Můj hokejista

19- Nesmrdící hokejista

Za těch pár jízd s Jacobem jsem si všimla, že jezdí nerad pomalu a proto jsme byli na místě za opravdu krátkou chvíli. Jacob vystoupil z auta a teď byla řada na mě. Je to tady, můj první trénink v novém týmu. Musím se snažit, co kdyby si trenér s tím mým příchodem k nim rozmyslel? To by potom ta hádka s rodiči a útěk z domova byli naprosto k ničemu. 

Také jsem tedy vystoupila a vydali jsme se na kluziště. Recepční, což byla mimochodem zmalovaná kráva, se teď na Jacoba xichtila pohledem typu "Nechceš dneska přijít? Mám volný bejvák. Koukni jaká jsem kráva, tady na hlavě mám dokonce i růžky" Ne kecám, to poslední jsem si vymyslela, ale fakt na něj tak čuměla. Proč mi to jen tak vadilo? 

"Dobrý den, prosím 2 klíčky. 1 ke skříňce 81 v šatně 6, druhý v šatně 7 ke skříňce 96" Řekl Jacob, aniž by nějak reagoval na její přehnaný zájem. Asi už byl zvyklý.

"Jaké klíčky ke skříňkám?" Ptala jsem se Jacoba, mezitím co ta kráva hledala klíčky. 

"Každý hráč má v šatně skříňku, kde si může nechávat chrániče v četně hokejky a podobně aby to všechno nemusel pořád tahat sebou" Trpělivě mi to vysvětloval "Tvůj klíček je ke skříňce s číslem 96 v šatně 7. Trenér říkal, že jelikož seš holka, budeš mít šatnu sama, abys měla soukromý, ale jestli chceš můžu ti dělat společnost" Nad jeho poslední větou jsem protočila očima. 

"Myslím, že se bez toho obejdu" Ušklíbla jsem se na něj. 

"Jak myslíš, ale děláš obrovskou chybu" Až přehnaně tragicky se na mne díval a já z toho dostala záchvat smíchu. 

"Tak tady máte ty klíčky" Drze se na nás usmála ta kráva a neušlo mi jak na Jacoba pořád pomrkávala. Nepatrně jsem zaskřípala zuby, čehož si Jacob všiml a začal se smát. Vzali jsme si klíčky a aniž bych jí věnovala jeden jediný pohled, otočila jsem se a šla směrem šatny i když jsem netušila kde jsou. 

Jacob mě po chvíli dohnal "Nemrač se nesluší ti to" 

"Já se nemračím" Zalhala jsem. 

"A proč se vlastně mračíš? Vždyť spolu ani nechodíme, tak pročpak ti vadí, že se jí zřejmě líbím?" Škádlil mě Jacob a já se zamračila ještě víc. 

"Osobní důvody" Zabrblala jsem potichu a odvrátila jsem od něj zrak. 

Jacob se zasmál "Já ti dám osobní důvody" Už mě chtěl chytnout kdybych mu nezdrhla a utíkala neznámo kam. Rychle jsem se vyhýbala nějakým klukům, zřejmě hokejistům a k mému štěstí jsem uviděla šatnu 7. Rychle jsem do ní vlítla a zamkla za sebou. 

Oddechla jsem si a hned na to se tu ozvala hlasité bušení. "Ellie, já vím, že tu jsi, okamžitě ty dveře odemkni nebo je vyrazím" Ozval se za dveřmi hlas Jacoba a já se musela začít smát. 

"Jacobe, to je mé speciální šatna, běž si do té své za ostatními kluky" Smála jsem se dál. 

"Ellie, já tě varuji" Ozval se znovu jeho hlas a já se nemohla přestat smát. Normální mu člověku by zřejmě asi naháněl hrůzu a ty dveře by otevřel, ale přeci si nenechám poroučet někým jako je Jacob. Někdo mu musí naznačit, že nemusí být vše tak jak řekne.

"Promiň, ale musím se nachystat" Křikla jsem na zpět a po chvíli jsem vážně uslyšela kroky, které se postupně vzdalovaly až nebyli slyšet vůbec. Že by mě vážně poslechl? Hustý. 

Poprvé jsem se tu porozhlédla, protože jsem předtím neměla čas. Šatna na první pohled vypadala opravdu luxusně. Na jedné straně tu bylo asi tak 20 skříněk a na konci řady byli dveře, které vedly do sprch. Také tu bylo velké okno za což jsem byla ráda. Člověku je po tréninku vždycky vedro, tak je rád za čerstvý vzduch. Odemkla jsem svojí skříňku a rychle se prohlédla. Cítila jsem se v tom dresu dobře, byl pohodlný a i dobře vypadal. Vzala jsem si hokejku, helmu a brusle. Zbytek věcí jsem si zamkla do skříňky a odešla pryč ze zamknuté šatny. Venku už na mě čekal Jacob s kluky, kteří už také byli oblečení v dresech. 

"To na mě vážně všichni čekáte?" Pozvedla jsem obočí. Byl tu samozřejmě Jacob, Chris, Brad, Tim, Lionel a ještě pár kluků, které jsem neznala. 

