Cesty zpět (A:TLA ff)

XII. Chladná noc pod teplou dekou

V přístavu bylo to ráno nezvyklé ticho. Žádný obvyklý ruch, lidé nakládající a vykládající zboží a byla tu jen jediná hlídka vojáků, kteří ho měli náhodně kontrolovat.

Ty Lee vyšla po můstku až na palubu lodi, kde shlédla dolů a pak nahoru po klikatící se cestě vedoucí po strmém svahu vyhaslé sopky až tam, kde v kráteru leželo Královské město.

,,No tak, Ty Lee, kde se zdržuješ?" ozvalo se za ní a na palubě se objevila Azula, která se už vydala do podbalubí, než si všimla, že jí kamarádka nenásleduje.

,,Já jen...vždycky když mám takhle odjet, připomíná mi to ten den, kdy jsem utekla k cirkusu. Pamatuješ?" zeptala se zasněně.

Azula si odfrkla.

,,Jistě, bylo ti sotva třináct, neměla jsi ani dokončenou školu a najednou se po tobě slehla zem. Oh, tedy ne tak úplně, mě a Mai si nechala vzkaz s omluvou, že si musela následovat nějaký hlas osudu."

Ty Lee se na ní podívala.

,,Ne, že bych tě nechápala, samozřejmě. Vlastně mě překvapilo, že jsi neutekla dřív."

Ty Lee nakrčila jedno obočí a pak si, s pohledem upřeným jinam, sama pro sebe zakroutila hlavou, jakoby přemýšlela nad tím, proč se sakra ještě s Azulou vůbec baví.

Zvedla ze země svojí tašku, kterou tam předtím položila a naposledy pohlédla směrem na Královské město.

,,A co ta tvoje terapie? Když teď odjíždíš z města."

Azula si opět odfrkla.

,,Hmh. Nic zajímavého. Dokonce mi dala něco na způsob domácího úkolu. Údajně bych se měla soustředit na to, abych přestala tolik kontrolovat všechny a všechno kolem sebe," řekla pohrdavě a zvedla ze země i svojí tašku.

,,Ovšem, co tak můžeš očekávat od podobných ezo-existencí? Přemýšlím, že jí na poslední hodině řeknu, kdo opravdu jsem, jenom abych viděla její reakci. Stejně tam chodím jenom proto, abych se nemusela otravovat s lidmi, co jsou přesvědčení, že jsem nesvéprávná."

Ty Lee jí poslední větu ani trochu nevěřila. Vydala se za ní do podpalubí.

,,Mimochodem," začala Azula znovu, když sestupovali po kovových schodech, ,,jak se těšíš na druhé nejlepší prázdniny v životě?"

,,Neskutečně! Proč druhé?"

,,První byly tenkrát na Lávovém ostrově, když se vrátil Zuko," poučila Ty Lee a pak se jí na tváři objevil zlomyslný úsměv, ,,silně pochybuji, že někdy něco překoná vypálení domu toho blbečka."

° ° °

Když po několila dnech přistály na ostrově Kyoshi, už se stmívalo. I tak na Ty Lee v přístavu čekali Bojovnice Kyoshi, které se s ní hned začaly s nadšením vítat.

I když byla jediná z nich z Národa ohně přesto se brzy stala nedocenitelným členem. Dost v tom hrála roli i její schopnost blokovat chi a taky fakt, že jí prostě nešlo nemít rád.

Azula stála opodál, prohlížela si malý přístav a dělala, že nevidí pohledy plné obav a nenávisti, které po ní házely bojovnice.

,,Princezno," oslovila jí velitelka bojovnic, která k ní došla a vyslovila to spíš jako urážku, než jako oslovení, nebo snad vyznání úcty, ,,za co vděčíme té cti?"

,,Ah, Suki, taky mě těší," odpověděla Azula a při vyslovení jejího jména nechala, aby jí zacukal koutek úst a přejela jí rychlým, téměř pobaveným pohledem.