Cesty zpět (A:TLA ff)

XXIII. Upřímnost

Dny a týdny plynuly jako voda, i když se v podstatě nic neměnilo a všechno zůstávalo víceméně při starém.

Nakonec, i to co bylo mezi ní a Ty Lee, ať už to bylo cokoliv, zůstalo pořád stejné. Přecijen, většinu času trávily v situacích, kde musely především sehrát role dobrých kamarádek a nemohly si dovolit moc víc než otřít klouby prstů o ruku té druhé, nebo si vyměnit pohled, když se nikdo nedíval.

Ne, že by jim to vadilo. Měly teď něco, co bylo opravdu jenom a jenom jejich.
Jejich malé tajemství.

Jenže, i přes to krásné období, Azulu začínala čím dál víc nahlodávat jedna neodbytná myšlenka: Neubližuje
...neubližuje tímhle Ty Lee?

Ty Lee k ní byla vždycky tak milá a ona vždycky měla pocit, že si to nezaslouží, už když spolu chodily na Královskou akademii, ale teď, když věděla co mezi nimi je, si to uvědomovala ještě víc. Že ač se bude snažit jak chce, nejspíš jí to všechno nikdy nebude schopná stejným způsobem vrátit. Že jí ublížila a nejspíš jí ještě ublíží. Že je dost možné, že někdy v budoucnu se jí znovu stane to, co v den Sózinovy komety.

Za normálních okolností byla schopná tyhle myšlenky potlačit, ale i přesto, jak se za poslední měsíce posunula, že už těch lepších dnů bylo víc, než těch horších a dokonce někdy podstupovala ,,rituály s magickou vodou" (k té údajné terapeutce chodit přestala, vzhledem k tomu, že se nedopatřením dozvěděla o její pravé identitě a zkráceně řečeno, nedopadlo to nejlépe), i tak pořád byly dny, kdy bylo všechno prostě a jednoduše špatně a nemohla je dostat z hlavy.

Byl to jeden z těch dnů, kdy ráno otevřela oči, a už věděla, že nejlepší by bylo zůstat zamknutá v pokoji s těmi všemi strašnými věcmi a prostě nějak přežít den a doufat, že zítřejší bude lepší. Jenže, její perfekcionismus jí tohle samozřejmě nikdy nedovolil a navíc měla na dnešek plány. A odpoledne trénink s Aangem.

O hodinu později v duchu nadávala sama sobě, že když před pěti minutami nenašla Zuka v jeho komnatách a Mai, která, aniž by zvedla oči od knížky, jí řekla, že je někde v přijímací místnosti a dohaduje se se Sokkou o detailech blížící se návštěvy delegace ze Severního vodního kmene, nezptala se jí taky ve které.

Když ho konečně našla, k její smůle tam nebyl jen Zuko se Sokkou, ale taky Toph a Ty Lee, které zjevně Katara zrovna nějak úkolovala a vládkyni země se to moc nezdálo. No, nic, co se dá dělat, zkusí to odbýt rychle.

Instinktivně vrhla pohled po Ty Lee, která jí ho oplatila úsměvem. Aspoň někdo měl dnes dobrou náladu.

,,Smím si ho na chvíli vypůjčit?" zeptala se Sokky, když k nim došla a naznačila pohyb hlavou směrem k Zukovi. Nebyla to úplně tak prosba. Sokka jenom přikývl a popošel opodál ke skupince Katary, ale pořád po nich pokukoval, jakoby buďto chtěl odposlouchávat, nebo hodlal rozhovor s kamarádem později dokončit.

Zuko se jenom odevzdaně otočil na Azulu.

,,Tak, co chceš tentokrát?"

,,Jak víš, že něco chci?"

,,Jinak by jsi za mnou nešla."

Azula musela uznat, že má pravdu. Z jiného důvodu opravdu neměla potřebu s ním trávit čas - pořád to mezi nimi nebylo úplně nejlepší.

,,Chci za otcem do vězení."

Ta slova měla na doteď poměrně klidného Zuka až magický účinek. Jeho dosud uvolněný postoj se změnil v ostražitý, bylo vidět, jak pevně stiskl zuby a svaly na krku se mu nenápadně napnuly a v očích se mu objevila nedůvěra.