Dvě Strany

27. - Noah

„You've got a darker side You know it's a mess, but you don't need to hide, yes"
                                                    - Jade LeMac

Opřela se vedle mě o zeď a sjela dolů na zem. Udělal jsem to samé a nepustil z ní oči. Panebože, byla tak krásná, že mi srdce nepřestalo zběsile bušit od té chvíle, co jsem vešel do knihovny.

Nadechla se a začala: „Třeťák nebyl nejlepší. Nathan se začal zlepšovat ve fotbale a dostal stýpko. Všichni ho za to milovali a začal se postupně stávat tím nejlepším na škole.”

Přikyvoval jsem, protože tuhle část jsem znal. Sám jsem ji prožíval.

„Každej den jsem musela jet s ním domů. Takže taky každý den stát před šatnou     a potkávat se se všema hráčema. Nejdřív to bylo v pohodě. Prostě mladší ségra Nathana Drewmana. Začala jsem být taky postupně “nejlepší”, aspoň jsem si tak říkala já.” pokrčila rameny.

Pamatoval jsem si na ty dny, kdy tam stála. Když byla zima, klepala se a vždy mi ji i bylo trošku líto.

„Jednoho dne mě Nathan vzal s sebou do jednoho klubu, kde byla polovina týmu. Nejdřív to bylo super. Dali jsme si jídlo, pak jsme chvíli tancovali. Pak jsem ale chtěla už jet domů, ale Nathan chtěl ještě zůstat, a tak se nabídl Bruno. Znal jsi ho, ne?” zeptala se a já zalovil v paměti.

Bruno. Bruno. Bruno.

„Jo! Brankář.” přikývl jsem a ona přikývla nazpátek.

„Bruno mě odvezl domů. Byl milej. Povídali jsme si o různých věcech. I když hlavně o mně.” zajíkla se. „Myslela jsem, že se mu třeba líbím. A ta představa se mi líbila taky. Jenže…” polkla a dala si ruce do klína. Začala si hrát s prsty. „Pak se ke mně přibližoval. Myslela jsem, že mi chce dát pusu nebo tak. Ale on se mě pak dotknul a začal mi sundávat tričko.” zavrtěla hlavou a já jsem viděl, jak jí po tváři stéká slza. „Ten večer jsem byla Brunem znásilněná. Když to dodělal, vyhodil mě z auta. A to opravdu vyhodil, že jsem pak měla po nohách modřiny.” pohladila si stehna. „Od toho dne mě na chodbách nezdravili hezky. Asi se jim pak Bruno pochlubil a oni to vzali tak, že se vyspím se všema z nich. Takže když jsem stála u šaten a čekala na Nathana, schválně se snažili být rychlejší než Nathan, aby mě zastihli a namotali si kolem prstu.”

Byl jsem znechucenej. Ano, měl jsem jednorázovky. Ale ty holky to chtěli. Nikdy jsem s nikým nespal vůči jeho vůli.

„Nikomu jsem to neřekla. Vlastně jsi první, komu to říkám.” pokrčila rameny a setřela si slzy z očí. „Když jsem pak potkala Joshe, byla jsem šťastná. Na tohle všechno jsem zapomínala a byla to jako euforie. Jenže pak..” rozpřáhla ruce. „..pak mě podvedl s tvou sestrou.” odfrkla si.

Podvedl?

Seděli jsme pár minut v tichu. Ale pak zas promluvila. „Proto nechci, aby se to roznášelo. Nechci být zas ta, která by píchala s každým. Nechci být ta, která dostala Noaha Lewise. Chci být tím, kdo jsem. Tím, kdo jsem byla předtím vším.” konečně se na mě podívala. „Jenže ty mi to kazíš.” bouchla mě do hrudi. „Ty          a Sandra mi to všechno kazíte!” bouchla mě ještě asi tak třikrát a pak si schovala hlavu do dlaní a vzlykala.

Chtěl jsem ji obejmout, ale věděl jsem, že je to špatný nápad. Nenechala by se. Mohl jsem za to já. Mohl jsem za to, že jsem to pustil až sem.