Návrat v čase /Louis Tomlinson//DOKONČENO/

...část dvacátá první...

Tak... Dnešní díl bych chtěla speciálně věnovat těm z vás, kteří leží doma v peřinách a bojují s bacily... =) Odpočívejte, relaxujte, třeba vám v tom tato nová část pomůže... Díky za všechno, jste bohoví! ♥

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

„Mami," vypravila jsem ze sebe mezi vzlyky, „já tohle nechtěla. A dobrovolně bych si to nikdy nevybrala! Ani... ani by mě nenapadlo, že u mě přátelství přeroste v něco víc. Ale když už se tak stalo, měla jsem stát nohama na zemi! Bylo jasné, že to nemá budoucnost! Hech, já jsem tak neskutečně pitomá!

„Přestaň takhle mluvit," odtáhla se ode mě. „Lou tě má doopravdy rád, dokonce si myslím-," rychle jsem jí do toho skočila. Nechtěla jsem ono slovo slyšet, na to mě srdce bolelo až moc. Konfrontaci s takovým tvrzením bych v dané chvíli nezvládla. „Neříkej to. Snažím se v takových souvislostech nemyslet, jinak bych se zbláznila. Koneckonců, Eleanor se k němu hodí víc, podívej se na mě. S ní se srovnávat nemůžu..."

Nečekala jsem, až mamka něco řekne. Nebyla potřeba, věděla jsem, co by jí vyšlo z úst. Proto jsem se rychle vymanila z jejího objetí a zmizela na chodbě. Kroky mě prakticky bez jakéhokoli vlastního přičinění zavedly do koupelny.

Zamkla jsem se tam a postavila se k zrcadlu.

Dívala se na mě postava z hororu. Opuchlé oči, červená tvář, útrpný výraz. A úplně bezkrevné, třesoucí se rty.

Zavrtěla jsem hlavou a opláchla obličej pod studenou vodou. Vtom ke mně nezřetelně dolehlo bouchnutí domovních dveří, následované výbuchem veselého klučičího smíchu.

One Direction.

Neklidně jsem přešlapovala před umyvadlem, křečovitě v prstech držela jeho okraj a překotně uvažovala. Asi bych se tam měla ukázat. Louis o mně klukům už dozajista řekl, nicméně... Mám mu stanout čelem? A tvářit se, jako by se vůbec nic nestalo?

To nedokážu.

Zhluboka jsem se nadechla, vyklouzla z koupelny a pomalu zamířila po schodech dolů. Každý jeden zdolaný stupínek znamenal, že jsem se ocitla o kousek blíž Peklu.

„Elis!"

Ten hlas bych poznala i uprostřed nejtemnější noci. Louis mě vítal s jiskřícím pohledem, širokým upřímným úsměvem a mně se prakticky okamžitě zhoupl žaludek. Onen dřevěný kůl mi do srdce pronikal stále hlouběji, hlavně nezačít brečet.

Elisabeth, nezačni brečet...

Snažila jsem se držet emoce pod kontrolou, ovšem asi se mi to moc nepovedlo, jelikož jakmile se naše pohledy střetly, Lou se zamračil a zmateně naklonil hlavu.

„Tak to jsi ty?" pronesl melodicky chlapec s velkýma očima a bujnými kudrnatými kadeřemi. „Ta, co se s Louim koupala nahá v bazénku?"

Zrudla jsem jak rajče, což ho pobavilo ještě víc. Louis jej rychle šťouchnul do žeber, ovšem jeho rozpoložení to v nejmenším nenarušilo.

„Kluci, tohle je Elisabeth, má-,"

„-kamarádka," doplnila jsem za něj urychleně a doslova cítila pohled, jímž mě obdařil. Jako by nechápal, jako by nerozuměl slovům, která právě vyšla z mých úst.

„My víme," přikývl spokojeně drobný blonďáček se sladkým úsměvem, „o ničem jiném jsme poslední týden neslyšeli. Bylas žhavým tématem."

Začervenala jsem se a znovu zkoušela zadržet pláč. Takhle to zkrátka dál nepůjde... Musím něco udělat. Musím podniknout rázný krok!

„Já jsem Zayn," nabídl mi ruku vysoký exotický klučina s černými vlasy a náušnicemi v obou uších.

„Já Liam," přidal se sympaťák v košili zapnuté ke krku, s hnědými vlasy a uvolněným úsměvem.

„Harry, těší mě," zazubil se ten vtipálek kudrnáč, „a mé jméno je Niall," zakončil poslední člen a stydlivě se usmál.

„Moc mě těší," kývla jsem a nepatrně se pousmála. Seč mě to stálo všechny zbylé síly. Moc jich nebylo, no lepší alespoň to málo. „Od včerejška jsem o vás hodně slyšela a těšila se, až vás poznám."

Nezastírám, trošku mě znervózňovalo, jak si mě prohlíželi, ovšem příliš pozornosti jsem tomu nevěnovala. Napětí mezi mnou a Louisem bylo téměř hmatatelné. Málem jsem viděla temnou silnou nit, jež se v prostoru táhla od mého těla k jeho.

„Elis, mohli bychom-," začal třaslavým hlasem, ovšem vzápětí zmlkl a vytřeštěně mi zíral přes rameno.

Ani jsem se nemusela otáčet. Bylo nad slunce jasnější, z jakého důvodu se Tommo právě proměnil v průsvitného ducha.

„Aho Lou!" zaslechla jsem. A přesně v tu chvíli mě „někdo" málem smetl z povrchu zemského. Eleanor bez váhání skočila svému příteli kolem krku a okamžitě jej začala divoce líbat.

Sklopila jsem hlavu a objala se pažemi, chtíc se tak aspoň částečně chránit před stravující bolestí a pocitem ublížení, takže jsem neviděla, jak se objekt jejího zájmu zatvářil.

O zlomek vteřiny později se však prostorem nesl jeho šokovaný hlas. „Eleanor, co tu sakra děláš?"

„Strašně se mi po tobě stýskalo," cvrlikala slečna. „Nemohla jsem to bez tebe vydržet!"

„Na něčem jsme se snad dohodli, ne?" cedil skrz zuby tak naštvaně, až mě to donutilo zrak zvednout. Scéna přede mnou hrála snad všemi emocemi. Louisovi ze zaťatých svalů čišel vztek, zmatenost a bezradnost, Eleanor měla tvář zčervenalou radostí a kluci to všechno jen vykuleně pozorovali.

„Lou," promluvil najednou Harry, „neřekls nám, že tu bude i El."

„Ono to totiž nebylo v plánu," odpověděl, ovšem aniž by se na svého kamaráda byť jen koutkem oka podíval.

„Zlato, proč jsi tak naštvaný?" pokusila se jej obejmout, ale Lou se jí jemně vymanil a pohledem vyhledal mě. Cítila jsem, kterak se mi v očích sbírají další slzy, a i když jsem se moc snažila všechny zadržet, jedna se probojovala ven. Jediná. Osaměle stékala po mé líci a zanechávala za sebou třpytivou cestičku.