Trochu jiná princezna

5. Nový domov

-Princ-

Štvalo mě, jak je naštvaná. Nebavila se se mnou, ani se na mě nepodívala. Jen sledovala krajinu kolem. Cesta je dlouhá a já tohle nemůžu vydržet. To tichu mě přímo ubíjí. Sleduji ji a čekám. Nic. Rozhodl jsem se tedy celou dobu jako ona, dívat ven a přemýšlet. 

Jeden týden. Jen jeden a bude ze mě král a budu mít Madison za svou ženu. Budu jí hýčkat ve svém náručí, líbat na její ústa a bude jenom moje. Nevím, kde se to ve mně vzalo, ale toužil jsem po ní. 

Najednou jsme najeli na výmol a oba jsme nadskočili. Praštil jsem se do hlavy. Au. Sykl jsem a střetl se s tmavýma nádhernýma očima. Ušklíbla se a vrátila svou pozornost krajině. Dotkl jsem se bolavého místa na hlavě a usmál se nad tím. Celý zbytek cesty už jsem neuhnul pohledem od krajiny, i když jsem hrozně chtěl. 

A konečně... Byli jsme tady.

-Princezna-

"Jsme tady." řekl Henry a já se něj podívala. Díval se někam ven. Kočár zastavil a on vystoupil. Podal mi ruku a čekal až ji přijmu. Nervozně jsem ji přijala a vyšla z kočáru. Páni. Stála jsem před nádherným a obrovským zámkem. Vedle něho bylo jezero, čistě bílé. 

"Půjdeme?" zeptal se Henry těsně u mého ucha. Zadržela jsem dech a opatrně přikývla. Chytl mě za ruku a vedl k zámku. Služebnictvo otevřelo dveře, vešli jsme dovnitř. V přízemí je sál a to opravdu velký, polovina celého spodního patra. Nalevo, vedle sálu, byla kuchyň a napravo pracovna. V prvním patře knihovna, kterou si určitě oblíbím, několik pokojů a na konci chodby... naše ložnice!!!

"Počkej, my budeme spát v jedné posteli?" zeptala jsem se vyjeveně. 

"A co jsi čekala? Jsi moje snoubenka." řekl v klidu a zavolal služebné. Dvě mladé dívky vešli do ložnice a uklonili se. Jedna byla blondýna a ta druhá černovláska. 

"Musím už jít. Tvoje služebné se o tebe postarají." řekl a odešel. Pořád jsem byla mimo.

"Má paní, potřebujete něco?" zeptala se blondýnka. 

"Ehm, jak se jmenujete?" zeptala jsem se jich.

"Já jsem Ellie a tohle je Sissy, má paní." řekla blondýnka a ukázala na černovlásku. Usmála jsem se na ně.

"Já jsem Madison a byla bych ráda kdybyste mi tykaly, když budeme osamotě. Nesnáším vykání." řekla jsem mile. Nechci si je znepřátelit.

"Ale madam..." začala Sissy, ale já ji přerušila.

"To je rozkaz." řekla jsem a usmála se. Obě se chvilku tvářily odmítavě, ale nakonec mě poslechly. 

"Chceš vybalit tvoje věci?" zeptala se Sissy.

"To bych byla ráda."

Začaly jsme vybalovat moje věci. Vyprávěly mi o sobě a já zase o svém úžasném životě. Myslím, že jsme se skamarádily, alespoň tady nebudu tak sama. Oblíbila jsem si je.

"Co je v druhém patře?" zeptala jsem se zničeho nic. 

"Královský pokoj. Za týden bude tvůj a prince." řekla Ellie a já ztuhla při představě, že za týden budu vdaná. 

"Nemáš se čeho bát. Henry je skvělý člověk, až se stane králem, naše země bude konečně vzkvétat." řekla Sissy, která zrovna stlala postel.

"Král je...?" zeptala jsem se a nevěděla co dalšího říct.

"Král je hrozný děvkař. Od smrti královny se to s královstvím jen veze, ale doufáme, že to princ změní. Byl vždycky po své úžasné matce." rozplývala se Ellie. Problém byl v tom, že jsem královnu neznala. Neznám ani krále, či prince. A i tak se musím za týden vdávat. Povzdychla jsem si.

