Dvě Strany

3. - Noah

„And if you want a good girl, then goodbye"
                                                    -Billie Eilish

„Můžeš aspoň tady odložit ten telefon?" vytrhl jsem ho Sandře z rukou.

„Hej!" křičela a snažila se vzít si telefon zpátky.

Šli jsme po parkovišti do školy. Kolem už procházeli studenti, se kterými jsem se letmo zdravil. Ani jsem nevěděl, jak se většina z nich jmenuje a jak jsem je poznal, ale tak aspoň, že oni znali moje jméno. „Proč ho nepustíš k vodě? Je až tak moc úžasnej?" zeptal jsem se a vrátil jí telefon.

Hned si ho vzala a přitiskla k srdci. Někdy mi připadá, že právě telefon je její láska. „JE až tak moc úžasnej," přikývla. „Panebože, nechápu, že to říkám, ale je. Dobře se s ním povídá, dobře mi rozumí, naslouchá, je dobrej v posteli..."

„Nepotřebuju detaily," odsekl jsem.

„...nemluví o svojí ex," pokračovala.

„On nějakou měl?" divil jsem se.

„Jo, a to by ses divil. Já jsem o mnohem lepší."

„Tak to asi ani nemusím vědět koho," odfrkl jsem si. „Radši."

Dveře školy se otevřely a naše cesty se rozešly. Já jsem šel ke svojí skříňce a konečně jsem zdravil ty tváře, které jsem si uměl zařadit. Můj nejlepší kámoš Trent právě teď balil na kraji chodby nějakou prvačku. Když mě uviděl, rozloučil se s ní polibkem na tvář a kráčel s polovičatým úsměvem za mnou. „Takže jdeš po mladších, jo?" uchechtl jsem se a otevřel skříňku.

„Hele,.." opřel se o skříňku. „..zas tak mladá není. Jen tři roky. A podívej, jak je sexy," stočil pohled dozadu, kde právě šla se svojí kamarádkou pravděpodobně do nějaké učebny. „Přiznávám, že je," sjel jsem ji od hlavy až k patě. Blond vlasy, růžový krátký top, džínová mini sukně, podkolenky. „Typická roztleskávačka. Na ty ale pozor!" upozornil jsem ho a zavřel skříňku.

„Tvý povídky o roztleskávačkách znám, ale tohle je jiný. Tohle je...mladá roztleskávačka," našpulil rty a odhrnul si z obličeje pramen svých kudrnatých dlouhých vlasů. Když jsem ho poprvé v prváku viděl, záviděl jsem mu je. Vypadal prostě jako nějakej rocker nebo jako George z muzikálu Vlasy. Nevím, co je lepší.

Dali jsme se do pohybu. „Dneska už by konečně mohl být trénink venku!" zavýskal a já se zasmál. „To by mohl. Doufám v to," zazubil jsem se.

„Půjdou vaši na tu fotbalovou rozlučku?" zeptal se a já si povzdechl. Úplně jsem na to zapomněl.

Fotbalová rozlučka. Velkej zápas, párty, rozloučení se školou, týmem před maturitou. Je to ta největší akce u nás na škole a je povinnost si tam někoho vzít. Nejlépe z rodiny.

„Ještě jsem se neptal," sklopil jsem hlavu.

„Tak to co nejrychleji naprav," plácnul mě do zad. „Je to už v pátek," zazubil se a šel pozadu přede mnou. „A víš, co? Nemusíš tam brát rodiče. Může jít...třeba jen Sandra," mrknul, otočil se na patě a běžel ke své učebně.

„Sandra je zadaná, kdybys to nevěděl!" zakřičel jsem.

„Bude!" zakřičel zpátky a otočil se při běhu obličejem ke mně. „Se mnou!" ukázal na sebe, zazubil se a zmizel ve třídě.