Dvě Strany

15. - Noah

„I get drunk, wake up, I'm wasted still"
                                                 - Justin Bieber

Probudil jsem se ve své posteli v osm večer. Nevěděl jsem, jak jsem se tam vzal, nebo co se dělo celý den a noc.

Sedl jsem si a hlava mi brněla. Snažil jsem se zvednout a jít po schodech dolů, kde máma se Sandrou večeřely. „Ale, ale dobré ráno!” zazubila se Sandra.

„Ne tak nahlas.” přerušil jsem ji rukama.

„Promeškal jsi celé dnešní vyučování. Co se stalo? Sestra tě tu ráno našla na zemi.” řekla matka.

Nalil jsem si do sklenice vodu a pořádně se napil. „Včera…včera jsme byli s Trentem v klubu a nějak se mi pak ztratil.” krčil jsem rameny.

„Dobře, ale příště si to nějak dobře propočítej.” řekla matka.

„Jasně. Teď se to jen..vymklo z rukou.” zachechtal jsem se, abych zlehčil situaci, ale nestalo se tak.

„Posaď se, Noahu.” poklepala matka na místo vedle sebe.

„Nemohlo by to počkat? Opravdu mě bolí hlava.” vyhýbal jsem se konverzaci.

„Ne! Stejně se musíš najíst. To ti pomůže.”

Nemohl jsem odmlouvat. Stejně bych se k téhle konverzaci někdy dostal, a nebo by mě k ní matka stejně přinutila, protože jsem nezletile pil.

„O co jde?” posadil jsem se.

„O co jde, Noahu?! Jde o tvůj průměr v chemii!” zařvala matka, až jsem se Sandrou leknutím nadskočil.

„Pracuju ale na tom!” uklidňoval jsem matku. „Učitelka mi dala doučovatelku. Je to nejchytřejší holka ve třídě.”

„Opravdu? Takže to jsi dneska taky propásl?!” povytáhla matka naštvaně obočí a já jsem si povzdechl. „Taky.” přikývl jsem. „Ale teď ti slibuju, že budu chodit každý den.” usmál jsem se a začal se zvedat. „Ještě si sedni.” stáhla mě zpátky na židli matka. „Dozvěděla jsem se, že je v pátek fotbalová rozlučka. Proč jsi nám nic neřekl?” podívala se nejdřív na Sandru a pak na mě.

„Nebyl čas a ani tam chodit nemusíte.” řekl jsem a v hrudi mě bolelo, jaká to byla lež. „Je to jen zápas a pak nějaký ocenění, párty, kluci, hol-”

„Tvůj otec mi potvrdil, že tam přijde.” přerušila mě matka a já ztuhl. „Otec?”
podíval jsem se na Sandru, ta jen pokrčila rameny.

„Dlouho jsi s ním nemluvil. Prý mu nebereš telefon. Tak si to zařídil takhle.” zazubila se matka a vrátila se zpátky ke svému talíři. „To je všechno, Noahu.” oznámila a já se zvedl a rychle šel do svého pokoje. To, že mi kručelo v břiše, jsem ignoroval.