Dvě Strany

46. - Elizabeth

Can't stop thinking 'bout the way you kissed me - Wasia Project

Seděli jsme u okna, u stolu pro dva a pili naše smoothie. Já jsem si dala „to jako všichni" a Noah se na mě culil. „Můžeš se snažit, jak chceš, ale nikdy mě nepřesvědčíš o tom, že je tohle špatný.” Ukázala jsem na svůj kelímek.

„Já tě o ničem nepředvědčuju. Jen říkám, že tohle.” Ukázal na svůj kelímek. „Je prostě sen.”

„Tak ukaž.”

„Tak na.” Posunul kelímek ke mně a já se z něho napila. Bylo to…geniální! Všechny chutě dohromady. Kyselost, sladkost
a semínka dodávaly větší šmrnc. „Hmm, dobrý.” Nechtěla jsem dávat svoje pocity z toho najevo.

„Hmm.” Vzal si kelímek zpátky. Napil se
a pak jen koukal na svoje ruce. Pořád jsme překračovali to téma, které nás oba zajímalo nejvíc. A tak jsem otázku musela vyslovit já: „Budeme se dál bavit, Noahu?”

Vzhlédl od svých rukou. „To je prosba nebo…” Našpulil rty.

„To je…nevím!” Pokrčila jsem rameny.

„Protože pokud je to prosba, tak…můžeš oficiálně říct, že jsi mě prosila, abych se
s tebou bavil!”

„Dobře, dobře! Tak to není prosba!” máchala jsem rukama. „Je to…je to normální otázka. Pro tebe. Noaha.”

„Ou...”

„Co?”

„Většina lidí mi neříká jen Noah.” Pokrčil rameny.

„Tak…pro Noaha Lewise?”

„Nemusíš to měnit. Ne,” zavrtěl hlavou.

„Takže...?” naléhala jsem.

„Proč nosíš jenom teplákovky?” Napil se.
Uhýbá? Uhýbá tomu, jestli se budeme dál bavit?! „Ehm, j-já nevím. Je to prostě pohodlný a vlastně prakticky nic jinýho nenosím,” odpověděla jsem.

„Ale nosíš, viděl jsem tě.” Povytáhla jsem obočí. „Fotbalová rozlučka. Mělas kalhoty a tričko,” řekl.

„Nevěděla jsem, že si všímáš, co mám na sobě."

Zajiskřilo mu v očích. „Všímám si tebe."

„O-okey...,” zakoktala jsem, protože mi začalo zběsile bušit srdce. „Odpovíš mi teda na mojí otázku?”

„Až ty přiznáš, že ti to chutná.” Zatřepal kelímkem.

Můj obličej zkameněl. Vůbec jsem si neuvědomovala, že celou tu dobu, co jsme si povídali, jsem po očku koukala na to hrozný, geniálně chutný smoothie.

Našpulila jsem rty. „Přiznávám. Je to geniální.” Vytrhla jsem mu kelímek
z ruky a napila se. „Hej!” Snažil se mi ho sebrat.

„Teď už je moje!” zasmála jsem se.

„Tak to ne!” Zvedl se, ale já byla rychlejší. Proklouzla jsem kolem něj a běžela pryč z budovy. Běžela jsem asi tak deset metrů, než mě Noah vzal za boky a roztočil. „Noahu!” zasmála jsem se. „Pusť mě.” Snažila jsem se mu vyvlíknout.

Po chvíli mě pustil a ocitli jsme se obličeji naproti sobě. „Prohráls,” šeptla jsem.

„Jo, máš pravdu,” přikývl. „Prohrál.” A pak přitiskl své rty na mé. Byla to exploze emocí, které mě zaplavily jako…vlny na mořském břehu. Měl chuť sladkého medu a vůně dobrodružství. Zas jsem tomu nemohla uvěřit. Chtěla jsem ho blíž, chtěla jsem…ho mít. Jako každá holka, která se na něj jen podívala. Mě to trvalo sice delší dobu, ale jo.

Podlehla jsem kouzlu Noaha Lewise.