Dvě Strany

38. - Elizabeth

Being annoying - Olivia Rodrigo

Vyndavala jsem si ze skříňky pomůcky na další hodinu a v tom okamžiku ke mně přišla Sandra. Zakroutila jsem očima, ale tak, aby to neviděla. „Ahoj.” řekla a zněla dost něžně.

„Ahoj?” pozdravila jsem ji se svraštěným obočím. Nejenže mě nikdy nezdravila, ale i vypadala dost vyčerpaně. Místo svých obvyklých krátkých úplných šatů a ulízlého culíku, měla teplákovku jako já, obličej bez make-upu a vlasy rozpuštěné. „Já…bude to znít asi divně, ale.. omlouvám se.” pokla.

„Jo, máš pravdu, zní to divně.” uznala jsem.

„Omlouvám se za svoje chování, to, že jsem ti přebrala kluka a pak se na tebe tvářila, jako by to byla tvoje vina.” řekla.

„To, že jsi mi přebrala kluka za to               z poloviny můžeš, ale z poloviny ne.” zavrtěla jsem hlavou.

„Pravda. Můj život se teď docela točí a já bych chtěla mít, co nejdřív zas všechno pohromadě a…možná začít líp.”

Když tohle řekla, uvědomila jsem si, že Sandra už ví o jejich mámě a celém jejich..nebo spíš Noahovu dětství. „Vím, a naprosto ti rozumím.”

Nikdy bych si nepředstavovala, že někdy tohle Sandře Lewisový řeknu. Že si s ní někdy budu povídat, takhle v klidu. Ona byla jedinej člověk, který si s lidma         v klidu nepovídá a já jsem byla ten člověk, který ji nechápal. Hlavně to, že každý den nosila šaty.

„Ale…nemusela ses mi omlouvat. Mohla ses mi prostě vyhýbat nebo mě už prostě neotravovat.” nevěděla jsem, jak to nazvat.

„Josh se se mnou rozešel.” kousla se do rtu a šlo vidět, jak jí to bolí.

Hrklo ve mně. Jediná otázka, která mě napadala bylo Jak? Jak se s ní mohl rozejít, když před pár dny skákala Sandra radostí, že má kluka, který vydrží přes půl roku.

Pak mě napadla otázka Proč? Proč mi to Noah neřekl. Určitě to věděl, když si jsou teď se Sandrou bližší.

„Dobře. J-já..nevím, co na to říct.” koktala jsem.

„Eli, rozešel se se mnou kvůli tobě.” podívala se mi do očí. „Řekl mi, že k tobě pořád něco cítí.”