Trochu jiná princezna

15. Pohřeb

-Král-

Zastavil jsem před zámkem a ohlásil svůj příjezd. Je ještě pořád hluboká noc. Sesedl jsem z koně a vešel do velkého sálu. Alžběta III. vešla do sálu a já se uklonil. Udělala to samé a vyhnala stráže.

"Co tady děláte Králi?" zeptala se zaraženě a přemýšlela nad tím co jí říkala dcera. Poznal jsem to.

"Přijel jsem za svou ženou. Prosím vás nebuďte ji, chci ji překvapit." řekl jsem a usmál se na ni. Úsměv mi oplatila a řekla mi kde má komnatu. Poděkoval jsem a omluvil se za špatný příjezd. Pověděl jsem ji o napadení a že se to vyřeší ráno. Rozloučili jsme se a já se vydal za Madison.

Otevřel jsem dveře její komnaty a potichounku vešel. Opatrně zavřel dveře a došel k ní. Je tak rozkošná když spí. Sedl jsem si na postel a pohladil ji na tváři. Trhla sebou v vrhla se na mě. Povalila mě na postel a dala mi dýku ke krku. Zaraženě, ale i vesele jsem na ní podíval.

-Královna-

Ucítila jsem ruku na tváři a neváhala. Přehodila jsem si osobu přes sebe a z pod polštáře jsem vytáhla dýku. Přiložila jsem mu ji ke krku a pohlédla na něho. Modrozelené oči si mě zvědavě prohlíželi. Ušklíbl se na mě a já zlehka bouchla do ramene.

"Co tady kruci děláš?" sykla jsem na něj. Vstala z něho a schovala dýku.

"Přijel jsem za tebou. Nemohl jsem to vydržet." odpověděl a zalehl mě. Zadržela jsem dech. Jeho rty se dychtivě spojili s mými. Hladově mě líbal a já se nechala. Jeho ruka mě začala hladit po stehně a pomalinku se sunula víš a víš, až......

Dovnitř vstoupil jeden strážný. Henry ze mě rychle slezl a zamračeně se podíval na strážného.

"Vaše Veličenstvo, přijel zbytek vašeho vojska se zprávami." řekl a Henry se hned zvedl. Zaraženě jsem ho pozorovala. Sedla jsem si a on se na mě podíval.

"Hned se vrátím. Vyspi se." odvětil a políbil mě na čelo. Odešel a nechal mě tam samotnou. Zvědavě jsem vstala a otevřela dveře. Vydala jsem se chodbou do velkého sálu. Za rohem jsem se zastavila a poslouchala o čem mluví.

"Vaše Veličenstvo vzdor v lese byl poražen, všichni mrtví, nikdo se nechtěl vzdát." řekl jeden z vojáků, asi to byl velitel.

"Víte kdo to byl?" zeptal se Henry vážným hlasem.

"Jen lupiči, nikdo jiný." odpověděl mu zase stejný voják.

"Je nějaká oběť?"

"Jeden z nás zemřel a někteří mají menší zranění." Hlavní voják se rozhlédl po všech ze své čety.

"Dobrá, odpočiňte si. Zítra to ještě probereme." řekl jim. Uklonili se a začali odcházet z velkého sálu. Henry seděl v trůně a třel si čelo. Vstoupila jsem do sálu. Henry se na mě vážně podíval.

"Že mě to nepřekvapuje." opáčil a vstal. Vydal se za mnou.

"Vás napadli?"

"Ano, blízko Doldastamu, v lese." odpověděl mi ospale. Vlastně ho chápu. Jsme tak strašně unavená, celé dny jsem nespala a podle jeho výrazu, on taky ne.

"Nechceš si jít lehnout?" zeptala jsem se nervózně a pousmála se. Ušklíbl se a nabídl mi rámě. Přijala jsem ho a bok po boku jsme se vydali do mojí komnaty. Lehli jsme si do postele a usnuli v náručí.

