Cesty zpět (A:TLA ff)

IV. Modrý démon

Dvě dívky stály pod čerstvě rozkvetlou sakurou v palácových zahradách.

,,No tak, ukaž mi to!" zaprosila ta s vysokým copem a nedočkavě přešlápla na místě.

,,Dobrá, ale ustup, Ty Lee. Mohlo by to být nebezpečné."

Druhá dívka to pověděla s jistou oficiální dávkou důležitosti, která u dítěte jejího věku mohla působit komicky.

Nikdy jí nebylo proti mysli předvádět Ty Lee svoje techniky a triky ovládání ohně, které dlouhé hodiny předtím vybrousila se svými soukromými učiteli k naprosté dokonalosti.

Kamarádčiny rozšířené oči zvědavostí, zatajený dech a následný obdiv...nemohla si pomoct, nutilo jí to to opakovat znova a znova, znovu se předvádět, jakoby jí záleželo na uznání dcery druhořadého šlechtice. Jí, princezně.

,,To bylo úžasné!" vyhrkla Ty Lee a zatleskala, když Azula dokončila svojí krátkou sestavu.

,,Úžasné? Tuhle sestavu se normálně učí o několik let starší děti. Jednou ze mě možná bude nejlepší vládce ohně, hned po otci!"

,,V tom případě jsem neskutečně ráda, že můžu být tvoje kamarádka," řekla Ty Lee a s úměvem na ní mrkla.

,,Ano, to by jsi měla," přisvědčila princezna jakoby nic, ale i jí zacukal koutek úst.

Ještě dlouhou dobu po tom nedokázala dostat Ty Leein úsměv z hlavy.

Azula seděla na schodech u kolonády s menším nádvořím a pozorovala, jak si mírný větřík pohrává s korunou sakury.

Jeden z okvětních lístků dopadl přímo před ní.

Jindy by jí takové přemýšlení a rozjímání přišlo jako mrhání časem, ale teď jí to bylo jedno.

Dny tu byly dlouhé a jednotvárné, jakoby se tu zastavil samotný čas, a ona měla konečně příležitost se nad tím vším pořádně zamyslet.

Upřímně, vyhýbala se přemýšlení nad sebou, svojí budoucností, ale hlavně minulostí jako čert kříži. Bála se.

Z původního vzteku na sebe, na všechny a na celý svět, se v posledních měsících stála úplná citová otupělost, která jí naprosto vyhovovala.

Když si ale poslední dobou na něco ze svého minulého života vzpomněla, zavalil jí spíš pocit lítosti a výčitek svědomí, které se automaticky snažila ignorovat a zadupat je zpátky tam, odkud přišly.

A nelepšilo se to, spíš naopak.

,,Ach, tak tady jsi!"

Léčitelův hlas jí vytrhl ze zamyšlení.

Hai došel k ní a ve velmi uctivé vzdálenosti se vedle ní posadil na schody. Dost dobře totiž věděl, jak je citlivá na kohokoliv ve svém osobním prostoru.

,,Právě jsem byl ve vesnici. Strhl se tam docela povyk, protože pověsili mezi plakáty s hledanými osobami princeznu Azulu."

,,A?"

,,Víš o koho jde, ne?" zeptal se Hai překvapeně.

Azula protočila očima a povzdechla si, jakoby mluvila s někým mentálně zaostalým.

,,Samozřejmě, že vím, jsem přeci z Národa ohně. Nechápu ten povyk."

,,Ach tak. Ano," přikývl Hai a odkašlal si, ,,No, dejme tomu, že se jí lidé dost bojí. Moc se o ní neví, ale šušká se, že v posledních letech války byla v podstatě pravou rukou Ozaie, je šílená a imponuje až nepřirozeným nadáním vládnutí. Prý dokonce umí ovládnout blesky a modrý oheň.