Návrat v čase /Louis Tomlinson//DOKONČENO/

...část dvacátá pátá...

Krásný páteční večer! Pro ty z vás, které se už těší na víkend, tu mám novou část naší oddychové povídky. Děkuji za vaši podporu, ani jsem se neodvažovala doufat, že i tento příběh přijmete tak vřele... Moc to pro mě znamená =)

Snad se vám bude i tento díl líbil, odpočinete si u něj a nebudete litovat času, který jste mu věnovaly... LOVE YA!

* * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Minulý týden jsme totiž strávili posloucháním veselých historek z dětství a neustálého opakování, jak se na tebe těší," vysvětlil mi bez váhání kudrnáč, a to neustále s plamennou jiskrou v zájmem rozšířené zornici.

S nevyřčenou otázkou v očích jsem na svého nejlepšího kamaráda pohlédla. A stalo se to zas... Opět jsem se ztrácela v jeho něžném pohledu. Hřál, hladil, laskal... Už jsem věděla, že se mi ten kluk nesmazatelně zapsal do srdce.

Onen skvělý pocit však netrval dlouho. El zřejmě došlo, o co jde. K Louimu se bez váhání přivinula blíž, majetnicky mu stiskla paži a začala ho konečky prstů hladit po tváři.

V mé kůži by jistě nikdo ten pohled dlouho nevydržel. A já už svůj denní příděl síly a odvahy vyčerpala. Sklopila jsem proto hlavu a začala si hrát s prstýnkem.

...

Následující tři hodiny jsme vyplnili povídáním o všem možném. Jak se ukázalo, mé prvotní pocity z kluků byly naprosto přesné. S nimi snad neexistovala minuta, kdy by má tvář zůstala vážná, stále jsem se smála a brzy mě z toho začalo bolet břicho. Dokonce jsem i zvládala držet pozornost od Louise. Kdybych totiž pohlédla jeho směrem, moje chatrná maska falše se rozpadne v prach.

„Mládeži, večeře je na stole," křikla Jay mezi dveřmi.

Pohlédla jsem na hodinky na svém zápěstí. Půl šesté. A další den za mnou... Utekl snad ještě rychleji než ten předchozí. Dlouhé hodiny vyplněné trápením, neustálým zadržováním slz ... Kriste. Jako bych se od rána dostala do jakési vzdálené, alternativní reality. Kde bylo všechno špatně.

Nebo snad... Naopak správně?

Všichni jsme se tedy s neochotným heknutím vytáhli na nohy. Stíny na zahradě se prodlužovaly, začala se do mě dávat hlodavá zima.

„Tedy, voní to nádherně," nasál Niall v kuchyni lahodné aroma.

„Udělaly jsme vám domácí pizzu," nadhodila má mamka a mužskému osazenstvu se rozzářily oči. Potlačila jsem náhlé nutkání rozchechtat se a radši sklopila hlavu. Ona reakce mi v dané situaci nepřišla právě nejvhodnější...

„Tak si sedněte, ať to nevystydne," popohnala nás ještě, ale já místo toho zamířila ke kuchyňské lince. Jednak jsem je nechtěla nechat, aby nás neustále obskakovaly, a jednak jsem netoužila zasednout k jednomu stolu s dokonalou vysokou brunetkou, která se od Tomma pořád ještě neodlepila... Vzala jsem proto do rukou plát s nakrájenou večeří a postavila ji doprostřed jídelního stolu.

„Kde jsou holky?" uvědomil si znenadání Lou a zmateně se rozhlížel po kuchyni.

„Už jedly, nemůžou se dočkat toho kina. Odběhly nahoru," objasnila Jay a spolu s mamkou usedla k nám.

Musím uznat, že ta pizza byla vážně vynikající. Sice jsem do sebe znovu vpravila sotva pár soust, ale i tak se ta skvělá chuť nedala popřít.

V 6 jsme se všichni rozprchli do svých pokojů a dali se do příprav.

Příliš jsem se nezdržovala, popadla jsem první pohodlné oblečení, které mi padlo do ruky, a natáhla ho přes sebe. Ve výsledku jsem na sobě měla úzké černé džíny, volné triko a oblíbený, tmavě fialový svetr. Ostatně, nešla jsem přece na módní přehlídku...