Můj hokejista

13- Cože udělal!?

Z pohledu Ellie

Jacob mě dovedl na taneční parket, kde hrála poklidná hudba. Teď tu byli jen zamilované páry. Ale copak my jsme zamilovaný pár? Jacob mě chytl za boky a já mu obtočila ruce kolem ramen. Nebyl to ani tanec, spíš takové kolíbání. Zavřela jsem oči a užívala si ten okamžik a přitiskla se k němu ještě blíž. Kdyby mi někdo před měsícem řekl, že tu takhle budu "tančit" s Jacobem, jakož to s hokejistou, asi bych se mu vysmála do xichtu. Ještě před měsícem bych zřejmě v tuhle dobu trénovala nebo posilovala. Povzdychla jsem si. Moc mi ten hokej chybí. Stejně jako Mia a ostatní holky. Jo to mi připomíná, že si z holkami musíme domluvit tu schůzku. 

"Děje se něco?" Šeptl mi Jacob do ucha, který zřejmě zaznamenal mé povzdechnutí. 

"Chybí mi hokej" Vyletělo mi z pusy a já jsem se sama sobě podivila, proč jsem se mu z něčím takovým vůbec svěřila. 

Jacob mě zaraženě pozoroval "Tak bychom se zase někdy mohly domluvit na bruslení" 

"Jacobe ty to nechápeš. To není totéž." Povzdechla jsem si. "Já nejsem někdo, komu by stačilo, si jít dvakrát týdně na chvíli zabruslit. Já... Já mě baví ta hra. Já si chci za něčím dřít, já chci chodit na tréninky, já chci hrát v týmu. Baví mě vstávat před svítáním, jen když vím že mám trénink. Miluji ty diváky, jak nás povzbuzují, tu atmosféru, to společné nadšení, když dá někdo gól." 

Podle mě by to měl Jacob pochopit, přeci jen je taky dost zapálený do hokeje. "Já to chápu Ellie, ale neviň mě z toho, já za to nemůžu, že tu nemáme dívčí tým" 

Vykulila jsem na něj oči "Takže já tě viním, jo? To ty si chtěl vědět co se děje, tak ti to pouze říkám"

Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali a poté jsem se od něj odtrhla. "Víš co? To nemá cenu, co tu vlastně děláme? Na co si tu hrajeme? Ani jeden se pořádně neznáme. Tohle je blbost. Sbohem" Naposledy jsem se na něj podívala a utekla. Rodičům jsem napsala, že mi nebylo dobře a že jsem jela domů.

Doma jsem si lehla k televizi a u ní usnula. 

***

"Ellie, vstávej, musíš do školy" Probudil mě hlas mamky.

"Kolik je hodin?" Rozespale jsem se přetočila na druhý bok a chtěla spát dál

"Půl osmé" 

"Půl osmé? Mami, proč jste mě nevzbudili dřív?! Mně škola začíná v osm!" Jako kdyby mě uhodil blesk, jsem vstala z postele a utíkala do koupelny. Vyčistila si zuby a oblékla si skrčenou šedou teplákovou soupravu, která už by asi měla jít do pračky. Ignorovala jsem to a vyběhla z domu. V tom spěchu jsem se zapomněla i namalovat a učesat. Musím přeci stihnout autobus! Autobus jsem naštěstí stihla, jen díky svému rychlému běhu a sedla si vedle Tess, která už tam na mě čekala. 

"No kde trajdáš prosím tě? A jak to vypadáš?" Tess si mě měřila podezíravým pohledem. 

"Zaspala jsem" Tess si nad mou odpovědí povzdechla, podala mi hřeben plus řasenku, pudr a pár dalších věcí. 

"Tess ty si zlatíčko" Okamžitě jsem se začala upravovat,. Ještě že do školy to trvá nějakou dobu a já mám dost času na přípravu.

"Chci ti něco ukázat. Dnes máme odevzdat tužkou namalovanou nějako květinu" Vytáhla ze svých složek papír, na kterém byly tři velké slunečnice ve skleněné váze. 

"Páni, Tess to je úžasný" Pochválila jsem jí to. 

"Děkuji" Skromně se usmála a mi za deset minut dorazili ke škole. Doběhli jsme do třídy a hodina biologie mohla začít. 

Hodina biologie mě a teď světe div se, bavila. Tess měla teď matiku a já měla chvíli volno a tak se šla najíst, jelikož jsem se zapomněla nasnídat. Šla jsem si sednout ke stolku k našemu školnímu bufetu a dala si bagetu s colou. Mňam. 

Někdo si vedle mě odkašlal. Otočila jsem se a spatřila, jak vedle mě postává Chris. "Můžu si přisednout?" Kývla jsem a podivila se. S Chrisem jsem se nikdy moc nebavila. Spíše jsem se bavila s Bradem nebo Timem. A z jedním nejmenovaným kapitánem. 

Chris se tedy přisedl a chvíli nic neříkal. Po chvíli se na mě podívala a spustil. "Ellie, hned když jsem tě poprvé viděl, tak jsem si říkal, že si něčím zvláštní a když jsem našel tvůj instagram a viděl ty fotky......."

"Takže to víš" Zadívala jsem se do stolu a dělala, jak strašně je zajímavý.

"Ano vím a chci říct. Je mi líto, že tady není žádný tým, ve kterém bys mohla hrát."

"To nemusí" Šeptla jsem a přemýšlela, kam tím míří.

"A taky jsem se tě chtěl zeptat.... Co si udělala s Jacobem? Od té chvíle co se bavíte je jako vyměněný. Dokonce dnes na tréninku přemlouval trenéra, jestli bys nemohla nastoupit do našeho týmu" Colu kterou jsem právě měla v puse jsem vyprskla na stůl a vyjeveně na něj zírala a přitom ignorovala pohoršené pohledy lidí, co na mě koukali. 

"Cože udělal?!" To snad není pravda, jak by ho taková ptákovina mohla napadnout. 

"No přemlouval ho. Fakt, přísahám" Štípněte mě, já teď určitě spím a tohle vše je jen sen. 

"A?"

"Co a?" Pozvedl obočí Chris

"No jak dopadl" Copak to není jasné?

"Jo takhle, tak to ti myslím mile rád poví Jacob"  

Zamračeně jsem se na něj podívala, protože mi to nechtěl prozradit "Kde je?" 

"A kdo?" Ty jo Chrisi, ty mě ničíš

"No Jacob přece" Netrpělivě jsem poklepávala nohou. 

"Myslím, že jsem ho viděl někde u laboratoře" Na nic jsem načekala, vyskočila ze židle a pelášila pryč. Právě mi bylo jedno, že mi za pět minut zvoní na fyziku, tady jde přeci o mojí budoucnost!

"Tu bagetu si klidně sněz!" Zakřičela jsem ještě na Chrise, ale to už jsem byla na chodbě. Běžela jsem jak nejrychleji jsem uměla a pár lidí málem srazila na zem. Doběhla jsem na jmenované místo a uviděla ho tam stát opřeného o zeď s neurčitým výrazem. Povídal se tam s nějakým klukem, zřejmě s nějakým jeho spoluhráčem. Na sobě měl černé adidas triko s bílými kraťasy a já v tu chvíli odolala jeho kouzlu. Rozběhla jsem se k němu a padla mu kolem krku. Tak velkou mi udělal radost, tak moc jsem ho měla ráda.. Počkat ráda? Jacob viditelně ztuhnul, ale hned mi objetí oplatil. Po chvíli jsme se od sebe odtrhli a Jacob se na mě podíval s otázkou v očích. 

Tohle bude ještě zajímavé.