Můj hokejista

5- To nedopadne dobře

"Jsi... Letadlo? Ne......Vrtulník? Raketa? Létací balón? Ne? Tak já nevím."

"Stop" Křikl Brad a já si marně povzdychla. Zrovna jsme seděli v knihovně a hráli Activity. Já, Tess, Brad a Tim. Ano hráli jsme Activity s hokejisty, jelikož nám odpadly dvě hodiny biologie, ne že by mi to vadilo, tak jsme neměli co na práci a hráli tuhle hru. A celkem jsme spolu i vycházeli. Byli jsme rozděleni na dva týmy. Holky proti klukům Tess zrovna předváděla pantomimu a já hádala. Neúspěšně. 

"Tak co to bylo?" Zeptala jsem se Tess. 

"Pták!" Zakroutila hlavou. "Vždyť to bylo jasný" 

"No to teda nebylo" Odporovala jsem. "Ptáku se to ani zdaleka nepodobávalo"  

"Ať je to tak či tak neposouváváte se o nic" Ušklíbl se Tim a vytáhl se kartu. Zrovna měl na řadě kreslení. 

"Tak to je dobrý Tess, to nás nedohoní, Tim je kluk a kluci neumí kreslit" Řekla jsem tak nahlas aby to slyšeli i kluci. 

"Hej" Křikl Tim "Neházej nás všechny do jednoho pytle. Možná, že nejsem žádný Leonardo Da Vinci ale kreslit umím" 

"Jo a co?" Ušklíbla se Tess. "Možná tak maximálně kytičky a mrá-"

"Ticho!" Skočil Tess do řeči Brad. "Musíme být potichu ať náš Leonardo Da Vinci může pracovat" 

"Konečně má tady někdo rozum" Pokyvoval hlavou Tim a začal cosi čmrkat na papír. 

"To jsem zvědavá, co mu z toho vyjde" Zabručela jsem si sama pro sebe a sklidila si za to Timův vražedný pohled. "Jdu na záchod" Dodala jsem

"Proč?" Zeptal se Tim a já začala přemýšlet z jakými lidmi se to vlastně bavím. 

"Ty seš pako, víš to?" Zvedla jsem obočí

"Vím" Ušklíbl se Tim a pokračoval na svém uměleckém díle. Zvedla jsem se a šla ke dveřím, když mi v tom padl pohled na postavu, která stojí u dveří a pozoruje nás. Teda omyl, pozoruje mě!

Ta osoba byl Jacob a koukal na mě jako na nějakého mimozemšťana. Co mu hrabe? To mám tričko naopak nebo co? Jo i to se mi už několikrát stalo. Trochu trapas. 

Šla jsem kolem něj a neodpustila si rýpnutí "Si mě nikdy v životě neviděl nebo co?" 

"Viděl, ale když se na tebe tak koukám, tak si vlastně uvědomuji, že o tobě vlastně nic nevím" Mu vážně hrabe

"Hele já nevím o čem to mluvíš" 

"Já si myslím, že jo Ellie" Ušklíbl se a podíval se na mě takovým tím pohledem, na který by mu všechny ostatní holky rovnou skočili do postele. Ale já nejsem jako ostatní holky

"Odkud znáš mé jméno, na to se tě radši neptám, ale vážně. Je jasný, že toho o mě moc nevíš, když jsem tu pár dnů. A taky toho o mě vědět moc nepotřebuješ" 

Jacob se zamyslel a pak mi ukázal fotku, kde jsem v dresu hokejového týmu Los Angeles. "Číslo 21, že? To stejné jako máš v uživatelském jménu na instagramu. Můžeš mi vysvětlit co to mám znamenat?" Do prdele, to snad není pravda. Proč jsme ty debilní fotky z instagramu nesmazala. Kde ho vlastně vzal? Tohle nedopadne dobře, tohle se nemělo stát. Za chvíli se to dozví celá škola a bude to v prdeli. 

Jacob se na mě koukal a čekal co udělám. Rychle jsem se kolem něho prosmýkla a běžela od něj pryč. Co nejdál od toho sexy kapitána.

