Cesty zpět (A:TLA ff)

XIX. Komplimenty

,,Ty jsi fakticky magor, Azulo."

,,Už to tak bude," potvrdila Azula.

Bylo půl druhé ráno a oslava se už pomalu chýlila ke konci. Dvě dívky šly chodbou, tedy, první tak nějak šla, čas od času udělala krok vedle a ta druhá šla těsně vedle ní, připravená zasáhnout, pokud by náhodou zakopla.

Ty Lee nebyla ten typ člověka, na kterého by alkohol měl nějaký silný vliv. Navíc vyrůstala s šesti sestrami - pěti staršími než ona sama - takže pochopitelně měla v zásobě nejen znalosti toho, jak zamaskovat pach alkoholu, když se po půlnoci plížíte domů, ale hlavně pak, jak pít, aby jste nestrávili další den s hlavou v kýblu.

Azula byla naopak ten typ člověka, který by se snad dokázal opít i z plechovky nealkoholického piva.

Ty Lee po ní hodila postranní pohled a snad už popadesáté zavrtěla hlavou.

Když si na oslavě, na které už začínala zábava jít do kytiček, všimla, že do sebe Azula kopla několikátou ohnivou whiskey a snaží se něco nesmírně důležitého vysvětlit Sokkovi, raději jí odtamtuď vytáhla a teď jí doprovázela do jejích komnat.

Protože jedno ze základních pravidel přátelství zní: Dáš pozor na zlitého kamaráda a vždy se ujistíš, že dorazil domů. A Ty Lee byla dobrá kamarádka.

,,Pořád jsi princezna," namítla Ty Lee a naznačila strážím, aby otevřeli dveře do kamarádčiných komnat - dávno se naučila, že jen kvůli nim nemusí ztišovat hlas -, ,,čekala bych, že budeš pít o trochu...no, vznešeněji."

Dveře se za nimi zabouchly a Azula se uchechtla.

,,Na to seru."

Nikdy neměla moc potřebu mluvit sprostě. Ne až tak proto, že by byla princezna, ale spíš proto, že pokud se někomu vysmějete do ksichtu bez použití jediné nadávky, je z toho hromada plusových bodíků respektu a pro váš terč je to mnohonásobně ponižující.

,,Fajn. Trefíš do ložnice?" zeptala se Ty Lee, ale nezastavovala se, dokud ke dveřím ložnice nedošly.

,,Hmh."

,,Hmh ano, nebo hmh ne?"

,,Hmh."

,,Teď už to děláš naschvál," obvinila Ty Lee Azulu a postavila se před ní se založenýma rukama. Azula se ušklíbla.

,,Tuto možnost nevylučuji."

,,Jsi strašná."

,,Já vím."

Obě dívky byly chvíli zticha a jenom se vzájemně dívaly do očí. Tentokrát to byla překvapvě Ty Lee, kdo první uhnul pohledem.

Na Azuly pronikavém pohledu, přetékajícím samolibostí, bylo něco co jí, i když byly mladší, vždycky úplně uhranulo, jenže jakmile se zaměřil na ní, měla hned tendence rychle se podívat jinam. Něco podobného se jí dělo, když byla zamilovaná do jednoho kluka v cirkuse - jenže, tohle byla úplně jiná situace. Přece nebyla zamilovaná do svojí dlouholeté kamarádky ne? To dávalo přeci rozum. Jenom jí vždycky neskutečně obdivovala.

Azuly pohled najednou zvážněl.

,,Chci si s tebou o něčem promluvit," řekla a postrčila dveře do svojí ložnice, ke kterým dosud stála zády, ,,ale bude lepší, když se na to posed-posadíme."

Došla ke svojí posteli, ve které by se klidně vyspali tři dospělí lidé, aniž by o sobě věděli, na kterou se jakž takž posadila a poplácala na místo vedle sebe.