Cesty zpět (A:TLA ff)

XIII. Střípky minulosti 2/3

Pozn. Autora: Pokud jste ještě neviděli, doporučuji se podívat na video nahoře v médiích, ze kterého jsem i čerpala pro jednu scénu do této kapitoly ^^

**********

Azula pozorovala svého bratra, jak máchá nožem ve vzduchu.

,,Ech, ach, ech, ahhh."

Zuko se najednou chytil za hruď a spadl na zem, zjevně imitujíc, jak ho útočník zasáhl. Podle Azuly to spíš vypadalo, jako by dostal infarkt.

,,Plýtváš všechen svůj čas na to, aby jsi si hrál s nožem. A nejsi v tom ani dobrý."

Zuko rychle vyskočil ze země. Tváře měl v jednom ohni.

,,Tak si dej jablko na hlavu a podíváme se, jak dobrý jsem!" vrátil jí to a ještě zaťala ruku, ve které nedržel nůž, v pěst, jakoby jí snad chtěl vyhrožovat soubojem.

Azula to ignorovala, seskočila ze židle a došla k němu.

,,Mimochodem, strýček se vrací domů."

Zuko nasadil zmatený výraz.

,,Znamená to, že jsme vyhráli válku?"

,,Ne," Azula nakrčila obočí, ,,znamená to, že strýček je zbabělec," otočila se a měla se k odchodu.

,,O čem to mluvíš? Strýček není zbabělec!"

Nebylo tajemství, že Zuko byl Irohův oblíbenec, možná snad proto, že tak dobře vycházel s Irohovým synem Lu Tenem. Který nedávno zemřel v bitvě o Ba Sing Se.

,,Ale samozřejmě, že je," Azula obešla sloup a opřela se o něj zády, pozorujíc reakci svého bratra.

,,Zjistil, že jeho syn zemřel a prostě to vzdal. Pravý generál by zůstal a spálil Ba Sing Se na popel. Ne prohrál bitvu a vrátil se domů s brekem."

Ještě se nakonec provokativně ušklíbla. Dost dobře už věděla, jaký to má na lidi dopad.

,,Jak ty můžeš vědět, co by měl dělat?!" vyhrkl Zuko, ale pak se zase stáhl zpátky. V obličeji se mu objevil smutek.

,,Pravděpodobně jde prostě smutný, protože je jeho jediný syn pryč. Navždy."

Což nemění nic na faktu, že je to zbabělec, chtěla dodat Azula, ovšem v tu chvíli se ozvaly kroky a do místnosti vstoupila Ursa.

,,Váš otec si vyžádal audienci u Pána ohně Azulona. Běžte si vzít nejlepší šaty. Rychle!"

Zuko se rozběhl do svého pokoje, ale Azula šla pomalu a zastavila se před Ursou.

,,Pán ohně Azulon? Nemůžeš mu prostě říkat děda? Už taky není ten mocný Pán ohně co býval. Stejně někdo brzo převezme jeho místo."

A ten někdo bude Ozai. Ne jejich zbabělecký a neschopný strýc.

Když Ursa zaslechla poslední slova, rysy její nádherné tváře se zkřivily hněvem.

,,Už ani slovo, mladá dámo!"

Azula se jenom s jistým zadostiučiněním rozběhla za bratrem.

Nikdy v budoucnu už nedokázala jasně říct, jestli se to opravdu stalo, nebo ne, ovšem měla pocit, že si Ursa v tu chvíli sama pro sebe poznamenala: ,,Co je s tím dítětem špatně?"

° ° °

,,A jak pradědeček Sozin vyhrál bitvu o Han Tui?"

Ozaiův hrubý hlas se rozléhal do všech koutů trůnního sálu a jediné, co ho narušovalo, byl tichý šum zlatorudých plamenů, obepínajících trůn, na kterém seděl Pán ohně Azulon.