"Ellie počkej" Slyšela jsem jeho hlas a následně jeho kroky, jak rychle běží za mnou. Ten mě jen tak nedožene, jsem v běhu dobrá. Vrhla jsem do prvních dveří co jsem viděla a rozhlédla jsem se. Kam se mám teď schovat? Stejně to vyžvaní celé škola. Dost mě udivilo, že to ještě nevěděli kluci Tim a Brad. Byla jsem v nějaké třídě. Rychle jsem doběhla úplně dozadu a zalezla do skříně. Bylo tu ještě dost místa, tak jsem se tu mohla pohodlně roztáhnout. Slyšela jsem jak do místnosti někdo vešel. Zřejmě Jacob. 

"Já vím, že tu jsi. Ellie je mi to líto, neměl jsem být tak nepříjemný a dorážet na tebe. Každý máme nějaká tajemství a já to nerespektoval. Promiň." Zřejmě se chystal odejít ale já jsem se neudržela a otevřela dveře do skříně. Jacob se na mě udiveně podíval, asi si myslel, že jsem se schovala pod učitelským stolem. 

"A copak ty ses někdy řídil pravidly Jacobe? Nemám ti za zlé, že ses mě na to zeptal, ale šlo to i jinak" 

"Já vím, odpusť mi" 

Chtěla jsem něco říct, když v tom mi dal rychle ruku přes pusu a naznačil mi ať jsem potichu. A pak jsem to taky uslyšela. Někdo jsem šel. Vlastně jsme tu z Jacobem na černo, jelikož tu je ještě zavřeno. Jestli nás tu někdo načapá, máme oba dva velký průšvih. Jacob šel rychle ke mě a než jsem nadála seděl vedle mě ve skříni. 

"Co děláš?" Zeptala jsem ho.

Jacob zabouchl dveře "Co myslíš, zachraňuji se a buď potichu"

"Jacobe, je ti jasné, že tu zřejmě teď někdo bude mít hodinu a mi tu budeme muset sedět takhle na sobě namáčkli celých 45 minut" Zamračila jsem se. 

"Neříkej mi, že ti to vadí" Ušklíbl se a namáčkl se na mě ještě víc.

Protočila jsem očima a slyšela, jak jsem chodí čím dál více lidí. 

Jacob si vytáhl mobil, chvíli do něj něco ťukal. Hned na to mi pípl mobil. Otevřela jsem ho a viděla, že mi Jacob na ig poslal zprávu. Chytré. 

Otevřela jsem ji

Jacob: Kdy máš první hodinu?

Ellie: Až za dvě hodiny.

Jacob: To máš dobrý, já mám za půl hodiny trénink. Jestli přijdu pozdě, trenér mě zabije.

Ellie: Máte vy hokejisti někdy i normální vyučování než trénink?

Jacob: To by si měla vědět nejlíp ty bývalá hokejová kapitánko týmu v Los Angeles. 

Ellie: To ale neznamená, že se na to nemůžu zeptat ty hokejový kapitáne týmu v New Yorku .

Jacob: Je pravda, že máme víc tréninků než vyučování ale za to jsme fakt dobří

Ellie: Zas tak dobří nejste náš tým by vás smetl raz dva

Jacob: Moc si nevyskakuj princezno, váš tým nám nesahá ani po paty jediný, kdo to trochu umí hrát je od vás kapitán Josh myslím. A tebe jsem neviděl hrát. Vlastně jsem neviděl hrát nikoho z dívčího týmu v Los Angeles. 

Ellie: Náš dívčí tým v Los Angeles je nejlepší a jejich bývalá kapitánka je ještě lepší

Jacob: Si trochu egoistka, víš o tom?

Ellie: Větší než ty určitě ne

Jacob: Myslíš si, že by si mě porazila?

Ellie: Jistě

Jacob: Chceš se vsadit?

Ellie: Já se tě nebojím. Dnes v pět na ledě. Přijď v čas.

Jacob se na mě podíval a ušklíbl se. Nastavil ruku a já pochopila co chce udělat. Chytla jsem mu ji a stiskla ji na znamení, že sázka platí. 

Počkat, já budu muset vlastně znova na led. No možná jsem fakt praštěná. Hodně. Proč jsem tak soutěživá a nechám se do všeho ukecat? Jsem fakt blbá, Jacoba nemůžu nikdy v životě porazit. Sice jsem ho neviděla hrát, ale vím jak jsou na tom týmy se kterými Josh, můj bývalý kluk hrál. A taky vím, že Jacobův tým je na vrcholku tabulky.  To nemůže dopadnout dobře.