Cesty zpět (A:TLA ff)

X. Útok

Zuko seděl u stolu, jenom v županu a s teplým čajem po pravé ruce.

První paprsky probouzejícího se slunce osvětlovaly jeho pracovnu. Dneska si přivstal, aby mohl dodělat nějaké nudné, ale důležité papírování ze včerejška.

Zívnul si, otočil stránku a pak si usrkl čaje. V tu chvíly uslyšel na chodbě rázné kroky, které se rychle přibližovaly.

Zvedl hlavu ke dveřím, zrovna když se rozletěly dokořán, a v nich stála jeho sestra. Naprosto bdělá, s perfektním make-upem a několika papíry v ruce, jako by bylo poledne a ne šest hodin ráno.

,,Dobré ráno, Zuzu."

Zuko si povzdechl.

,,'bré," zamumlal a automaticky kývnul na stráže, kteří nejistě postávali za ní, že je můžou nechat o samotě.

,,Něco pro tebe mám," řekla Azulu sebevědomě, na to, co zrovna psal, hodila dva papíry a pak se také posadila ke stolu.

,,Potom tvém úžasném proslovu před dvěma dny, jsem nad tím docela přemýšlela a mám plán, jak dostat ty krysy. Nebude se ti líbit samozřejmě. Jde o to, že..."

Začala vysvětlovat svůj plán a Zuko se přistihl při tom, že na ní jenom tupě civí, aniž by pochytil jediné její slovo. Jeho mozek očividně odmítal přijímat jakékoliv informace v takhle nekřesťanskou denní dobu.

,,...takže, co na to říkáš?"

Ticho. Proč přestala mluvit?

,,Uh, samozřejmě, to je úžasné," dostal ze sebe Zuko rychle, když mu konečně došlo, že mu byla položena otázka.

Azula po něm vrhla skeptický výraz, ale pak začala znovu mluvit.

,,No každopádně, dozvíš se to znovu na poradě. A tady to je propustka do vězení. Chci jít za otcem, ale vzhledem k tomu, že jsem vlastně pořád tak trochu nepřítel národa a šílenec bez práv, která by mi normálně náležela, potřebuju tvůj souhlas," zašklebila se, vstala a došla ke dveřím.

V nich se ještě otočila a dodala: ,,Pokud k tomu budeš mít nějaké námitky, dneska mě nehledej. Budu na terapii a pak mám nějaké plány. Tak se měj, Zuzu."

S tím odešla a velmi efektivně, ale ne agresivně, za sebou práskla dveřmi.

Zuko civěl na dveře, jako by mu z hlavy vysublimoval mozek.

,,Říkala něco o terapii, nebo mi jenom taky začíná hrabat?" zeptala se Mai, která vyšla z jejich ložnice a opřela se o rám dveří. Zjevně celou dobu poslouchala.

,,Já nevím. Myslím, že už tak trochu hrabe nám všem," povzdechl si Zuko, stále tak trochu zaražený.

Při pokusu prohrábnout si rozpuštěné vlasy, strčil loktem do hrnečku s čajem, který se mu vylil na oblečení.

° ° °

Hluboko pod vyhaslým kráterem sopky, na němž spočívalo Královské město, se kamennými chodbami katakomb rozléhaly tlumené kroky.

Postava v kápi zatočila za roh a došla ke dveřím, u kterých stál další člověk, zahalený stejně jako ona, ovšem narozdíl od ní byl viditelně ozbrojen - u pasu se mu houpaly dvě dlouhé dýky.

Postava došla na krok od něj a lehce nadzvihla kápi.

Jakmile pod ní dopadlo světlo, člověk u dveří se uklonil a pustil onu postavu dál - do široké místnosti vytesané do skály, kterému vévodilo provizorní pódium a za ním obraz bývalého Pána ohně Ozaie.