Dvě Strany

37. - Noah

Everywhere I'm lookin' now I'm surrounded by your embrace - Beyoncé

„Jedna mínus!?” skoro jsem na učitelku Stevensovou křičel.

„Ano, Noahu. Slyšíš správně.” zasmála se.

„A-ale ale to není možný, ne? Vždyť jsem měl mít trojku.”

„No tak nemáš.” usmála se. „A myslím, že když to bude takhle pokračovat, už nemusíš mít doučování.”

„Nemusim? Ale..ale myslel, že ho budu mít do konce roku.”

„No..bylo to tak myšleno, ale ukázalo se, že se učíš rychle, když chceš.”

„No spíš, mám dobrou učitelku.” usmál jsem. „A-ale nic…nic proti vám, paní učitelko. Vy jste skvělá. Nejskvělejší ze všech učitelů.” zazubil jsem se.

„Jistě. To moc děkuju, ale…musím              s tebou souhlasit. Elizabeth je skvělá.”

„Jo,..” povzdechl jsem si. „..to je.” podíval jsem se na ni, jak sedí sama v zadní lavici.

„Tak jo. Můžeš jít.” usmála se.

„Děkuju. Děkuju moc.” řekl jsem a pak jsem si šel sednout.

Sedl jsem si ale čelem k ní. „Copak?” zeptala se s obličejem zabořeným do učebnice.

„Dostal jsem jedna mínus.” řekl jsem nadšeně a ona okamžitě zvedla hlavu. „Fakt?” vyvalila oči.

Přikývl jsem. „Panebože!” zasmála se a natáhla se přes stůl a objala mě.

Nebudu lhát, byl to asi ten nejlepší pocit, který jsem mohl zažít. Sice to byl malý okamžik, protože hned jak si uvědomila co dělá, tak se odtáhla. Ale já si stihl zapamatovat její vůni.

Voněla po kokosu a čokoládě. I když jsem moc kokos nemusel, v tuhle chvíli jsem si ho zamiloval.

„Gratuluju.” zčervenali ji tváře a já nevěděl, co to znamená.

Nechtěl jsem si tím ale lámat hlavu, a tak jsem jen poděkoval. „A…říkala, že pokud to tak půjde dál, doučování už nebudu potřebovat.”

Nejdřív se mi podívala do očí, pak je ale sklopila a pokrčila rameny. „Dobře.”

Nevím, myslel jsem si asi, že bude smutná. Že bude žadonit o to, ať jsem blbější, aby mě mohla doučovat, nebo tak něco. Ale nic. Nic se nestalo.