Dvě Strany

14. - Elizabeth

„World is sleeping, I'm awake with you."      
                                                   - John Legend

Když jsem se probudila, všechno mě bolelo. Usnula jsem ve stejném oblečení, ve kterém jsem byla celý den, takže jsem se osprchovala, abych se cítila aspoň trochu líp.

Až pak jsem zjistila, že je půl šestý a já mám ještě tři hodiny do začátku školy.
Stejně jsem se ale převlékla do teplákovky a vyrazila dolů, kde bylo takové ticho, až jsem se přistihla, že si ho užívám.

Vzala jsem si z mísy jablko, udělala si housku  k svačině a vyrazila pryč              z domu.

Venku byla ještě tma a já jsem si musela nejdřív zvyknout na světlo z lamp. Nevěděla jsem, kam jít. Nohy si prostě šly svou cestou. A ta cesta byla ke škole. Sedla jsem si na lavičku u ní a vytáhla telefon. Nechceš to přesunout dneska na ráno? napsala jsem a zaváhala na tlačítku ODESLAT.

Neudělá to. proběhlo mi hlavou, protože…je to proboha Noah Lewis! Proč by to dělal?!

Smazala jsem ji a vypla telefon.
Poslouchala jsem zpívající ptáky, koukala na zavřenou školu a přemýšlela, o čem dnešek bude.

„Co tu děláš?” ozvalo se za mnou a já jsem leknutím poskočila.

Otočila jsem se a uviděla Noaha. „Co tu děláš ty?” opáčila jsem a on se s pokulháváním posadil vedle mě.

Smrděl. Smrděl tak moc, že bych si nejradši zacpala nos. „Jdu z Dra-Dračího doupěte.” zazubil se a já jsem se nedivila. Šel z něho cítit alkohol, tričko měl propocené, vlasy přilepené na čele.

„A to takhle půjdeš do školy?” povytáhla jsem obočí a on rychle začal kroutit hlavou. „Ne! Zbláznila ses?! Jdu domů, ale ty tu sedíš a…tak..” přiblížil se a já se rychle odtáhla. „Co je, Beth?” svraštil obočí.

Zvedla jsem se a přehodila si batoh přes rameno. To, jak mě oslovil, jsem ignorovala. „Co je?” opakoval a já jsem vrtěla hlavou. „Běž domů, Noahu. A jestli se ještě odpoledne nebudeš cítit v poho, přijď až zítra.” pokusila jsem se o úsměv a šla od něho pryč.