Cesty zpět (A:TLA ff)

XI. ,,To přátelé dělají"

Do ložnice oknem pronikaly paprsky pozdního odpoledního slunce, které jí šimraly na tvářích.

Ty Lee pomalu otevřela oči a přistihla se, že zírá na dobře známý bílý strop.

Pokusila se natočit hlavu na stranu.

Na židli vedle její postele, s rukama v klíně, seděla Azula. Měla odvrácený pohled někam ke dveřím a byla tak zabraná do svých myšlenek, že si ani nevšimla, že se její kamarádka probudila.

Ty Lee otevřela ústa, aby něco řekla, ale místo toho se rozkašlala.

,,Ty Lee, zatraceně!" vyhrkla Azula, která se k ní prudce otočila, těžko říct jestli úlevou, že žije a nebo se z nějakého důvodu na svou kamarádku zlobila. Možná obojí.

Po chvíli se kašel uklidnil a už byla schopná se pořádně nadechnout. Když promluvila, její hlas zněl lehce ochraptěle.

,,Hmmm, takže, tady to moc nevypadá jako v posmrtném životě."

Ty Leein pokus o vtip minul účinkem.

,,V posmrtném životě by jsme nikdy nebyly na stejném místě," odpověděla Azula suše, pořád pozorně sledující svojí kamarádku, tím způsobem, jakoby očekávala, že se každou chvíli rozpadne.

,,Vidíš?"

,,Co?"

,,Ptám se jestli normálně vidíš."

,,Jo...?" odpověděla Ty Lee zmateně.

,,Fajn. A vnímáš něco jinak?"

Ty Lee předvedla ještě zmatenější výraz než předtím. Proč se jí na něco takového vůbec ptá?

,,Při tom výbuchu jsi se uhodila do hlavy a ztratila si vědomí. Pamatuješ si snad z akademie, co nám říkali o takových zraněních, ne? Proto se tě ptám, jestli všechno vnímáš stejně," osvětlila Azula lehce podrážděným a možná i trochu naléhavým hlasem.

Ty Lee přikývla, protože usoudila, že bude lepší tentokrát přisvědčit. Ve skutečnosti, jediné co si z hodin, kdy probírali první pomoc opravdu pamatovala, byl ten krásný květinový vzor, který se jí povedlo nakreslit na kraj papíru.

,,Takže?"

,,No...všechno mě bolí a mám takový ošklivý pocit, že jsem byla něčím zdrogovaná," odpověděla a nervózně se zasmála.

Azula jí ještě chvíli upřeně pozorovala. Pak najednou, jakoby z ní všechno to napětí a naléhavost rázem vyprchaly, sklonila hlavu a pobaveně si odfrkla.

,,Chápu. Prášky proti bolesti. Trochu to s nimi přehnali," řekla a odmlčela se.

,,Mimochodem, bylo to od tebe neskutečně nezodpovědné a měla jsi zatracené štěstí. Nebýt té venkovanky a její magické vody, bylo by po tobě."

,,Hmmm."

Pořád jí pozorovala, jakoby čekala na nějakou její reakci. Ty Lee jí pohled oplácela a pomyslela si, že je to zvláštní pocit, vidět hned po probuzení zrovna její tvář. Nešlo to moc popsat ale...nebyl to špatný pocit.

Lehce se na ní usmála a Azulu najednou nesmírně zaujala podlaha v místnosti.

Ty Lee si povzdechla. Chvíli mezi nimi bylo ticho, než se konečně odvážila začít s tou věcí, která jí šimrala na jazyku od té chvíle, co jí spatřila.

,,Azulo..."

Kamarádka opět zvedla hlavu.

,,Já...musím ti něco říct."