Cesty zpět (A:TLA ff)

XVII. Mami...?

Ona?!

,,To...to nemůže být pravda," řekl Zuko, ale jeho hlas zněl slabě a nepřesvědčivě. Pomalu přitom vrtěl hlavou.

Matka tváří pokračovala: ,,VIDĚLA JSEM, JAK SE TRÁPÍ, A TAK JSEM JÍ NABÍDLA, ŽE JÍ S NOVOU TVÁŘÍ ZMIZÍ I STARÉ VZPOMÍNKY NA MINULOST, KTERÁ JÍ TAK TÍŽÍ. BYLO TO TO NEJMENSÍ, CO JSEM PRO NÍ MOHLA UDĚLAT."

,,MĚLO TO SAMOZŘEJMĚ I SVÁ ÚSKALÍ. POKUD CHTĚLA ZAPOMENOUT NA TU MINULOST, KTERÁ JÍ DOVEDLA AŽ KE MNĚ, ZAPOMENE ÚPLNĚ NA VŠECHNO, NEVYJÍMAJE JEJÍCH DVOU DĚTÍ. PŘIJALA TO A S TÍM I NOVOU IDENTITU JAKO NORIKO."

Matka tváří zůstala zticha, jakoby čtveřici dole a zejména pak královským sourozencům dávala možnost vstřebat všechny informace.

,,Zapomněla na nás..." zamumlal si Zuko sám pro sebe nevěřícně.

Aang mu chlácholivě položil ruku na rameno.

,,Zuko, jestli to udělala, určitě k tomu měla dobrý důvod. Žádná matka by se nikdy jen tak nevzdala svých dětí."

,,Aang má pravdu, Zuko," ujistila ho Katara přesvědčivě, ,,měla k tomu určitě nějaký důvod."

Azula po nich hodila zhnusený pohled, který rozhodně neměl nic do činění s žárlivostí a odkašlala si.

,,Nearada narušuji váš rozkošný rozhovor, ale Ursu jsme očividně našli a úkol byl tím pádem splněn. Vracíme se? Nebo jí hodláš, Zuzu, přemluvit, aby si nechala vrátit vzpomínky a tvář - pokud je to vůbec možné - i přesto, že se na tebe očividně vykašlala a udělala si novou, šťastnou rodinku?"

V hlase jí znělo mnohem víc opovržení, než měla v úmyslu.

Zuko zavřel oči, s výrazem, jako by se přemáhal, aby Azule jednu nevrazil, a pak je zase otevřel a pohlédl na Matku tváří.

,,Mohla...je tu šance, že by jsi to mohla udělat? Vrátit jí vzpomínky?"

Matka tváří se zamyslela. Nikdo z nich nedokázal přijít na to, jak vědí, že se zamýšlí, protože na jejích tvářích se nehnula ani brva, ale prostě jim to tak připadalo.

,,POKUD TO BUDE JEJÍ PŘÁNÍ, TAK ANO. JIŽ DLOUHO JSEM NEVYHOVĚLA PŘÁNÍ NĚJAKÉHO SMRTELNÍKA A VRÁCENÍ TÉ NÁDHERNÉ TVÁŘE ZPĚT, MI PŘINESE JENOM POTĚŠENÍ. OVŠEM, NEMOHU TO PROVÉST, POKUD SI TO NEBUDE VÝSLOVNĚ PŘÁT."

Nastalo ticho.

,,Vracíme se do Hira'a?" zeptala se Katara Zuka hlasem, kterým jasně dávala najevo, že ať už se její kamarád rozhodne jakkoliv, bude jeho rozhodnutí respektovat.

Zuko odvrátil pohled někam do dáli a nakrčil obočí, jakoby potřeboval uklidnit bouři myšlenek v jeho hlavě. Bylo na něm znát, že každá jeho část si víc než úpěnlivě přeje Ursu znovu potkat - na stranu druhou, věděl moc dobře, že měla pádný důvod, proč se svých myšlenek zbavit.

,,Ano," řekl pak rozhodně, ,,chci to zkusit. Musím to zkusit."

° ° °

Ozvalo se trojí zaklepání na dveře.

Ikem, který zrovna připravoval oběd a u toho si pobrukoval, zavolal na dívku, která si na zemi hrála s obyčejnou hadrovou panenkou: ,,Kyi, běž otevřít!"

Kyi se poslušně rozběhla ke dveřím a otevřela. Když spatřila, kdo za nimi stojí, radostně vyjekla.

,,Tatiii, jsou tu..."

Její hlas pomalu utichl, když si všimla jejich vážných výrazů. A toho, že za nimi na dvorku stála velká chlupatá příšera, ne nepodobná hrochokrávě.