Cesty zpět (A:TLA ff)

I. Sourozenci a myšlenky

,,...no a potom jsme ho s Katarou zavalili sněhem tak, až mu koukala jen špička čepice," dořekl Sokka.

Zrovna vyprávěl jednu z historek o tom, jak si se svojí sestrou dělali dobrý den z jejich věčně mrzutého souseda.

Zuko se upřímně zasmál a napil se jasmínového čaje ze zdobeného porcelánového hrnečku. Pořád ho nepřestal překvapovat jen ten fakt, že je jednoduše šťastný sám se sebou a svým životem.

Bylo hezké být s přáteli, jen tak si vyprávět historky a popíjet čaj. Agni ví, že zrovna on neměl ve svém životě na takové věci moc čas.

Byl tu Aang, který, mimo to, že mu pomáhal urovnat svět po stoleté válce, se stal jeho snad nejbližším přítelem. Možná byl někdy trochu potrhlý, ale nikdo nedokázal porozumět lidem tak, jako mladý Avatar.

Sourozenci Sokka a Katara z Jižního vodního kmene. Se Sokkou nikdy nebyla nuda a Katara... ne vždycky si úplně rozuměli, ale potom, co se pro ní nechal zasáhnout bleskem při Agni Kai, se mezi nimi vytvořilo silné přátelské pouto.

Zuko se podíval postranním pohledem na posledního člena skupiny, jakoby zjišťoval, jestli se dobře baví.

Jeho strýc Iroh, který ho vždycky podporoval a nikdy ho neopustil, i když se Zuko kolikrát choval jako úplný pitomec a zasloužil si to.

Ten osudný večer, kdy se Zuko a Katara měli vydat porazit Azulu a získat trůn, se s nimi Iroh loučil se slovy, že až vyhrají válku, otevře si v Ba Sing Se čajovnu a bude každý den pít čaj a hrát Pai Sho.

A to se splnilo.

Od té doby, vždycky když Zuko musel navštívit Ba Sing Se (což se bohužel stávalo docela často), nezapomněl se při tom stavit za strýcem na šálek čaje (což se naštěstí stávalo docela často). A tentokrát sebou vzal i své tři přátele.

,,No, malinko jsi si to přikrášlil, Sokko, co je pravda," zasmála se Katara bratrovu příběhu.

,,To teda ne!"

,,No, to já když mi bylo tak deset-" začal rychle vyprávět Aang aby projistotu zabránil nějaké, byť nejspíš jen naoko myšlené, hádce.

Pověděl jim příběh, jehož pointu Zuko moc nepochopil, převážně proto, že nedával úplně pozor, ale mělo to co do činění s vanilkovým krémem a blyštivou pleškou jednoho z mistrů vzduchu, a Irohovi a Kataře to přišlo nadmíru legrační.

A on nemohl být víc šťastný, než když viděl, že jsou všichni sťastní a pospolu.

,,Teď jsi na řadě ty, Zuko!"

Sokkův hlas ho zase vrátil ze sedmého nebe do drsné reality.

,,Uh...já?"

,,No tak, neříkej, že nemáš žádnou vtipnou příhodu z dětství," přidala se Katara s tvářemi ještě trochu zarudlými od smíchu.

,,No...já, ehhh," pokoušel se Zuko něco rychle vymyslet. Když měl před někým mluvit, zpravidla se na to musel nejdřív připravit a dělalo mu docela problém vytáhnout jen tak náhodný příběh.

Pohledem sklouzl k Irohovi, který se na něj povzbudivě usmál. Znal svého synovce až příliš dobře.

,,Tak tedy dobrá," našel Zuko ztracenou řeč a odkašlal si. Když mu někdo připomněl dětství, jedna z prvních věcí, která se mu vybavila, byla jeho šílená sestra.

Takže rychle popsal několik krátkých příhod, které spočívaly v tom, že si Azula z něho, nebo z někoho jiného utahovala, někdy i způsobem, který byl docela přes čáru.