Cesty zpět (A:TLA ff)

VIII. Zpátky do starých kolejí

Ne se všemi to bylo tak lehké jako s Mai a Ty Lee.

Tedy na upřesněnou, Azula v první řadě neočekávala, že vůbec někdo bude potom všem schopen strpět její přítomnost a nebude se na ní dívat skrz prsty.

Takže to, že s ní její kamarádky nezacházejí jako s nějakou odporností, kterou našly rozjetou na obchodní cestě, nebo jako s totálním šílencem, jí nepřestávalo překvapovat, protože věděla, že si to nezaslouží.

Se Zukem měla poněkud zvláštní vztah.

Oba věděli, že je tu spousta věcí, o kterých si musí promluvit, než spolu budou moci alespoň vycházet, nebo si dokonce důvěřovat. Ale ani jednomu se do toho moc nechtělo a tak kolem toho oba chodili jako kolem horké kaše, čekajíc, až ten druhý udělá první krok. Což naplňovalo jakoukoliv jejich interakci nepříjemnými mezerami ticha, kdy si oba přáli jen co nejrychleji zmizet.

Pak tu byl Aang, který poměrně obstojně zachovával chladný odstup.

Katara Azulu z duše nenáviděla a dávala jí to najevo při každé volné příležitosti.

U Sokky to bylo stejné, ale zároveň někdy o její existenci projevoval takový zvláštní zájem, jako projevuje biolog o opravdu nebezpečného hada, který se před ním krčí a výhružně syčí.

Toph...u Toph to bylo složité, protože se svět podle ní dělil na ty, kterým může lehce nakopat patřičná místa a ty, se kterými to bude zábava.

A co se ostatních lidí v paláci, nebo Bojovnic Kyoshi týče, ti se k ní chovali naprosto normálně, tedy, jako k onomu syčícímu hadovi, až na to, že oni byli nebozí kolemjdoucí a ne vášniví biolozi.

° ° °

,,A teď zvedni hlavu...skvěle. A takhle trochu nahoru...výborně."

,,Hmh. Ale jsi si vědoma toho, že jde jenom o ztrátu času, že?"

,,Nemyslím si."

,,Magicky duchovní stretching."

,,Hele, neslíbila jsi náhodou něco?"

,,No ano, však už jsem zticha."

Ty Lee se pousmála a zavřela oči.

Vstávala vždy brzy ráno, aby si šla zacvičit jógu. Když šla dnes, náhodou potkala venku Azulu a ani ne o pět minut přemlouvání a převážně debatě o duchovnu, šla její kamarádka s výrazem, jako by jí měl někdo natáhnout na skřipec, s ní.

Ty Lee bavilo jí učit.

Jednak, věcí, které Azula nezvládala dvakrát tak lépe jak ona, moc nebylo a za druhé, princezna i přes svůj prvotní trochu hraně odmítavý postoj, byla velmi pozorný žák.

,,Tak, myslím, že pro dnešek to stačí," rozhodla Ty Lee.

,,Taky myslím."

Ty Lee si automaticky oprášila ruce o sebe a pak pohlédla na Azulu, která
se snažila si urovnat už tak dost perfektně urovnané oblečení.

Od té doby, co se vrátila, uběhl téměř měsíc.

Zvlášť ze začátku k ní Ty Lee přistupovala s jistou opatrností a ostražitostí. Ne, že by se snad bála, že jí Azula ublíží, to vůbec ne. Ale nechtěla jí dát svojí důvěru tak snadno.

Ano, byla ráda, že je její kamarádka zpátky a ano, bála se o ní. Jenže na druhou stranu, nechtěla být znovu zrazená. Nechtěla aby jí znovu někdo využíval jen pro její přirozenou přátelskost a laskavost a byla přesvědčená že aby toho dosáhla, musí někdy dělat i věci, co jí jsou proti mysli.