"Myslíte, že mě Henry bude do něčeho nutit?" zeptala jsem se nervozně. Ony se jen usmály.

"Ne, princ takový není, teda pokud ho nenecháš čekat půl roku, to už možná ano." řekla vesele Sissy. Pro mě to ale vůbec veselé nebylo.

Než jsem se nadála byl večer. Se Sissy a Ellie jsem vybalily všechny moje věci a pak jsem šla do vany. Bylo fajn zase chvilku relaxovat, jenže za mnou po chvilce přišly, že mám jít ven.

"Tak brzy?" zeptala jsem se mých služek.

"Pokud se nechcete koupat s Henrym." řekly a já vyletěla z vany. Obě se smály. Daly mi krátkou noční košili, která byla až moc odvážná. Proto jsem tedy rychle zalezla na levou stranu postele a rozloučila jsem se s nimi. Na chodbě si s někým povídaly a já bohužel věděla s kým. Henry vešel do pokoje a poté hned do koupelny. Netrvalo dlouho, než si lehl na postel a otočil se na druhou stanu. 

Brzy to bude můj manžel a já budu jeho žena. Při této představě jsem po nějaké době usnula.

...

Ráno jsem se probudila namačkaná na Henrym. Jeho paže si mě tiskla k sobě a mě se to poměrně líbilo. Neměl tričko, takže jsem cítila všechny jeho svaly. Jeho dech mě hřál na krku a já se nad ním chvěla. Pokusila jsem se vyprostit z jeho sevření. Víc si mě namáčkl na sebe. "Moje." zamumlal. Bylo to jako by malému dítěti chtěli vzít jeho oblíbenou hračku, až na to, že jsem ta hračka byla já. 

Dostala jsem se z jeho sevření a utekla z postele. Nějak se zavrtěl a přetočil se na druhou stranu. Byl rozkošný, když spal. Jeho tmavé vlasy byly celé rozcuchané a já se nad tím usmála. 

Potichu jsem si oblékla šaty a vyrazila na chodby. Teprve svítalo, takže skoro všichni ještě spí. Vydala jsem se do jídelny, kde už byla kuchařka.

"Má paní, proč vstáváte tak brzy?" zeptala se mě vyjeveně. Tady jsou asi zvyklí spát až do oběda.

"Nemohla jsem spát. Mohla bych prosím dostat snídani?" zeptala jsem se mile a ona se usmála. 

"Jistě. Co by jste si přála?" 

"Cokoliv." řekla jsem a ona vytřeštila oči.

"Cokoliv?" 

"Jistě cokoliv." Usmála jsem se na ni a ona odešla. Vím, proč byla tak mimo. Všichni si mysleli, že budu namyšlená a rozmazlená. Vlastně jsem je chápala, u princezen je to normální, jenže já vyrostla venku, v lese, v královské zahradě, na louce. Miluji přírodu. 

Kuchařka se po chvilce vrátila s opečenými tousty, slaninou a vaječinou. Přinesla i kávu a čaj. Poděkovala jsem jí. Chtěla odejít, ale já ji zarazila.

"Smím se zeptat co budete jíst vy?" opáčila jsem mile. Zvláštně si mě prohlédla.

"My máme v kuchyni chleba s máslem." odpověděla pořád trochu mimo.

"Nechcete si vzít ty tousty? Já stejně všechny nesním a ostatním to určitě vadit nebude." řekla jsem a ona na mě jen zírala.

"Madam tohle nejde..." začala. Vstala jsem ze židle a na jeden talíř odebrala tři tousty. Zbytek jsem jí podala.

"Vezměte si to." řekla jsem pokývala hlavou k talíři."To je rozkaz." odvětila jsem zvesela a ona si talíř konečně vzala. Každým krokem mi děkovala, do doby než zmizela v kuchyni. 

Znovu jsem si sedla a začala jíst. Tady se mi možná opravdu bude líbit. Řekla jsem si v duchu a usmála se.  A možná jsem i ráda že jsem tady.

pokračovaní příště