"Ne dobrovolně" Odfrkl si Chris a nad tím jsem se malinko pousmála. 

"Taky bych chtěl mít šatnu pro sebe. Jen si to představte, nemusel bych se tam se všemi mačkat a čichat ten jejich smrad z potu" Básnil Tim, při cestě na kluziště. 

"Nejvíc tam stejně smrdíš ty" Ušklíbl se Lionel. 

"No to teda ne ne. Já jsem nesmrdící hokejista na rozdíl od vás" Ohradil se Tim. Nesmrdící hokejista? To mohl vážně vymyslet jen Tim. 

"Všichni moc dobře víme, že ten smrad jde od okna, kde se převlíkáš ty" Oplatil mu to Jacob. 

"Ne ne, já se každé ráno voním a dokonce používám značkovou -" Zhruba tady jsem tu jejich nesmyslnou diskuzi přestala poslouchat a raději se snažila uklidnit své splašené srdce. Byla jsem nervózní a to hodně. Klepali se mi ruce a neustále jsem se musela ujišťovat, že to je jen trénink. Asi tu ani moc lidí nebude. 

Jacob si zřejmě všiml mé stále stoupající nervozity a proto mě nepatrně chytl za ruku. Toto gesto mě překvapivě uklidnilo a já jsem si tak mohla utřídit myšlenky. Když jsme došli na místo, zavázali jsme si brusle a vyjeli na led. Jak už jsem se dozvěděla od trenéra vždycky před tréninkem máme 5 minut na to se trochu rozbruslit a toho jsem využila. 

Nejhorší na tom však bylo, že jsem měla pocit, jakoby mě pořád všichni pozorovali. Já vím- holka v klučičím týmu obzvlášť v hokejovém se nevidí často, ale i tak. Mohly by se trochu krotit. 

Přesně za pět minut k nám přijel trenér Alex a trénink mohl začít. 

"Takže všechny vás tu zdravím. Někteří jste si mohli všimnout, že tu máme nového člena, přesněji řečeno členku. Budu rád, když jí mezi sebe přijmete."

"A pane trenére, v jaké bude hrát formaci?" Zeptal se černovlasý kluk s krásnýma modrýma očima.

"Dobrá otázka Marcu, Ellie bude hrát prozatím ve třetí formaci jako útočník" Řekl trenér. "Ale teď bych s vámi potřeboval něco probrat. Jak asi všichni víte, příští týden nás čeká velmi důležitý zápas a to s týmem z Los Angeles. Pojedeme k nim a na času apod. se ještě domluvíme. Jsou druzí v tabulce proto by nás pohra s nimi mohla stát konec prvního místa v tabulce. Nejsilnější z nich je jejich kapitán Josh, který hraje hokej jako útočník. Mají hodně silný útok, takže potřebuji aby naše obránci tento týden netrénovali na 100% ale alespoň na 120%. Budou hodně faulovat a do všeho půjdou po hlavě. Co však mají slabší je obrana a toho využijeme. Naši útočníci teď budou hodně trénovat akce 3 na 2, protože je možné, že se do takových situacích v zápase dostaneme a toho musíme využít. Budeme pilovat i přesilovky a samozřejmě zkusíme i riskantní akce. Je všem všechno jasné?" Zeptal trenér na což všichni současně zakřičeli "Ano"

"Dobrá" Pokyvoval hlavou trenér "Takže útočníci na levou stranu hřiště a obránci na levou. Jde se trénovat"

***

Po tréninku jsem se jen tak tak doplazila do šatny, kde jsem za sebou zamkla a svalila se na zem. Tak strašně moc mě všechno bolelo. Každý sval v těle teď křičel bolestí, ale i přesto jsem se musela usmívat. Trénink byl super. Kluci vůbec nebyli žádné slečinky a trénovali na plno. Líbilo se mi to mnohem víc než trénink z holkami. Ty  si v jednom kuse pořád stěžovali a bylo jim všechno u zadku. Hlavně, že z toho měli dobrou postavu. 

Nedokázala jsem si teď vůbec představit, že bych teď měla jít někde na rande. Nejradši bych ho zrušila, ale nechtěla jsem zklamat Jacobe, proto jsem se z povzdechem zvedla. Nejdřív jsem se celá pořádně umyla, ale vlasy jsem z toho vynechala. Trochu jsem se nalíčil, převlékla jsem se do těch krásných šatů a rozpustila si copy. Vlasy mi teď spadali až skoro k pasu a tvořili krásné vlnky. Byly hnědé, hodně objemné a proto mi chvíli zabralo něž jsem je trochu rozčesala. Usmála jsem se svému odrazu do zrcadla a poslala mu vzdušnou pusu. Uklidila jsem si to tu po sobě a vyšla za šatny, kde už na mě čekal Jacob. 

Když mě uviděl mírně pootevřel pusu "Páni, Ellie. Strašně moc ti to sluší" Přistoupil ke mě a políbil mě. Jednou, po druhé, po třetí. Já mu polibky oplácela a vůbec neřešila, že je teď moje mírně růžová rtěnka úplně v prdeli. 

To je snad první kapitola, kterou jsem vydala v dopoledne😂 Nikdy jsem nebyla ranní ptáče.