Dvě Strany

35. - Noah

But I can't stop once I start it's like an avalanche - Gnash

Dvě hodiny jsme dělali podobné úlohy jako mi dala Beth předtím. Možná jsem nebyl tak dobrej jako ona, ale můžu říct, že jsem zvládl jednu vypočítat. Po dlouhém vysvětlování.

„Jdeš na vejšku?” zeptal jsem se, když jsme scházeli schody.

„Jasně. Na chemickou.”

„Tak to, že se ptám, že?” zasmál jsem se.

„Je to tam sice těžší a těžší se tam dostat, ale já si věřím.”

„Co je těžšího než tyhle příklady, cos mi dávala teď?” svraštil jsem obočí a seskočil ze schodů.

„Aha! Nevěděla jsem, že tu někdo je!” ozvalo se  z kuchyně.

„Dobrý den.” pozdravil jsem, když jsem uviděl, čí je to hlas.

„No dobrý den, krasavče.” zakřenila se, zvedla se ze židle a šla k nám.

Potřásl jsem si s ní rukou. „Jsem Noah a rád vás poznávám, paní Drewmanová.” zazubil jsem se a ona mávla rukou. „Říkej mi Elis.” usmála se a ruce jsme si pustili.

„Odteď tu budeme mít doučování. Knihovna je…zavřená. Dělají se nějaké předělávky.” oznámila Beth.

Elis přikývla. „Takže ty Noaha…doučuješ z chemie?” těkala očima mezi mnou         a Beth.

„Jo. A on teď pospíchá na fotbal, takže musí už jít.” drkla mi rukou do zad, abych popošel ke dveřím a byl rychle pryč. „Rád jsem vás poznal!” zavolal jsem ještě, když mě Beth tlačila ke dveřím.

„Pospícháš, ne?”

„Jo, jasně.” snažil jsem se o úsměv.

Otevřel jsem dveře a před nimi na nás vykoukl Bethin bratr.

Dneska je to kratší, tak dáme dvě.