Dvě Strany

10. - Elizabeth

„And do you tell her she's the most beautiful girl you've ever seen?"                   
                                               - Olivia Rodrigo

Nechtělo se mi domů. Nechtělo se mi ale ani mezi lidi, takže jsem zvolila lavičku.  v parku. Dneska bylo opravdu krásně.     A i když bylo už šest večer, pořád bylo světlo. To se mi líbilo.

Sedla jsem si a nasála čerstvý vzduch.     Z tašky jsem si chtěla vytáhnout knížku, ale když jsem začala číst vůbec jsem nevnímala text, a tak jsem ji zas zandala zpátky.

Koukala jsem se okolo, jak jednotliví lidé chodí unavení z práce či ze školy. Jak ptáci létají tam a zpět, jak veverky skáčou ze stromu na strom. Pak se jednotlivci změnili v páry, kteří chodili    z rande a nervózně se ohlíželi okolo, protože měli mezi sebou to trapné ticho.

Jeden pár ale klidný nebyl. Když jsem viděla, jak se smáli, drželi za ruce a čas od času se políbili, zalily se mi oči slzami. Hned jsem je ale zahnala, protože jsem prostě nechtěla plakat uprostřed parku  a vůbec ne před nimi. Když jsem zjistila, že šli chodníkem, který vedl ke mně, automaticky jsem vytáhla knížku a jen do ní koukala. Proč jsem neutekla? Proč jsem se prostě nezvedla a neutekla pryč?

Uslyšela jsem jejich hlasy a ještě víc upřeně koukala do knížky, až mi to nepřišlo normální. Až pak jsem si všimla, že koukám na slovo Láska, kterým byla kapitola nazvaná.

„Elizabeth Drewmanová!” hrdelně se zasmála Sandra a já jsem křečovitě zvedla hlavu. „Sandro!” polkla jsem a snažila nedívat se na Joshe.

„Co ty tu? Nemáš mít už dávno večerku?” povytáhla jedno obočí a ďábelsky se usmála.

„Užívám si první jarní den, tak jako vy.” kývnu k jejich propleteným prstům.

Sandra jejich ruce zvedla a prohlásila: „No víš, půl roku výročí. To je vzácné.” pokrčila rameny.

Až v ten okamžik jsem měla odvahu se na něj podívat. Díval se mi do očí. A byla v nich bolest, ale zároveň pobavení.

Byl o dost hezčí. Jeho špinavý blond měl nově sestříhaný, nový styl oblíkání, který mu pravděpodobně přiřadila Sandra, aby ji nedělal ostudu, se mi k němu vůbec nehodil. A hodinky na jeho ruce už vůbec. Byly to takové ty masivní drahé hodinky, které má jen člověk, který si je dovolí. A to Josh rozhodně nebyl.

„To je.” přikývla jsem a dívala se mu při tom do očí.

Když si toho Sandra všimla, odkašlala si a řekla: „No tak jo. Asi půjdem k tobě. Máma pořádá nějaký trapný večírek pro kolegy.” zazubila se a dlouze ho políbila. „Čauky!” zamávala a ztratili se mi z dohledu.