70. - Elizabeth

941 17 0
                                    

Lucky to have been where I have been
                                                     - Jason Mraz

Příští den jsem seděla u stolu v kuchyni
a hrabala se v obědu. Máma na mě starostlivě koukala a vyměňovala si
s Nathanem pohledy.

„Jsem v pohodě, ano?" Dala jsem si sousto do úst.

„Jasně! Vždyť jo." Zvedla máma ruce na obranu a šla pryč z kuchyně.

Nechala jsem Nathana také samotného
a šla do pokoje. Včera jsem tam strávila celý den a pořád jsem se nemohla nabažit. Chtěla jsem jen zavřít oči a nemyslet. Nemyslet na nic! Ale prostě to nešlo. Nešlo nemyslet na ty chvíle s ním a ano, už to byl on. Jenom ten na N. Jenom prostě on.

On, kterýho jsem z celýho srdce milovala.

„El?" Otevřel dveře Nathan.

„Jsem v pohodě, Nathane, co mám ještě víc udělat, abych to dokázala?!" Vyjela jsem na něj.

„Nic dělat nemusíš." bránil se. „Jen bys teď měla jít dolů." Ukázal za sebe. „Někoho máš u dveří."

Svraštila jsem obočí, ale zvedla se a šla tam. Na schodech jsem se ale zarazila.

Ve dveřích stál on. Jo, on. „Co tu děláš?" vyšlo ze mě chraplavým hlasem.

„Beth,..." vydechl a usmál se. „..jsem tady. A všechno ti můžu říct," zazubil se.

Nejdřív jsem se zamyslela. Chtěla jsem, aby mi to řekl? říkal mozek.

Prosím, nech si to vysvětlit. říkalo srdce.

V každé knížce, filmu, seriálu, básničce se říkalo, že mozek nemá pravdu. Že byste ho v nějakých situacích sice měli poslechnout, ale v situacích ohledně lásky ne! A tak jsem přijala.

Řekla jsem ale, že půjdeme mimo dům, a tak jsme šli na smoothie. Šli jsme mlčky, ruce podél těla, které elektrizovaly touhou se dotknout.

Sedli jsme si na místo u okna, namixovali si svoje smoothie. „Tak povídej," vydechla jsem.

Dvě StranyKde žijí příběhy. Začni objevovat