70. - Elizabeth

365 7 0
                                    

Lucky to have been where I have been - Jason Mraz

Příští den jsem seděla u stolu v kuchyni
a prohrabovala se v obědu. Máma na mě starostlivě koukala a vyměňovala si
s Nathanem pohledy.

„Jsem v pohodě, ano?" dala jsem si sousto do úst.

„Jasně! Vždyť jo." zvedla máma ruce na obranu a šla pryč z kuchyně.

Nechala jsem Nathana také samotného
a šla do pokoje. Včera jsem tam strávila celý den a pořád jsem se nemohla nabažit.

Chtěla jsem jen zavřít oči a nemyslet. Nemyslet na nic! Ale prostě to nešlo. Nešlo nemyslet na ty chvíle s ním a ano, už to byl on. Jenom ten na N. Jenom prostě on.

On, kterýho jsem z celýho srdce milovala.

„El?" otevřel dveře Nathan.

„Jsem v pohodě, Nathane, co mám ještě víc udělat, abych to dokázala?!" vyjela jsem na něj.

„Nic dělat nemusíš." bránil se. „Jen bys teď měla jít dolů." ukázal za sebe. „Někoho máš u dveří."

Svraštila jsem obočí, ale zvedla se a šla jsem tam. Na schodech jsem se ale zarazila.

Ve dveřích stál on. Jo, on.

„Co tu děláš?" vyšlo ze mě chraplavým hlasem.

„Beth,..." vydechl a usmál se. „..jsem tady. A všechno ti můžu říct." zazubil se.

Nejdřív jsem se zamyslela. Chtěla jsem, aby mi to řekl? to říkal mozek.

Prosím, nech si to vysvětlit. to říkalo srdce.

V každé knížce, filmu, seriálu, básničce se říkalo, že mozek nemá pravdu. Že byste ho v nějakých situacích sice měli poslechnout, ale v situacích ohledně lásky ne! A tak jsem přijala.

Řekla jsem ale, že půjdeme mimo dům, a tak jsme šli na Smoothie. Šli jsme mlčky, ruce podél těla, které elektrizovalo touhou se dotknout.

Sedli jsme si na místo u okna, namixovali si svoje Smoothie. „Tak povídej." vydechla jsem.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat