Cesty zpět (A:TLA ff)

II. Léčitel

Hai byl léčitelem už pět let. A byl poměrně dobrým léčitelem, protože mu hlavní představená konečně dovolila mít vlastního pacienta.

Zamíchal léčivý nápoj a potom přidal poslední přísadu. Vždycky mu připadalo trochu vtipné označení léčivý nápoj. Podle něj to mělo takový magický a trochu tajuplný nádech. A přitom na tom nebylo magického ani tajuplného vůbec nic.

Pohlédl na dívku, ležící pod dekou na čistě bílé posteli.

Spala, ale rozhodně ne klidně. Čas od času sebou škubla, v bledém a zpoceném obličeji se jí objevila bolestná grimasa, nebo si pro sebe něco zamumlala.

Léčitel si pomyslel, že je to alespoň pokrok od té doby co jí sem přivedli.

Hai si na ten den pamatoval, jako by to bylo právě včera. Byla tma, pršelo a čas od času nebe proříznul blesk. První letní bouřka, na kterou všichni tak čekali.

On stál venku na nádvoří, pod střechou kolonády, a spolu s dalšími vyhlížel netrpělivě jednu z léčitelek. Odpoledne vyšla sbírat bylinky do lesa, poblíž ani ne tři kilometry vzdálené vesnice, a dosud se nevrátila.

Zrovna se rozhodl, že zorganizuje malý tým a půjdou jí hledat, když tu v bráně spatřil postavu v šatech, které nejspíš bývaly béžové barvy. Nedbal deště a rozběhl se k ní co nejrychleji mohl.

Léčitelka někoho nesla v náručí a ten člověk byl v bezvědomí.

Oběma okamžitě pomohli dovnitř. Léčitelka se naštěstí zdála být v pořádku, až na to, že byla lehce zadýchaná a úplně promočená od stále neutuchajícího lijáku.

To samé se ale nedalo říct o tom člověku.

Byla to dívka. Když jí odhrnul tmavé, zablácené a trochu zcuchané vlasy, překvapilo ho, jam moc je mladá. Nemohlo jí být víc jak šestnáct.

Měla pohublý a nezdravě bledý obličej, kterému dominovaly temné kruhy pod očima.

Jako první se postarali o bodnou ránu na břiše, kterou léčitelka již předtím stihla provizorně pevně obvázat, čímž dívce nejspíš zachránila život. Rána nějakým zázrakem nezasáhla žádné důležité orgány, ale teklo z ní až znepokojivé množství krve, což mohl být důvod, proč dívka omdlela.

,,...No a pak jsem jí zahlédla. Kulhala a držela se za bok. Zavolala jsem na ní, ale nijak nereagovala. A pak nejspíš o něco zakopla a upadla. Vůbec se nehýbala, ani se nepokoušela zvednout, nic. Na chvíli jsem si myslela, že je mrtvá," vyprávěla léčitelka poměrně klidně příběh, mezitím co ještě projistotu obvazovala zašitou ránu.

,,Podívej se na ní. Musela být úplně vyčerpaná," poznamenal Hai, který jí pomáhal.

Ostatní léčitelé se už rozešli, buďto ke svojí práci anebo spát, takže byli v místnosti, kde obvykle ošetřovali pacienty, úplně sami.

Potom co jí ještě ošetřili vyvrknutý kotník (díkybohu, že je v bezvědomí, pomyslel si Hai), pár menších zranění a převlékli jí do suchých béžových šatů, byla dívka ještě pořád mimo sebe a navíc měla zvýšenou teplotu. To samo o sobě nebylo tak hrozné, ale oba měli obavy, aby se z toho do rána nestala horečka.

Hai dívku zvedl, aby jí donesl do pokojíku, kde se u ní budou nejspíš celou noc střídat a snažil se moc si nevšímat pocitu, že je až znepokojivě lehká.

,,Je to zvláštní, víš," poznamenala léčitelka, když už byl na odchodu, ,,s tímhle zraněním by dlouho sama nepřežila. Přísahám ale, že když jsem jí potkala, šla od vesnice."