Dvě Strany

Prolog - Elizabeth

„Is it something wrong with me?"
                                                -Olivia Rodrigo

Četla jsem ty slova pořád dokola. Už tě nemiluju. Už to není jako dřív. Mám jinou.

Slzy tekly hned jak jsem přečetla tyto tři věty. Nemusela jsem číst ani dál, protože už jsem věděla, co přijde. Styděla jsem se. Styděla jsem se za to, že jsem to neviděla. Že jsem neviděla to, že mě podváděl. A jestě jsem se styděla za to, že mi to nemohl říct do očí. To, že to musel napsat. Styděla jsem se za to, že jsem měla takovou naději, takovou sílu do vztahu s Joshem něco dát. Stálo to za nic. Stálo to za tyhle slova. Že má jinou.

Koho? odvážila jsem se napsat.

Sandru. odepsal stroze a mě slzy přestaly téct.

Položila jsem telefon displejem dolů na postel a koukala do prázdna. Slzy mi už na tvářích uschly a moje srdce bušilo. Bušilo bolestí. Sandra.

Nejkrásnější holka na škole. Sestra toho největšího debila na škole. Udělalo se mi špatně jen, když jsem si ty dva představila vedle sebe. Když jsem si představila ty tři vedle sebe!

Proč jsem to neviděla? Proč jsem měla ty růžový brýle? Proč..proč mi nikdo nic neřekl?

Sandře Lewisový nikdo neodolá, to víme každá, ale myslela jsem, že Josh je..., že je Josh jinej. Když jsem ho vzala na tu jednu párty, kde byla právě Sandra, nemyslela jsem si, že se do ní zakouká. Až teď jsem si uvědomovala, že celou tu dobu, kdy byl na tý párty pryč, byl s ní. Byl se Sandrou v pokoji a dělali bůh ví co. A dělali to půl roku. Půl roku mě vodil za nos.

Zvedl se mi žaludek a já musela rychle běžet pryč z pokoje do koupelny, kde jsem všechno vrhla do záchodové mísy. „El? Jsi v pohodě?" sklonil se ke mně můj starší bratr Nathan.

Proč jsem nezamkla?

„Jo, jo, v pohodě." otřela jsem si pusu a spláchla.

„Nevypadáš." prohlédl si můj obličej. „Plakalas. Co se děje?"

Na mém bratrovi jsem vždycky nesnášela to, jak mě prokoukne. Jak má přečtený každý můj detail na obličeji. To, jak když chci zalhat nemůžu, protože ví, že lžu.

Vzlykla jsem. „Josh mě podvedl." dala jsem si ruku na pusu, protože jsem těm slovům pořád nemohla uvěřit.

Nathan nejdřív vypadal překvapeně, pak se ale jeho výraz změnil v ochranářský a přitáhl si mě k sobě. Nic neříkal. Ani nemusel. Nechtěla jsem slyšet slova jako: „Všechno bude v pořádku." nebo „Je to debil."

Sama jsem to věděla. Věděla jsem, že tohle je jen špatná zpráva a nezničí to celý můj život a že to bolí jen teď a přejde to. Věděla jsem to. Jenže si tím asi musím projít. A jediný, co mi pomůže je ticho. Vymanila jsem se z bratrovy náruče, zvedla se ze studených dlaždiček, trošku se mi zamotala hlava, ale pak jsem zas viděla svět normálně. Odešla do svého pokoje, zachumlala se do peřiny a usla.

Vítám vás po měsíci zas u nového příběhu!
Kapitoly budou vycházet v úterý, čtvrtek a sobotu. Dejte vědět, co si zatím myslíte.

- nekonecnohvezd 🌷💫❤️‍🩹