Cesty zpět (A:TLA ff)

III. Bojovnice Kyoshi

Ty Lee byla oficiálně bojovnicí Kyoshi už zhruba rok. Dost náročný rok, nutno podotknout.

Ostatní členky byly nejdříve trochu skeptické k tomu, přijmout mezi sebe dívku z Národa ohně, navíc s ještě tak pochybnou minulostí, brzy se ale díky Ty Leeině přátelské a otevřené povaze staly dobrými kamarádkami.

Nejvíc si snad rozuměla s velitelkou bojovnic, Suki, která byla přesně ten typ člověka na správném místě.

Ty Lee si zamilovala ostrov Kyoshi, obzvláště pak na jaře, kdy bylo každé volné místo obsypané pestrobarevnými kvítky a vypadalo to to tu jako v ráji. Dobrovolně tu trávila co nejvíc času to šlo, pomáhala s výcvikem mladých bojovnic a nevynechala jediný tradiční svátek či rituál.

I přesto se někdy večer, když seděla v okenním výklenku s horkým čajem v ruce a pozorovala hvězdné nebe odrážejíc se v nekonečné hladině moře za přístavem, přistihla, že s jistou lítostí vzpomíná na staré časy.

Nejen na ty, kdy byla v cirkuse, ale především pak na Mai a Azulu, jak spolu jako malé chodily na Královskou akademii, jednu z nejdrsnějších vojenských škol vůbec, která je měla připravit na budoucnost ve vysokých pozicích na válečném poli. Jak si poté odpoledne společně hrávaly v palácových zahradách a nebo, a tyhle vzpomínky si hýčkala s největší péčí, jak spolu cestovaly po Království země a snažily se chytit Zuka a Avatara.

S Mai se pořád, byť jen zřídka, vídala, ale Azulu neviděla od té doby, co jí byla naposledy, krátce po skončení války, navštívit ve vězení.

A nejspíš to tak bylo dobře.

Zrovna byla na ostrově Kyoshi, byl večer, ona stála v rohu místní hospody a bavila se s jinou bojovnicí o tom, že se bude nazítří vracet do hlavního města, aby stihla oslavy letního Slunovratu.

A v tu chvíli jí spatřila.

Ze začátku jí nevěnovala žádnou větší pozornost - byla jen další člen posádky z té malé obchodní lodi, s jediným rozdílem, že měla kápi přes hlavu a seděla stranou od ostatních, což ale také nebyl nijak výjimečný jev.

Pozornost jí začala věnovat až ve chvíli, kdy zkopla dítě z lavice naproti sobě.

Zaváhala, jestli jí stojí jít tam a nějak zasáhnout za to, že se bude muset hádat s nějakým pobudou, který má možná ještě navíc trochu připito, když tu dívka zvedla hlavu a pod kápi se jí zatoulalo o něco víc světla.

,,V pohodě?" zeptala se jí druhá bojovnice znepokojeně.

Muselo se jí to zdát. Čistě náhodná podobnost, říkala si sama pro sebe.

,,J-jo v pořádku. Všechno v pohodě," přitakala rychle a obrátila se zpátky, když jí došlo, že jí byla položena otázka.

Snažila se dál vést rozhovor s kamarádkou vedle sebe a přitom dávat pozor na cizinku v kápi, ale myšlenky jí pořád ubíhaly jiným směrem.

Možná šlo jen o nějakou hru stínů, její představivosti a únavy. Ano, určitě to tak bylo. Co by tady dělala?

Dívka se najednou prudce zvedla, odstrčila od sebe misku s polévkou tak silně, že málem také skončila na zemi, a rychlým krokem vyšla ven z hospody, prásknoucí za sebou dveřmi.

,,Já...musím na čerstvý vzduch," vymluvila se rychle Ty Lee.

,,Jasně. Hlavně už běž, ať to tu s tebou nešvihne."

Ty Lee na ní děkovně kývla a vydala se za neznámou.

Pokud to není Azula a všimne si mně, bude dost trapné vysvětlovat, proč jí stalkuju na útesy za vesnici, přemýšlela, zatímco následovala dívku v dostatečné vzdálenosti na to, aby jí neprozradilo křupání písku pod botami.