ještě kluci na naší společné skupině tvrdili, že je to spíš takový nenáročný trénink, ale i tak... Už se nemůžu dočkat. Hlavně se nesmím moc zpotit, abych na tom rande nepáchla. I když tam jsou sprchy, nepředpokládám, že bych se tam dostala včas, jelikož v týmu je přes 20 kluků, kteří po tréninku taky nepěkně páchnou.
Chvíli jsem jen tak projížděla sociální sítě, když v tom mi padl zrak na můj hokejový tréninkový dres, který byl pověšený na skříni. Byl prostě úžasnej. Kluci měli týmové barvy modro-černou a proto se na mé dresu vyjímali tyto barvy. Především ta modrá. Úplně vzadu bylo černou barvou napsané velké číslo 21. Stejné číslo jaké jsem měla v minulém týmu. A nad číslem ještě bylo napsané moje přímení. Dres se mi vzhledově hodně líbil, člověk, který ho navrhoval odvedl fantastickou práci.
Stejně tak se mi strašně líbilo jejich klubové oblečení. Třeba ty jejich kšiltovky byli úplně boží. Nebo jejich mikiny a trička byli také úžasné. Mrkla jsem na hodiny a trochu jsem se zděsila, když ručičky ukazovali přesně 6 hodin. Dobrý Ellie, uklidni se je to přeci jen hodina než trénink začne. 6O minut, 3 600 vteřin, to zvládneš!
Vyrazila jsem směr koupelna, kde jsem se trochu upravila, jelikož jsem vypadala fakt příšerně. A upletla si 2 francouzské copy. Oblékla jsem si klubové triko plus černé tepláky. Do tašky jsem si dres, helmu, brusle, chrániče, pití, peníze, mobil a bla bla bla další věci. Včetně tašky sebou potáhnu i speciální tašku na hokejku, takže cesta autobusem bude ještě zajímavá. Do toho batohu jsem si pečlivě poskládala šaty určené na to rande. Šaty vypadaly takto:
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
S úlevou jsem zjistila, že je teprve čtvrt na sedm. Chtěla jsem si jít ještě chvílí číst, když v tom se ze zdola ozval rozzuřený hlas mamky.
"Elino, pojď okamžitě do kuchyně" S povzdechem jsem sešla schody a měla tu čest vidět tady celou svoji rodinu. Tedy taťku, mamku a babičku.
"Kdysi nám jako chtěla jako říct, že tě přijali do hokejového chlapeckého týmu? Napadlo tě se třeba nás zeptat jestli s tím souhlasíme" Zamračil se na mě taťka.
"Jejda, já vám to neřekla?" Poškrábala jsem se na čele. Na mě vážně leze už nějaká ta demence.
"No to teda neřekla. Pokud vím, si nezletilá a nemůžeš konat takové činy bez našeho svolení! Jak to, že jsme se takovou důležitou informaci dozvěděli od vašeho trenéra přes email než od své vlastní dcery" Zasyčela máma. Přes email? Ajo, vzpomněla jsem si jak jsem v pátek vyplňovala jakýsi formulář, kde jsem psala takové ty údaje o rodičích, mé číslo kartičky pojištěnce a pod.
