Cesty zpět (A:TLA ff)

XXIV. Ještě víc upřímnosti

Světle šedá, zdobená zeď a přikrývky barvy někde mezi krvavě červenou a hnědou. V první chvíli netušila co přesně jí vzbudilo, dokud plně nezaregistrovala jemný dotek na svých zádech, těsně pod ramenem.

,,Ty Lee?"

,,Tvoje jizvy...jsou moc hezké," odpověděla jí Ty Lee nepřítomně, zatímco pokračovala v opisování prstem tvaru jedné z nich.

Azula vydechla a pak se přetočila na druhou stranu, kde se setkala s rozzářenýma šedýma očima a lehkým úsměvem.

,,To je hodně zvláštní způsob, jak popsat jizvy," řekla seriózním tónem, mezitím, co si detailně prohlížela její tvář a snažila se vzpomenout, co tu vlastně dělá. Tedy, ne, že by to bylo poprvé, co se vedle ní probudila, ale i tak to byl pořád poměrně nezvyk.

Ach ano, požádala jí, aby s ní zůstala. A pak, později večer, ležely v posteli a bavily se a ona se ze všech sil snažila znít vyrovnaně a nad vším protáčet očima a mít plno rýpavých, sarkastických poznámek, které Ty Lee vždycky tak roztomile rozesmály, jenom aby nemusela přemýšlet nad tím, co se ten den dělo.

Jenže Ty Lee se ten večer nesmála. A pak se začala tak vyptávat a...ani nevěděla, co to do ní zase vjelo, jakoby snad Ty Leeina přítomnost na ní měla magický účinek, začít se vždycky chovat trochu pošetile, ale tak nějak se rozmluvila a...

,,Hádám, že jsem nakonec prostě jenom zbabělec. Možná se prostě bojím, že...že ti ublížím. A že se se mnou znova stane to, co na konci války. Že zase ztratím kontrolu nad svým životem a nad sebou...že jednoduše ztratím kontrolu nad vším. A netuším, jestli bych to už znovu zvládla..."

A pak toho najednou bylo dost. Tohle šlo z větší hloubky její duše než vůbec zamýšlela. A otevírání a rýpání se ve starých ranách, které se nikdy pořádně nezahojili, už bylo pro dnešek víc než dostatek.

A tak najednou tiskla Ty Lee k posteli pod sebou a než, trochu drsněji, než bylo nutné, přitiskla svoje rty na její, zavrčela: ,Sebelítosti už bylo dost. Pojďme se prostě líbat, dokud nezapomenu.'

A tak se líbaly a pokračovaly v tom, dokud opravdu to jediné, co vnímala byl její vůně, její horký dech, který se mísil s jejím vlastním, vlasy, které jí padaly do obličeje - ani si nepamatovala, v jakém momentu si je vlastně rozvázala - dokud jí Ty Lee překvapivě neodstrčila, role se najednou vyměnily a pak-

Rychle se raději vrátila myšlenkami zpátky do reality a nevědomě se vyhnula jejímu pohledu.

,,Prostě se mi líbí," odpověděla Ty Lee a naznačila pohyb, jakoby chtěla pokrčit rameny, ,,ale i tak bych byla radši, kdyby jsi jich už moc nenasbírala," dodala a položila jí tentokrát ruku na holou paži.

,,Mimochodem, dobré ráno, sluníčko."

,,Ty Lee, pro zachování své vlastní důstojnosti ti zakazuji mě nadále takto oslovovat."

,,Zlatíčko?" zkusila to Ty Lee se škádlivým úsměvem.

,,Pffft."

,,Miláčku?"

,,Jsme snad manželé po třiceti letech?"

,,Drahoušku?"

,,Svatá Agni, každým slovem to jenom zhoršuješ," odfrkla si a chytila Ty Leeinu ruku, aby jí sundala ze své paže, zatímco se zvedla na druhém lokti tak, aby teď byla v podstatě nad ní a přišpendlila jí ruku, kterou stále držela za zápěstí, vedle hlavy.

,,Někdy si myslím, že mě prostě ráda provokuješ," konstatovala, zatímco si z pod mírně přimhouřených očí spokojeně prohlížela Ty Lee pod sebou.