-Král-

Probralo mě lehké zaklepání na dveře. Vstal jsem a otevřel dveře. Velitel čety se mnou chce probrat pár věcí. Tak to si zase užiji srandy. Převlékl jsem se a šel za ním. V pracovně jsem si sedl za stůl a čekal.

"Vaše Veličenstvo, jde o jisté domluvené spojenectví s Theronem. Právě nám přišel dopis z Morrganu o této záležitosti." řekl a podal mi dopis.

Otevřel jsem ho a začal číst :

Vážený králi Morrighanský,

Theron posílá vojsko, které dorazí za týden. Máte tři týdny na sehnání všech spojenců a zaútočení na Anglii, poté si bereme všechny vojáky zpět. Pokud zaútočíte, naše říše vyšle do západních hradeb Anglie další vojsko a to rozdělí Anglickou obranu. Za dva týdny do vaší říše přijde můj bratr a vyřeší s Vámi všechny problémy.

Král Alfons IV. Theronský.

Odložil jsem dopis. Nic moc nového jsem se nedozvěděl. Co je na tom tak důležitého? To si Luk neumí poradit? Opřel jsem se o židli a přemýšlel.

"Přines mi prosím tě papír a pero. Pošlu do Morrganu příkazy." řekl jsem s klidem hlavnímu vojákovi a pozoroval jak odchází. Luk nám musí sehnat spojence. A taky že je sežene.

-Královna-

Vstala jsem a jak jinak, Henry tu nebyl. Sofie mi navlékla černé těsné šaty na dnešní pohřeb. Au, blbý korzet.

"Zadrž dech Madison." poručila mi Sofii. Jenže to byl problém.

"Víc. Už. To. Nejde." naříkala jsem mezi snažením se nadechnout. Jak já nesnáším korzety. Dveře mého pokoje se otevřeli a dovnitř vešel Henry.

"Vaše Veličenstvo, mohl by jste to prosím utáhnout?" Sofie hned využila situace a přenechala to Henrymu. Ten ke mně přistoupil a chytl šňůrky korzetu. Sofie odešla a zavřela za sebou dveře. Chtěla jsem jí říct, aby zůstala, ale nezmohla jsem se ani na slovo.

"Můžu?" zeptal se Henry. Chytla jsem se silně židle pře mnou a přikývla jsem. Strašně silně škubl a utáhl mi korzet. Najednou jsem se konečně mohla lépe nadechnut. Povzdechla jsem si, zrychleně dýchala. Uvázal mi šňůrky a pohladil mě po ramenech. Zavřela jsem oči. Snažím se uklidnit. Políbil mě na krk, naskočila mi husí kůže. On ví jak mě dostat.

"Musíme jít. Jako brzy nová královna této říše bys neměla přijít pozdě." poučil mě a já se ušklíbla.

"Vážně mě chceš poučovat Henryetko? Tak víš co já teda půjdu a ty budeš tak hodný, že se oblečeš na pohřeb a doženeš mě, ano?" škádlila jsem ho. Políbila jsem ho na spodní ret a provokativně mu vzdychla do ucha. "Uvidíme se." řekla jsem a otočila se. Odešla jsem z pokoje a nechala ho tam samotného. Celou cestu na balkón jsem se musela usmívat.

-Král-

Sakra tak ta mě dostala. Nesouhlasně jsem zavrčel a začal si oblékat slušný oděv. Však já ji to někdy oplatím, teď na to bohužel není čas. Budu jí muset říct o útoku na Anglii. Hlavně aby neudělala nějakou hloupost.

...

Stál jsem na balkóně a poslouchal bez chybnou řeč od jejich nové královny. Madison promlouvala ke všem poddaným a říkala smuteční řeč. Také je informovala kdo bude jejich novým králem a královnou. Vše bylo řekla bez pochybu vznešeně. Dokázala se chovat jako královna a to jsem na ni obdivoval.

Poté jsme museli mít novou korunovaci, která proběhla úplně stejně jako ta v Morrganu. Teď jsme vladaři dvou říší a snažíme se získat třetí. Ale jak to všechno dopadne?

pokračování příště