Návrat v čase /Louis Tomlinson//DOKONČENO/

...část devatenáctá...

Krásný sobotní večer! Hledáte relax? Chcete se odreagovat? Pak přesně vám je určena tato povídka! Díky, že jste ji tak skvěle přijaly, ačkoli jí chybí vzrušení, akce, napětí... Někdy člověk nepotřebuje nic jiného než oddych ;o)

LOVE YA!

PS: Je vás tu už skoro 450, moc si vaší přízně cením... Pokusím se vás nezklamat! DÍKY ZA VŠECHNO! Celý tento profil je o vás a pro vás ♥

* * * * * * * * * * * * * * * *

Na chodbě se zbystřily všechny mé smysly. Sebetišší zvuk mě přinutil v hrůze ztuhnout a zaposlouchat se. Vypadala jsem – a především si připadala jako vězeň, plížící se z ústavu pro těžké zločince. Nikdo mě nesměl zahlédnout, nikdo o mně nesměl vědět. Kriste, kdyby mě takhle načapala Jay... Nebo moje mamka!

Udělaly se mi mžitky před očima. Musela jsem na vteřinku semknout víčka a vysloveně se zlomit v pase, jinak bych asi další krok neudělala.

Na prahu svého pokoje jsem se následně zarazila. Neměla jsem ani vymyšlenou žádnou výmluvu, kdybych náhodou narazila na svěžího, dávno probuzeného rodiče.

Potichu jsem vzala za kliku a vklouzla dovnitř. Neozval se žádný zvuk, skoro jako bych ani neexistovala.

Štěstí stálo při mně. Mamina ještě spala, klidně a nerušeně, a mně ze srdce spadl doslova balvan. V rychlosti jsem sebrala kosmetické potřeby a odběhla do koupelny.

Stále mi to všechno připadalo jako krásný sen. Počínaje včerejškem a konče tím, že jsem se ráno probudila v Louisově náruči. Sice se ve mně ozývaly varovné hlasy, nabádaly mě k opatrnosti, stále existovala možnost, že se mu jen v hlavě něco popletlo, nicméně ani to mi nezabránilo se šťastně uculovat. Ať jsem přemýšlela jakkoli, nesedělo mi, že by si se mnou Lou pohrával nebo mě chtěl zranit. Toho by nebyl schopný. Ne on.

Ovšem... Přijela jsem za tím samým člověkem, jehož jsem před deseti lety opustila?

...

Ze sprchy jsem vylezla zhruba po půl hodině. Zdržely mě tam vlastní myšlenky a vnímání času prostě přestalo existovat.

Sotva za mnou zapadly dveře koupelny, na chodbě se objevila mamka. „Dobré ráno," usmála se, „tos vstala tak brzy?"

Kousla jsem se do rtu a marně uvažovala, kolik je přesně asi hodin.

Hledala jsem v její tváři jakékoli stopy toho, že věděla o mém nezvyklém noclehu, ale ať jsem se snažila jakkoli, žádné jsem neobjevila. A ona rozhodně nikdy nebyla dobrá herečka – to jsem po ní zdědila –, což znamenalo jediné.

Neodhalila mě.

„Mám asi nějak rozházený režim," pokrčila jsem naoko naprosto nevzrušeně rameny, a pokud to vůbec šlo silou vůle ovlivnit, zkoušela jsem se nečervenat.

„Za pár dnů se to srovná," mrkla na mě a vystřídala mě v koupelně.

Až s jejím odchodem jsem vydechla. To bylo o fous. Kdyby nebyla rozespalá, určitě mě prokoukne během prvních pěti vteřin. Koneckonců... Kdo mě znal lépe?

V ložnici jsem odložila všechny věci a poté seběhla do kuchyně. Už na prahu mě uvítala vůně míchaných vajíček s topinkami. Užuž jsem otevírala pusu, že Jay pozdravím, když jsem zalapala po dechu.

U linky stál Louis!

„Lou?" vypravila jsem ze sebe nevěřícně.

Ve zlomku vteřiny se obrátil a obdařil mě širokým úsměvem. V očkách mu opět planuly rozverné plamínky, horko mi šplhalo do lící. „Ahoj."

„Ty děláš snídani?" Původně jsem nechtěla znít tak šokovaně, nicméně vidět milovaného kluka, jak u mramorové kuchyňské linky sám připravuje něco k jídlu, byl pohled přímo pro bohy.

„Proč tak nevěřícně? Chtěl jsem tě překvapit," přešel ke mně a věnoval mi sladký polibek.

„To se ti povedlo," zašeptala jsem, vytáhla se na špičky a bez váhání jej objala.

„Ahoj Elis," vyrušil nás silný radostný hlásek. Odskočila jsem od Louiho jako na pružině a v rozpacích pohlédla na Lottie.

Přešlapovala na prahu, líčka jí zrůžověla, rysy vyplňovala čirá spokojenost.

„Ahoj," kuňkla jsem a nervózně po kuchyni těkala pohledem. Jen pomyšlení na to, jak se jeho sestřička asi bude tvářit, mě málem dohnalo k útěku. A on sám tomu také moc nepomohl. Natáhl se blíž a pevně mě chytil kolem pasu. Ač jsem se mu lehce pokoušela vymanit, jen jsem plýtvala silami. Nepustil mě o jediný milimetr.

„Včera jsem Fizz říkala, že to přesně takhle skončí," mávla rukou a široce se zazubila. Ani jsem se nemusela ptát, co tím myslela. Její výraz hovořil za vše.

Hrdě pohodila hlavou, spiklenecky na mě zamrkala a proplula s tichým pobrukováním do obýváku.

„Zdá se, že všichni jsou z nás nadšení," pronesl energicky, a než jsem stačila odpovědět, na pánvičce zasyčel olej.

„Něco se ti pálí," neodpustila jsem si zpěvavě.

„Sakra!" přiskočil k lince.

„Můžu ti nějak pomoct?"

„Kdepak," odmítl, „já to zvládnu...."

Ale já tam nehodlala jen stát a sledovat ho, a tak jsem aspoň prostřela.

„Koukám, že jste sehraná dvojka," přidaly se k nám během několika minut i naše mamky.

„Jo, klape nám to," uculil se Lou a mrkl na mě. Zčervenala jsem jako puberťačka. Možná jsem jako jediná věděla o druhém významu, jenž se za jeho slovy skrýval, nicméně stačilo to, abych si připadala nepatřičně. Kolik že mi je?!

„To je vidět," neodpustila si Jay a zasedla ke stolu.

...

Při snídani jsme si skvěle popovídali. Holky nám sdělovaly své dojmy z přenocování u Sarah a každou chvíli do toho vpadla Daisy s nějakým svým postřehem. V tomto rodinném kruhu mi bylo moc příjemně.

„Tak já dojedu pro ty kluky, v půl 11. by jim mělo přistávat letadlo," sebral Lou okolo 10. klíče z věšáku. Naposledy na mě pohlédl, pak mě přede všemi bez sebemenší špetky zaváhání políbil a s úsměvem zmizel v domovních dveřích.

Dívala jsem se za ním jako zhypnotizovaná. A to několik dlouhých minut. Tudíž mi až po ostudně dlouhé chvíli došlo, že kolem panuje podezřelé ticho.

Pomalu jsem se tedy rozhlédla.

Samozřejmě, všechny osoby ženského pohlaví se pobaveně usmívaly a zřejmě napjatě očekávaly nějaké šťavnaté vysvětlení.